Pohled Steva Rogerse

Pomalu jsem otevřel dveře do řídící místnosti kde by měl být Fury.

,,Pane. "

Řekl jsem a hledal postavu s velkým černým kabátem a holou hlavou.

,,Pane....Rogersi."

Přesunul jsem svůj pohled dolů a pak tělo.

,,Co se vám stalo?"

,,Běžete rychle.....na Ásgard. "

Chytil mě za oblečení a přitáhnul si mě blíž.

,,Proč?"

,,Balakovsly...."

,,Půjdu rychle pro doktora."

Řekl jsem a chtěl vstát ale Furyho ruka mě dala zpět dolu.

,,Balakovsly ví.....kde je Nicol."

,,Jak se to dozvěděl?"

,,Kouknul....se mi do hlavy."

Odpověděl mi v křečích. Postavil jsem se a pomohl mu vstát aniž by to chtěl.

,,Rogersi!.....běžte zachránit Nicol!"

Rozkázal mi Fury. Co nejrychleji jsem ho odvedl k sestře. Její pohled k Furymu se zděsil a rukou mi řekla abych ho posadil na lůžko.

,,Pane Rogersi..."

Řekla sestra která dala injekci Furymu do ruky.

,,Ano. "

,,Co se mu stalo?"

,,Nevím. Je to hrozné?"

,,Asi ne. Ale může. Je to snad poprvé co ho vidím tak zničeného."

Řekla a začala hledat ve skříní. No já už ho takhle viděl ale ne zničeného fyzicky ale psychicky.

-Vzpomínka-

,,Slečno nevíte kde je Fury?"

,,Je v tělocvičně."

,,Děkuji."

Poděkoval jsem slečně s hnědými vlasy a hnědými oči. Za pár minut jsem byl před dveřmi tělocvičny jelikož tělocvična od panských záchodu není blízko. Nervózně jsem otevřel dveře. Muž s naštvaným a trošku smutným obličejem bušil do pytle.

,,Fury."

Vyslovil jsem jeho příjmení ale on dál bušil do pytle.

,,Nicku."

Oslovil jsem ho jménem a on přestal bušit do pytle.

,,Děje se snad něco?"

Snažil se mluvit co nějklidněji což se mu i povedlo.

,,Nic. "

,,Tak proč mě teď otravuješ?"

,,Chci ti pomoc. "

,,Není s ničím."

,,Vím jaký to je."

,,Co? Opustit někoho? Nic mu neříct?! Říct své milované že musíš odejít a nikdy se nevrátit?!"

Začal křičet a k tomu se přiblížoval ke mě.

,,J..Jen jsem tě.."

,,Co utěšit?! Já nepotřebují utěšit! Já..."

Řekl a k tomu si sedl na lavičku. Sedl jsem si též.

,,Co?"

,,Chci jí vidět. Její tvář. Její krásné oči které uklidní i lva."

,,Nechceš jí ohrožovat."

,,Nechci. Je jediný štěstí které mě v životě potkalo."

,,Kdybys měl dítě jaký bys mu dál jméno?"

,,Proč to chceš vědět?"

,,Jen tak."

,,Kdyby to byl kluk dál bych mu Trey."

,,A kdyby to byla holčička?"

,,Samatha. Bylo by to krásný."

,,Mít dítě?"

,,A..ano."

Řekl a po jeho oku se skutálela slza. Z kapsy jsem vyndal kapesník který si Fury ode mě vzal a vysmrkal.

,,Ale bylo by to.....i těžké."

,,Proč?"

,,Mohlo....by se mu něco stát."

Rozbrečel se a hlavu dal na moji nohu.

,,m..mohlo...mohli by...ho zabit."

,,Pššš to by se nestalo."

,,A..ale co když jo?"

,,Ne. Jsi tu ty. "

,,Jak mi Sara chybí. "

-Konec vzpomínky-

,,Musím jít."

,,Kam?"

Zeptala se sestra než jsem zmizel z místnosti.

,,Zachránit někoho."

Pohled Nicoli Fury

,,Tady to je....."

