Ostré světlo bílé barvy mě začalo pálit do očí. Zakryla jsem si oči rukou a čekala kdy světlo pomine. Je to sen nebo realita? Zamyslela jsem se.  Počkat! Sen. Odpověděla jsem si sama.

,,Nicol. Nicol. "

,,Kdo to je?"

Řekla jsem a dala pomalu ruku pryč. Přede mnou stala krásná žena v bílých šatech. Vypadala jako bohyně i když na ně nevěřím. Přišla ke mě.

,,Nicol."

,,Kdo jste?"

,,Jsem tvá matka. "

Řekla a pomohla mi vstát. Hluboce jsem si jí koukla do očí a pak si prohlédla její tvář. Je bílá. Řekla jsem si v duchu.

,,Jak se jmenujete."

,,Mellontikós."

,,Jak znáte moje jméno? Když vy jste už milion let mrtvá. "

,,To jsem ale magie a kouzla se dostanou všude. Jako vaše technika."

,,Proč tu jste?"

,,Musím ti říct důležitou věc."

Řekla a chytla mě za ruku. Nechápavě jsem se koukla na spojené ruce a pak na ní. Rukou udělala gestu ve znaku 'tohle ti ukazuju'. Celá místnost se začala točit až se zastavila u domku v kterém bylo moje tělo.

,,Ale řekla jste že mi to řekněte."

,,To ano ale první musíš vidět pár věcí."

,,Aha."

Řekla jsem a sledovala situaci dějící se v realitě. Dveře v místnosti se otevřely a dovnitř přišla Teressa. Svou ruku dala na čelo mého těla a smutně se zatvářila. Co se děje? Dovnitř vstoupila udýcháná Sif.

,,Probudí se?"

Zeptala se Sif a přešla k mému tělu. To je fakt kdy se probudím?

,,Ten lektvar nezabral."

,,Jak nezabral? Vždyť si říkala že se probudí. "

,,Ale i ne. "

,,Co budeme dělat?"

,,To nevím. Jedině jí odnést do paláce takhle."

,,A není jiný lektvar?"

,,Ne."

,,Opravdu?"

,,Proč máš o ní takový strach? Pochybuju že ji znáš dlouho. "

,,Neznám ale mám za ní zodpovědnost a jestli je Futurum mohla...."

,,Mohla by ti říct tvojí budoucnost?"

,,Ne. Ale mohla by nám pomoct. "

,,Vy Ásgarďani jste tak nechápavý."

Řekla Teressa a lusknutí prstů měla v ruce misku s divnou hmotou a tekutinou.

,,Nechápavý? Vy lidé jste sobečtí. "

,,Ale neříkej když někdo chce využít osobu jehož život je těžký!"

,,Těžký? A čím?"

,,Což pak ty to nechápeš?"

,,A co?"

,,Ona je ve velkém nebezpečí a je Futurum. Takovou moc má vždycky nějaká osoba která měla těžký život. Která hodně trpěla psychicky i fyzicky."

,,Paní Mellontikós nevím.."

,,Pšš poslouchej. "

,,Nevím jestli jste takový i na vaši planetě ale..."

Začala Sif a vytekla jí jedná slza z oka. Pořád mi to nejde do hlavy. O co jde?

,,Ale?"

,,Jste jiný než jsem slyšela."

,,Och."

Přišla k ní Teressa a obejmula Sif. Sif se nechala a rozbrečela. Počkat. Jste se tohle děje teď a já na to koukám........ tak proč se nemůžu probudit?

,,Můj bratr. "

,,Jaký bratr?"

,,Heimdall. "

,,Co je s ním?"

,,Dlouho jsem s ním nemluvila a..a....dlouho neviděla."

,,Neboj. Uvidíš. "

,,Snad."

Obraz reálného světa zmizel a já hleděla do země. Pomalu jsem si sedla do tureckého sedu a opřela si hlavu rukou. Ten divný sen je budoucnost. Sif má bratra. Ztratí se. Planety. Galaxie. Celý vesmír bude v háji kvůli mě. Ale proč? Proč bude celý vesmír v háji? Proč to nevím? Je snad nějaká zpráva o tom že se něco hrozného stane? A jsou všechny mé sny ukázkou budoucnosti? Nebo je to jen fantazie? Ruku jsem dala pryč a nechala hlavu viset.

,,Paní Mellontikós co jsem?"

,,Jak to myslíš?"

,,Víte od ty doby co jsem našla svého tátu se všechno nějak.......mění ale nevím proč. I moje chování je divné. "

,,Nicol jsi jedinečná. "

,,A v čem? V tom že někomu pomáhám? V tom že se učím rychle? V tom že jsem dcera ředitele tajné organizace?"

