O tři dny později

,,Nicol?"

Oslovil mne můj otec. Šla jsem k němu.

,,Ano?"

,,Jsi tu už tři dny a chci abys tu pracovala žila a spřátelila se tady s agenty. "

,,Práci bych brala ale žít tu? A spřátelit se s agenty?"

,,Tvá práce je vyhrazená abys tu žila a přátelila se s agenty."

,,Co to je za práci?"

,,Budeš agentka."

,,Pff za den?"

,,Ano."

,,Když je ráno."

,,Ten pravý čas abys si šla za Starkem."

,,Ale co když já nechci?"

Ruka hned vystartovala na bok. Když jsem tu jen tři dny a to chce abych byla nějaká agentka? I když ty tři dny ho moc nevidím co tu jsem. Což vede j tomu že jsem se zapomněla omluvit Renému. Spolubydlící.

,,To mě nezajímá jestli chceš nebo ne chceš."

,,Ale.."

,,Žádné ale Stark je v místnosti M23."

,,Ale.."

,,Nicol běž. "

S povzdechnutím jsem se dala do pohybu. Trošku se mu zvýšil hlas. Ale co každý říká že jsem na nervy. S zavrzáním dveří a židli mě Tony sledoval celou tu dvou minutu. Můj pohled směřoval k němu a pak k notebooku.

,,Co mám dělat?"

Vyšlo ze mne otráveným hlasem a výrazem.

,,Tři otázky. Co se ti stalo? Proč si hnusná? A co umíš?"

,,Nic se mi nestalo. Nejsem hnusná jen naštvaná a zklamaná. A umím......nic."

,,Z čeho si zklamaná?"

Zeptal se a sedl si na židli vedle mě. Že já odpovídala.

,,Táta chce abych byla nějaká agentka. Z čehož trošku přidával na hlase a nenechal mě říct ani dvě slova."

,,Třeba to myslí dobře."

,,Nevím....Co mě chceš naučit?"

,,To co má znát a umět agent."

,,To je třeba?"

,,Hacker."

,,Aha."

,,Tak jo zkusíme něco lehký ho."

,,Tak mi to řekni a já se budu snažit."

,,Tak jo. Zkus stáhnout všechny dokumenty soubory a tak dal do flesky."

,,To není tak těžký."

,,Tak ukaž."

Pohled Tonyho Starka

To koukám. Všechno krásně zvládla i to co neumí Natasha. Což jsem zkoušel. Snad si to bude pamatovat. Učí se rychle.
,,Co mám dál dělat?"

,,Teď...."

Napsal jsem na papírek sto procent a k tomu ještě dodal 'Krásně vše zvládla. I to co neumí Natasha.'.

,,Jdi za Rogresem je v tělocvičně s Natashou s kterou budeš taky něco dělat."

,,A co?"

,,Co já vím."

,,Že se ptám."

Řekla a odešla pryč. S úsměvem jsem vstal s rozkazem na druhém papírku najít Furyho. Chudák Nicol. Mít za tatu Furyho není lehký. Jak ho já znám. Když se vůbec nesměje! Nebo snad potají?

,,Pane."

,,Starku."

,,Tady."

Vzal papírek a s překvapením se otočil ke mě zády.

,,em Pane?"

,,Starku překvapil jste mne."

,,Čím?"

,,Sto procent. "

,,Vím. Též mě to překvapilo. Rychle se učí ale...zeptal jste se ji co ona chce dělat?"

,,Chci pro ní to nejlepší."

,,Ale co když to není nejlepší?"

,,Starku."

Otočil se ke mě s rukama za zády a s svým kamením výrazem.

,,je to má dcera a vím co je pro ni dobré. "

Pohled Nicoli Fury

,,Nicol zvedej!"

,,Snažím se!"

Křičel na mne Clint a já se snažila zvednout letoun. Další úkol. A snad i poslední. Táhla jsem za knipl nebo-li volant k sobě z čehož jsme byly nahoře.

,,Tak a teď zkus přistát."

