O dvě hodiny později

,,Nicol."

Otevřely se dveře 'mého' pokoje a dovnitř vstoupil Thor. Usmála jsem.

,,Ahoj."

,,Ahoj."

Pozdravil a přišel ke mě. Sklonil se a začal mě prohlížet. Bože!

,,Proč mě prohlížíš?"

,,Vím co ti Loki udělal."

Dala jsem jeho ruku pryč a vystrašeně se koukla na Thora.

,,Jak to?"

,,Zeptal jsem se služeb jestli tě neviděli."

,,A?"

,,Řekli že tě odvedly do pokoje."

,,A?"

,,A to co slyšeli když něco dělali na chodbě."

,,Uklízely?"

,,Ano."

Řekl a sedl si vedle mě na zem na které sedím dost dlouho.

,,Zlomila jsem mu nos?"

,,Ne. Ale má hodně modřín."

,,Nechtěla jsem mu ublížit ale to co udělal........"

Zastavila jsem se. Thor nadzvednul jedno obočí a zatvářil se jako 'a dál?'.

,,Co udělal?"

,,Ale nic."

,,Nicol."

,,Řekneš to Furymu a já budu mít zase problémy."

Založila jsem si uraženě ruce na prsou. Nebo spíš jako uražené dítě.

,,Co když ne."

,,Pff to by byl zázrak."

,,Opravdu mi to nechceš říct?"

,,Ne.....možná?.....ano?.....já nevím."

,,Tak mi jen řekni něco."

,,Jestli ti to pomůže."

Přitáhla jsem si kolena k sobě a obejmula je.

,,Pomůže."

,,No......když jsem se probudila viděla jsem stát Lokiho. Sedl si na postel a chvíli jsme si povídali. Loki mě chtěl políbit ale já mu dala prst na rty a on tak přestal ale moc to nepomohlo. Zničeno nic mě pomalu dal do lehu lépe řečeno přinutil mě lehnout. Začal mě líbat a já mu říkala až přestane asi nevím třikrát. Nepřestával a já ho vší silou odhodila od sebe. Nechtěla jsem tak moc. Spíš jsem ho chtěla jen od sebe odstrknout. Mám kvůli tomu výčitky. Jako u toho když jsem Stevovy zlomila nos. Vím proč to udělal. Když ho nikdo nemá rád a možná je to dlouho co neměl...........asi bych měla přestat co?"

Řekla jsem nakonec a Thor vše vstřebal do svého mozku. Vstal. Nabídl mi ruku ale já ji odmítla.

,,Vím jaké to je a jestli chceš pojď se mnou."

,,Kam?"

,,Půjdeme ven."

,,Jen my?"

,,S přáteli."

Odpověděl a já zavrtěla hlavou. No ještě se tam něco stane.

,,Ne díky."

Odmítla jsem a Thor odešel z pokoje. Vstala jsem a změnila své místo k rohu kde byly dveře.

Pohled Nicolase Furyho

Nicol. Nicol. Nicol. Snad jí Loki nic neudělal. Udělal jsem chybu. Měla být tady. Teď. Se mnou. Proč jsem s tím souhlasil? Když ani nevím jak to tam vypadá. Co když jí Thor vůbec nehlídá? A hlavně Balakovsly se vůbec neukázal natož kamery také ne. Může být na Asgardu. Musíme ho co nejrychleji najít. Hned. Teď! Přestal jsem se svou chůzí.

,,Nejsi dobrý ředitel. Popravdě bys měl být mrtvý. Že?"

Řekl Balakovsly který se opíral o zeď. Pomalu jsem k němu přišel a ruku dal za zády.

,,Ne."

,,Opravdu?"

,,Ano."

,,No jak myslíš jinak hezká zbraň. S.H.I.E.L.D dostal víc peněz že?"

Vytáhl jsem zbraň a rychlým pohybem mířil na něj.

,,ale někdo se zpomalil."

,,Tohle je tvůj konec. "

,,Víš že zabit telepata je velký zločin?"

,,Jedině u tebe. "

,,Máš důvod?"

,,Jaký důvod?"

,,Důvod mě zabit."

Přišel jsem k němu blíž a on dal ruce vzhůru.

,,Chceš zabit mou dceru."

,,Ale ty jsi mi zabil mou rodinu."

