,,Nicol ty jsi Futurum."

,,Futurama?"

,,Futurum. Jsi budoucnost."

,,To je nemožný."

,,Není."

Řekl Loki a já vstala. Začala jsem chodit po místnosti kterou bych neprošla celou ani za týden.

,,To nemůže být."

,,Ale je."

,,Ne. Není."

Pohled Lokiho Laufeysona

Přišel jsem k ní. Pomalu jsem dával svou ruku na její rameno ale......nemohl jsem. Její pláč byl tichý ale přesto šel slyšet. Možná si vzpomněla na svou matku.

,,Nicol?"

,,No?"

Odpověděla s pláčem. Pár kroky jsem si stoupl před ní. Prstem jí zvedl bradu a hluboce se jí Koukl do oči.

,,Nepláč."

,,Proč by ne?"

,,Jsi silná dívka."

,,A..ale teď nejsem. Jak mám být silná když tu nemám někoho o koho se můžu opřít? V kom mám důvěru? Nebo někoho kdo je pořád se mnou? Nemám. Mám jen důvěru. "

Řekla a utřela si slzy rukávem od svého trička. Bez jakýkoliv dalších slov jsem jí obejmul. Nicol zabořila hlavu do mé hrudi což její slzy se vsakovali do mého oblečení. Pomalu a dlouze jsem jí začal hladit po jejich vlasech které příjemně voňeli.

,,Pšššš neboj jsem tu a tebou."

,,To n..není p..pr...pravda."

,,Pššš zítra půjdeme k jedné čarodějce která řekne jestli jsi nebo nejsi."

Odtáhla se a s vážným a rozčileným obličejem na mě hleděla.

,,A to si nemohl říct dřív?!"

,,Chtěl jsem ti to říct zítra."

,,Jenomže zítra je na Zemi druhy den přelomu třetího."

,,Co s tím má ale čas?"

,,To že můžeme jít teď!"

,,Nicol je to daleko."

,,Jak moc daleko?"

,,Je to za městem."

,,Dobrý čas jít."

Řekla a rázným krokem si to mířila ven z knihovny. Rychle jsem jí zastavil svou rukou na jejím rameni.

,,A kam si myslíš že jdeš?"

,,Jdu to říct Thorovy. "

,,Proč?"

,,Má za mě zodpovědnost."

Odpověděla mi a mou ruku sundala a šla dál k trůnu který byl prázdný.

,,Nedovolí ti to."

,,Ale dovolí. "

,,Nicol má z toho hrůzu."

Řekl jsem a Nicol se zastavila. Chvíli bylo ticho než se rozešla.

,,Bude se muset svýmu strachu postavit."

,,To nedopadne dobře."

-Vzpomínka-

Pomalu jsem otevřel dveře do pokoje který patřil Thorovy. Malí kluk podobného věku jako mě si klidu četl knihu. Jako myška jsem k němu přišel.

,,Co to čteš?"

Řekl jsem a tím ho vylekal. Knihu si přimáčkl na hruď a vystrašeným pohledem zkoumal můj obličej.

,,Proč si to udělal?"

,,Nemůžu za to že chodím potichu. Co to čteš?"

,,Nic."

,,To bys nedržel tu knihu."

,,Koukal jsem se....em......na obrázky."

,,Neumíš lhát."

,,To já vím."

Řekl a svou hlavu dal dolu s smutným výrazem.

,,Tak mi řekni co čteš."

,,Vzpomínáš si jak nám otec zakázal chodit za město?"

,,Ano."

,,Našel jsem knihu o Světě Za Městem. "

,,A co si našel?"

,,Hodně zajímavých věci."

,,A jaký třeba?"

Lehl jsem si na záda a ruce dal za hlavu. Thor udělal totéž.

,,Pegas."

,,To je co?"

,,Kůň s křídly. Je krásný..."

Ukázal mi obrázek v knize. Kůň s krásně bílou srstí jako sníh. Křídla na pohled hebká a bílá.

,,....umí vycítit strach u někoho nebo když mu hrozí."

,,Je tam i něco jiného?"

,,Kočka s jedním modrým okem a druhý má červený. Když je g nebezpečí tak se jí oči změní v červený a když má něco nebo někoho moc ráda změní se jí oči na modrou. A hlavní je že umí mluvit a umí létat a zmizet."

