O tři měsíce později

Všechno se změnilo. Od doby, kdy jsem 'zničila' Balakovslyho, je vše jinak. Zemřel mi tata, Papper odešla od Tonyho, který se pak stal ředitel S.H.I.E.L.Du. Několik měsíců jsem byla u Tonyho, kde jsem celý tři měsíce jen ležela a truchlila, a to i pokračuje, ale netruchlila jsem jen za tátu, ale i za Lokiho zradu. Podle informací, které mi řekla Teressa, mi došlo, že Loki byl opravdu s Balakovslym. A kvůli tomu jsem truchlila, brečela, a nadávala si jak jsem blbá. Nešlo. Bylo to, jakoby vás nechal kluk, s kterým jste tři roky. Smutný, hrozný, a plný hněvu navzájem. Phil po mě chtěl, abych se stala ředitelkou, i když nejsem plnoletá, mám velký dovednosti, a jsem Furyho dcera. Odmítla jsem. Stačilo mi to, co jsem si prožila. Natož, ani Mellontikós jsem neviděla ani neslyšela. Hlavně že říkala, že bude se mnou. Kdo ví, třeba se objeví. Ale je toho hodně co se stalo. Steve je hledaný se svým kámošem Buckym, Wandou, Clintem a Falconem. O Thorovy a Brucovy nic nevím.

,,Slečno Fury..."

,,Co?"

,,Několik dní jste nejedla."

,,Tohle mi říkáš každých pět minut. "

,,Slečno....."

,,Co?!"

,,Pan Stark by vás chtěl vidět ve své pracovně. "

,,Proč?"

,,Je to nutné a tajné. "

,,Jestli se bude zase ptát, jaký má objednat jídlo, předem říkám Ne!"

,,Není to ohledně jídla. "

,,A co teda?"

,,Ohledně vás. "

,,Bože.

Vstala jsem a rychlými a naštvanými kroky jsem se dostala do pracovny. Klídku si seděl na kožené židli na kolečkách. Na počítač ani nekoukal, jen hleděl na mě. Věděla jsem jak vypadám. Od slz, nenalíčená, smrdlavá, s masnými vlasy a obličej vše říkajícím. Sedla jsem si na židli a čekala co z něho vyjde. Tři věci, které vždy chtěl se mnou probrat. Jídlo, nějaká akce, a práce. Snažil se mě nějak oživit, což se mu nikdy nepodařilo. I Tianu sem přivedl. Nadechl se a vydechl, výdech, který značně ukazoval, že jsem velká zhroucenina. Proč to už nezdá?

,,Nicol, jsou to už tři měsíce, a ty....."

,,Já......"

,,Co tě trápí?"

,,Všechno. Táta, zrada od Lokiho,...."

,,No, není tam už Steve. "

,,Co chceš?"

,,Jsem pozvaný na večírek."

,,No a?"

,,Můžu si někoho sebou vzít."

,,Aha. "

Řekla jsem a založila si ruce. Vstal a rukama za zády si stoupnul k velké prosklené zdi.

,,Chci ti pomoct. "

,,Pomohl jsi mi dost. "

,,Je to s tebou těžké. "

,,Neprožil jsi to co já, tak jak bys mohl tohle říct? Když nejsi můj táta."

,,Nejsem, ale vím jak ti je. "

,,Starku, nech mě. Jdi se bavit a mě nech být. "

,,Právě jde o to. "

Řekl a otočil se ke mě. Prootočila jsem oči a nezaujatě vstala. Stark je rychle chytil za zápěstí, až jsem se tou rychlosti křikla.

,,Jak to myslíš?"

,,Pojď se mnou. "

,,Jako tvoje přítelkyně?"

,,Ne, prostě jako společník."

,,K čemu mi to bude?"

,,Jsi hodně zhroucená. "

,,Tak jsem, a chci v tom pokračovat."

Řekla jsem rázně a snažila se vrátit do pokoje. Stark mě chytil za ramena.

,,Prosím Nicol, pojď. "

,,Řekni mi aspoň jeden důvod, proč mám jít. "

,,Odraguješ se. Tři měsíce trčíš v pokoji a jediný tvůj oběť je jablko za měsíc. "

,,To snad vadí?"

,,Jsi anorektička. "

,,Tak jsem. "

,,Nicol, prosím."