,,Nicol možná to nechápeš nebo tomu nechceš věřit ale ty jsi Futurum. Tvůj život nebyl těžký a ani si netrpěla psychicky a fyzicky. "

,,Myslíte?"

,,Ano. Tvoje matka zemřela pro dobro vesmíru. Věděla že nejdeš svého otce který tě zavede k moci i když o ní neví."

,,A věděla i tohle? To co se děje?"

,,To nevím ale.."

,,Ale co?!..."

Vstala jsem a podivuhodně se dostala blízko k její tváři.

,,Co ode mě chcete?! Moje máma zemřela a nevěděla jsem o ní nic. Můj táta je zábrany do ochranný Země než aby si se mnou promluvil. Lituju toho že mi není osmnáct. Protože tohle číslo mě dělí od toho abych se mohla sama rozhodovat! A jestli jsem nějaké pitome Futurum! Tak proč mi to nikdo neřekl? Proč jsem na všechno sama? Proč tu jste?! Proč nemůžu být normální?!"

Dopadla jsem na kolena a začala brečet. Rychlé jsem si oči zakryla rukama do kterých jsem brečela z celého srdce a duši.

,,Nicol. Takové věci jsem též zažila ale nebyly tak tvrdé. A jsem tu proto abych ti to řekla...."

Koukla jsem se na ní ubrečenýma očima. Postavila mě a dala svou ruku na mě levé rameno.

,,A proč mi to máma neřekla?"

,,Bala se že budeš o tom hodně pátrat a něco se to stane..."

,,Nechtěla rýskovat..."

,,Tvůj život."

,,A vy mi s tím pomůžete?"

,,Pomohla jsem více žen a ty jsi poslední které pomůžu."

,,Proč?"

,,Jsi poslední Futurum. "

,,Co mám dělat?"

,,Vrátíš se a najdeš můj deník. V deníku je zaklínadlo které otevře bránu mrtvých a živých. "

,,Proč jí má otevřít?"

,,Abych ti mohla pomoct. Půjdu do tebe. Budu tvůj hlas v hlavě a ochranný duch."

,,Ale já nejsem nějaká čarodějka nebo kouzelnice. "

,,Tohle zaklínadlo není pro žádné čarodějnice a kouzelnice ale pro tebe."

,,Pro mě?"

,,Ano. "

,,Takže teď půjdu pryč najdu váš deník a řeknu zaklínadlo?"

,,Ano."

,,A kde mám hledat?"

,,Deník je ukryt na místě na kterém si nikdy nebyla a chtěla jsi být. "

,,To já opravdu nevím kde je. "

,,Ale víš. Je to na vaši planetě. "

,,Opravdu nevím. "

,,Víš jen si nemůžeš zapomenout. "

,,Aha. Em.....Jak se dostanu do.....em.....reality?"

,,Neboj dostaneš se tam jen ti ještě něco ukážu. "

,,A co?"

,,Koukni se. "

Otočila mě a já hleděla na tělo Lokiho ležící v posteli. Popošla jsem blíž a pozorovala co se bude dít. To je jak koukat na televizi.

,,Co se mu to stalo?"

Zeptala jsem se údivem jeho zranění po obličeji a roztrhaném oblečení.

,,To mu udělal člověk jehož jméno je Balakovsly. "

,,To je příjemní. "

,,Ty toho muže znáš?"

,,Ano. Chce mě. "

,,A tvou moc. "

,,Co mám dělat?"

,,Nechoď do paláce. Jdi na svou planetu a tam najdi deník. V deníku jsou všechny informace které ti pomůžou. "

,,Máte pravdu. "

Otočila jsem se k ní s úsměvem. Pomohla mi. A to jsem po ní tak vyjela.

,,Děkuji a.....omlouvám se že jsem po vás tak vyjela. Jste starší a moudřejší víte toho víc než já. "

Sklopila jsem pohled dolů ale v minutě mi ho držela Mellontikós.

,,Nemáš to lehké. "

,,Nemám. Snad se všechno vyřeší."

,,Sandra ano. Zavři oči. "

Kývla jsem a poslechla. Náhle mě začala bolet hlava a nohy též což jsem upadla do spánku jehož důvod byl prostý. Mellontikós.

Čau lidi! Jsem tu zpět! Jo slyšíte dobře! Ještě žiju😂😂😂😂😂 i když si naše Nicol Fury musela dát malou přestávku. Snad se máte dobře a těšíte se na Vánoce které začínají už zítra! Tak si je užité oslavte a moc nepijte! Ne dělám si srandu 😂😂😂😂😂😂 tak se mějte čau!😂😂😂😂😂