,,Konečně. "

Sedla jsem si zpět do křesla a čekala až Loki začne číst.

,,Před mnoha lety žili dvě ženy a jeden muž..."

,,To už si říkal."

,,Buď trpělivá."

,,Moje trpělivost není vysoká."

,,Cože?"

,,Čti."

,,Mellontikós byla žena která měla za dar vidět budoucnost a napravit ji. Parelthón byla žena s darem vidět minulost a v minulosti se pohybovat. Mluvit. A dokonce žít..."

,,Jak by někdo mohl žít v minulosti? Když to ani nejde."

,,Taky jsem to nechápal ale ten který to psal chce říct že Parelthón mohla dělat v minulosti cokoliv."

,,Jako třeba když se někomu vlezla do hlavy..."

,,Ne takhle."

,,A jak?"

,,Když chtěla jít do minulosti musela jít spát a neustále o tom myslet. Nebo být s lidmi u kterých chtěla vidět minulost."

,,Aha. Tak dal. "

,,Parousía byl muž s který měl dar vidět přítomnost..."

,,Nechápu."

,,Věděl všechno."

,,Em......cože?"

,,Věděl vše co se děje."

,,Aha. Tak dal."

,,Ale jejich dar nemohl být věčný. Po pár let se Mellontikós zdál sen o pádu města ve kterém se narodila a po par dnech o světech které padnou zlým mužem. Parousía věděl že musí udělat potomka ale nevěděl s jakou ženou. S smrtelníci nebo nesmrtelníci?..."

,,Podle mě s nesmrtelníci."

,,Také jsem myslel. "

,,Takže bude mít dítě s smrtelníci?"

,,Teď se chováš jak dítě."

,,A ty jak vychovatel u děti."

,,Tak jdeme dál. Parousía si vybral Mellontikós. Její obětavost něžnost a láska nebyla chybná. Ale Parousía nechtěl Mellontikós zničit a tak si našel smrtelníci jménem Apollonia. Její důstojnost a odhodlanost vypadala jako u věrného strážce. Parousía si po několika dní vzal Apolloniu. Jejich životy se stali jedním a krásným do te doby než Parelthón začala žárlit na jejich život a lásku. Parousía po několika dnech odjel na pracovní cestu která trvala týden. Ale než odjel se Parelthón večer vkradla do jejich pokoje kde nejvíc času trávila Apollonia. Nožem jí vyndala srdce a její oči zavázala látkou od šatu které dostala od své matky. Když Parelthón dokončila svůj úkol co nejrychleji si umyla ruce a běžela za Parousíem říct o smrti Apollonii. Parousía to vzal těžce ale po několika měsíců si vzal za ženu Parelthón která měla s Parousíem dítě jemuž dali jméno Adnra jelikož to byl chlapec. Parousía po věděl a cítil že Parelthón nemiluje a tak ji zradil. Potají odjel s Mellontikós pryč od Parelthón která se jen starala o svou slávu a dítě. Parousía s Mellontikós měly dítě kterému dali jméno Elipsía jelikož to byla holčička. "

,,Hezký čteš."

Pochválila jsem ho a on jen prootočil oči. Namyšlenej.

,,Teď nejde o čtení."

Placl knihu na stůl. Vstal a z police knih vzal hubenou malou knížku.

,,I takový knihy tu jsou?"

,,Nicol tohle není sranda."

,,Já si z toho nedělám srandu."

Dala jsem si ruce na hruď a pomalu vrtěla hlavou.

,,Jsi ve velkém nebezpečí."

,,V jakém? Loki já žádnou takovou sílu nemám natož šlo to dál?"

,,Jak to myslíš dál?"

,,Jestli oni měly děti a ty děti měly tu moc."

,,Ano měly a myslím že tvá matka tuto moc měla."

,,Ne neměla."

,,Měla."

,,Neměla. A hlavně to by snad vyzkoušela."

,,Co když to před tebou tajila?"

,,Tak tajila."

,,Nicol víš co to vůbec znamená?"

,,Počkej...."

Dala jsem prst na pusu a hlavu nahoru.

,,....ne."