,,To by bylo mít takovou kočku."

,,No já nevím. "

,,Co kdyby jsme tam šly?"

,,Ale otec to zakázal."

,,Proč se tak bojíš?"

Řekl jsem a sedl si. Thor se zamračil a také si sedl.

,,Já se nebojím."

,,Tak pojď."

,,A jak se tam dostaneme?"

,,Máš nějaké přátelé ti nám pomůžou."

,,Em.......nemají čas."

,,Tak já jdu!"

Řekl jsem a dupl si u toho na zem či čemž jsem stál.

,,Ale to nemůžeš. "

,,Protože ti nemůžeš?"

,,Možná."

,,Tak pojď bude zábava."

,,Když myslíš."

,,Uvidíš."

Po několika hodin jsme se dostali za město. Jako první z velkého houští které nám bránilo vylezl jsem vylezl jako první a po mě Thor. Rukou jsem si zakryl oči kvůli velkému bílému světlu. Světlo zmizelo a přede mnou se objevil Pegas z knihy. Přišel jsem blíž k pegasovy. Ten se též přiblížil. Natahoval jsem ruku k němu ale ten roztáhl křídla a uletěl.

,,Kam teď?"

,,Půjdeme na východ."

Řekl jsem a šel svým směrem než mě zastavila Thorovy ruka na mém zápěstí.

,,Vraťme se Loki."

,,Neboj se. Jsem tu."

,,Nejsem holka."

,,Tak nebuď."

,,Můžu se držet za ruku?"

,,Jo."

Odpověděl jsem a Thor se rychle chytl mé ruky jako malá holka.

,,Loki."

,,Co?"

Řekl jsem Thorovy když jsme došli k krásnému vodopádů který měl jezírko. Na jezírku byly velké kameny na kterých seděli ženy s ploutvemi.

,,Mořské panny."

,,Vypadají milé. "

,,U mě ne. "

,,Dobrý den chlapci."

Otočili jsme se a nad zemi poletovala kočka s černým kožichem.

,,To je ta kočka Loki."

Zašeptal Thor a více mi stiskl ruku. Přiblížil jsem se s Thorem k kočce blíž.

,,Jsem kocour mládenci. "

,,Jak se jmenuješ?"

,,Jmenují se Sisxix ale přátelé mi říkají Sis."

,,Aha. "

,,Co tu hledáte?"

Řekl Sisxix a přiletěl blíž k nám a pak zmizel.

,,Jen tu koukáme."

,,Na co?"

Zeptal se Sisxix a objevil se vedle Thora který se přilepil na mou paži.

,,Četli jsme knihu o Světě Za Městem. "

,,A co byste chtěli vidět?"

,,Loki já chci domu."

Zašeptal Thor svou prosbu ale já dával svou pozornost kocourovy.

,,Co je tu nejkrásnější?"

,,Vidíte ti mořské panny?"

Ukázal hlavou na mořské panny. Otočil jsem se a s Thorem šel k ním. Jedna panna s černými vlasy skočila do vody a připlula k nám. Její modré oči hleděli na mně. Chtěl jsem si kleknout ale Thor mě zatáhl zpět na nohy.

,,Nedělej to."

,,Neboj."

Řekl jsem a dál Thorovu ruku pryč. Klekl jsem si a jednu ruku dal na zem abych nespadl.

,,Ahoj kdo jsi?"

,,Jmenuju se Loki a ty?"

,,Asera. "

,,Tak jak vidím naše malá a nás novy malý si někoho našel."

Řekl Sisxix. Koukl jsem se na Thora který si taky klekl. Mořská panna se dostala Thorovy ruky. Chytla ho a zatáhla do vody. Chtěl jsem skočit ale někdo mě zatáhl za oblečení. Koukla jsem se za sebe a uviděl ženu. V starém oblečení a velkými nehty. Zavrtěla hlavou a jedním máchnutím ruky mě donutila stát na jednom místě. Šla k jezírku. Natáhla ruku a po několika sekundách se vynořil Thor. Žena Thora vzala do náruče a položila pár metrů ode mě na zem. Vše jsem pozoroval s otevřenou pusou.

-Konec vzpomínky-