,,Ne, bude to jen k ničemu. "

,,Tak jen kvůli mě. "

Udělala psí oči. Nedělám to pro sebe, ale pro něj. A možná by nevadilo, se odreagovat od všeho. Nadechla jsem se a kývla. Stark se usmál a objal.

,,A kdy to je?"

,,Dneska od šesti. "

,,V šest to začíná?"

,,Ano, a hlavně v pokoji máš plesové šaty. "

,,Na všechno si myslel. "

,,Jo, myslel."

,,A kolik je?"

,,F.R.I.D.A.Y. "

,,Pět hodin a deset minut. "

Odtáhla jsem se, a co nejrychleji běžela do pokoje schody. Byla jsem docela vyslabá, ale stejně jsem vše udělala za dvacet minut. Deset minut sprcha, a deset minut líčení, jen poslední věc byly šaty a boty. Šaty byly v krásné krabici ozdobené několika korálky, které udělali název značky. Otevřela jsem, a jako na nejvíc ostrou věc jsem si sáhla. Zadržela jsem dech na několik sekund a šaty vytáhla. Byly krátký, ale přesto krásný a v mojí oblíbený barvě. Oblékla jsem se do nich a stoupla si před zrcadlo. Musela jsem se usmát na svůj výtvor.

,,Jsi krásná. "

Řekl ženský hlas za mnou otočila jsem se a spatřila Mellontikós. Objala jsem jí a on mě na oplátku též objala a pohladila.

,,Děkuji, co ti děláte?"

,,Od doby, kdy jsi zničila Balakovslyho, jsi nenašla deník. "

,,Víte, procházela jsem těžkým obdobím. "

,,Zemřel ti otec."

,,Ano, je to hodně. "

Řekla jsem a dala si ruku na paži. Až za tu dlouhou dobu, jsem pocítila hnusný pocit v sobě i v hlavě. Stydlivost. Stydlivost za to, co jsem udělala a jak dopadla.

,,Nemusíš se stydět. "

,,Ale jo. Zhroutila jsem se. "

,,Ale to neznamená...."

,,Že jsem nic neudělala?"

,,Ne, že si něco zkazila. "

,,Zkazila?"

,,Ano, v době kdy tvůj přítel Rogers odešel, jsi nic neudělala. "

,,Nemohla jsem, ale chtěla. Neměla jsem sílu. "

,,Měla jsi. "

,,Neměla. "

,,Měla, ale nechtěla jsi jí požít. "

,,Jsem ráda, že jste tu. "

,,To ano, ale jen ty mě můžeš vidět."

,,Napadlo mě to. "

,,Ale čas se zrychluje. "

,,Jak to myslíte?"

,,Musíš najít deník. "

,,A není to teď jedno?"

,,Obávám se že ne. "

,,Dobře najdu ho."

,,Najdi. "

Řekla poslední slovo než odešla. Na ten deník jsem úplně zapomněla! Ale když mám tu sílu, možná by to rychleji, ne?

,,Slečno Fury..."

,,Co?"

,,Pan Stark vás očekává v limuzíně. "

,,Už jdu. "

Odpověděla jsem ve výtahu. Mohla bych to zkusit teď. Stejně to trvá, než výtah dojede až dolů. Zavřela jsem oči a všechno kolem sebe jsem ignorovala, a soustředila se na svou hlavní myšlenku, spočívající na budoucnosti města New Yorku. Deník. Deník. Deník Mellontikós. Všechno se zrychlilo. Bylo to jak přetáčet film, jako byste hodně rychle jeli a míjeli všechno kolem sebe, jenomže to míjení se zastavilo v domě. Ve velkém domě. Bílém, drahém, a hlavně pro bohaté. Zvedla jsem dva prsty na pravé ruce, které jsem dala před své rameno a pak je vrátila zpět. Tím se vše rychleji přetočilo, a já mohla vidět co se dělo. Dva muži. Jeden starý a druhý mladý. Vítají ženu, dívku. Možná byla podobná mě, kdybych jí viděla to tváře. Hezký jí přivítali a vše ukázali. Představili jí malým dětem a pak jí dali klíče. Usmála se a vyšla ven a pak se vrátila s kufry. Ale něco mi u ní nesedělo. Oblečení, výška, možná i povaha. Vypadala povědomě.