Řekl a jeho výraz mluvil.......za vše. Zbraň jsem dál trošku dolu až skončila v pouzdru.

,,pravda bolí co Fury."

,,Asi. "

,,Pff jsi taaaaaak naivní jako svá dcera."

Řekl a než jsem se vzpamatoval Balakovsly mě přimáčknul ke zdi a svou na pohled slabou rukou škrtil a nadzvednul.

,,řekni kde je tvá dcera."

,,N..e...ne!"

,,Ale neboj se o ní. Jen jí něco řeknu vysaju všechnu její sílu a pak zabiju. Nic těžkého na tom není k chápání. "

,,C..o...ž..cože?"

,,Ach ano tvá dcera má dost vzácnou schopnost! Jedině ona z celého vesmíru vidí budoucnost! A jedině ona jí může změnit! Tak řekni kde je!"

,,Jsi v...vůbec te..le..telepat?"

,,Jsem jen nejsem tak silný na to abych shledal v tvoji hlavě místo na kterém je tvá dcera! Tak řekni kde je?!"

,,Ne."

,,Řekni nebo tě zabiju."

,,Bude ti to k ničemu."

,,Jak chceš."

Z jeho ruky kterou mě škrtil šly malé proužky které se mi dostávaly přes noh do mozku. Způsobilo to velkou bolet která jen tak nechtěla odejit.

,,Ásgard. Jak bodle od někoho jako jsi ty. Ale da se to čekat."

Řekl a jeho stisk nabral na síle. Pomalu se mi začalo rozmazávat okolí. Že by mě zabil tenhle 'chlap'?

Pohled Nicoli Fury

,,Svět je......ne to je blbost."

Utrhla jsem z bloku papír a vyhodila ho někam.

,,Slunce svítí a ptáci........ne do kravina. "

Vyhodila jsem další papír. Je snad tak těžký vymyslet nějaký příběh? Už tu sedím několik hodin a pořad nic?!

,,Jmenují se......Diana? Simona? Lola?"

,,Nicol? Jsi tam?"

Zaťukal podle hlasu Loki. Dobrý. Ten mi uuuplněěě chyběl.

,,Co chceš?"

,,Chci si s tebou promluvit."

,,Běž pryč Laufeysone."

,,Nicol prosím."

,,Hele buď rád že jsem ti nic hodně vážného neudělala."

,,Je to vážný."

,,Takže máš něco zlomeného?"

,,Ne. Je to důležitý."

,,Jo dobrý vypadni!"

,,Ale já jsem na chodbě a ne v tvém pokoji."

,,Tak řekni tu svou 'důležitou' věc."

,,Máš něco v sobě."

,,Že by krev?"

,,Máš v sobě velkou moc."

,,No a?"

Přišla jsem potichu ke dveřím a ucho dala na dveře.

,,První se chci omluvit za to co jsem udělal."

,,Hmmm. "

,,Byla to blbost. Odpustíš mi to?"

,,Přemýšlím....."

Řekla jsem. Rychlými kroky jsem na sebe hodila velkou košili která byla Simona.

,,Nicol?"

,,Počkej."

Zapla jsem poslední knoflík a šla otevřít. Moje odpověď je úplně jasná. Ale první k ty síle.

,,O jaké síle?"

Zeptala jsem se. Loki se usmál a svou ruku dal na mé zápěstí. Za pár sekund jsme se objevily...........v knihovně. Knihovna byla hodně velká a její skříně na knihy též. Loki mě posadil do pohodlného křesla. Krb v kterém hořelo dřevo mě krásně a příjemně hřalo.

,,Nicol.."

,,Em."

,,Nicol."

,,Co?"

Řekla jsem a své pozorování knihovny skončilo.

,,Chtěla jsi slyšet o té své síle."

,,No."

,,A chceš to slyšet?"

,,Proč bych neměla?"

,,Nechci ti ublížit tím co uslyšíš."

Hluboce jsem se koukla do jeho zeleno černých oči. Ale ale ale někdo tu lže. Že mě to nepřekvapuje.

,,Tak začni."

,,Před mnoha lety žili dvě ženy a jeden muž. První žena byla minulost. Druha budoucnost. A muž byl přítomnost... "

,,Jak se jmenovaly?"

,,Jmenovaly se......"

Zapřemýšlel Loki a šel k polici knih. No to bude na hodně dlouhou dobu.