,,Jasně že to zkusím. "

,,Vím ale hrozně se bojím."

,,Chceš říct že jsem hrozny pilot?"

,,To ne ale spíš zběsilý pilot."

,,To taky ujde."

,,Až budeš malinko nad ranvejí tak si výsun podvozek."

,,Hm."

Rychle jsme se blíží k ranveji. Když jsem byla deset metru nad ranvejí zmáčkla jsem tlačítko který vysunul podvozek.

,,Pomalu na ní přistan jako by to byla děcka prdelka."

,,Proč děcka prdelka?"

,,Říká se to."

,,Když myslíš."

Pomalu jsem knipl dávala dolů až jsem ucítila že jsme na zemi.

,,Šikulka."

,,Kam mám jít teď?"

,,Teď bude závěrečná zkouška."

,,A poslední?"

,,Co? Unavená?"

,,Jasně že jo. Natasha mě padesátkrát hodila na zem. Stokrát dostala od Steva pěstí do všech části těla plus k tomu jeho promiň."

,,Nerad se pere s holkama."

,,Ale on mě učí."

,,A srazila si ho i Natashu  zemi?"

,,Jo a asi má Steve zlomený nos."

,,Určitě to má už zahojený."

Řekl a dal svou ruku na mé rameno. Kývla jsem. Snad bude mít Steve zahojený nos. Nerada ubližuju přátelům.

,,Nicol."

,,Hm?"

,,Vypni letoun."

,,Zapomněla jsem. "

Po vypnutí letounu jsme šli do jídelny která malém zavírala. Když jsme se najedly čekali jsme před velkými bílými dveřmi s tučně napsaným 'Zkušební místnost'.

,,Na co čekáme?"

Optala jsem se za tu dobu co tu stojíme.

,,Na Furyho a Avengers kteří tě učili."

,,Aha."

Mou pozornost upoutala skupina lidí. Už jdou.

,,Bartone."

,,Pane. Má u mě sto procent."

Táta kývl na Clinta a pak na ostatní členy Avengrs. Ti odešli pryč.

,,Nicol. "

,,Ano?"

,,Chci ti jen říct abys ses nebála."

,,Em...jo..počkej a kam jdeš?"

,,Tahle zkouška je jen pro tebe a taj to spolkni."

Vzal mou ruku a do dlaně položil malou tabletu připomínající tlačítko na ovladači.

,,Co to je?"

,,Prášek."

,,Na co?"

,,Kdyby ti bylo špatně."

,,Aha."

,,Tak jdi."

Prášek jsem do sebe rychle chodila. Chvíli se nic nedělo než jsem skočila tatovy kolem pásu. Tak velká nejsem. I když se to hodí. Odtáhla jsem se a s úsměvem vešla do místnosti. Dveře se zamkly za mnou. Nádechla jsem se a udělala první krok. Což byla chyba. Pode mnou se propadla zem na jejím konci byli ostré řezáky které se točili rychlosti stíhačky.

Pohled Tonyho Starka

,,Pane?"

,,Co potřebujete Starku?"

,,Není to pro Nicol nebezpečné?"

,,Spadla mi bota."

Ozvalo se přes malý reproduktor. Ty boty jsem ji koupil. Hillová má pravdu mám ji rád. Ale co člověk si může najít druhou osubku. Nebo chci dítě.

,,Ne."

,,Opravdu? Když se může zabít. "

Návrh Clint. No aspoň nejsem sám. Ale byl bych rád kdyby ten úkol dala když se tak nadřela.

,,Sakra."

Zadávala Nicol když sebou placla na zem.

,,Asi nebude po vás Pane."

Řekla Natasha a k tomu si založila ruce plus potlačovala smích. To není špatný slovo 'plus'.

,,Nat nejde o to jakou má fyzičku ale co má v mozku."

Ukázal jsem prstem na hlavu a vytasil své zuby.

,,Génie. Když si nic užitečného nepostavil žehličko."

,,No dovol!"