Kdo jsi? 
já kopřiva
druhé i sebe pálím žhnu
v kakostu sbírám jablka
chválím Tebe
jsou mrazivá rána
při zemi hoří slunce
na trávě jinovatka
v kapce rosy jiskra
v spálené ruce
v stopě rtu
pod srdcem nosím
jablko
držím je celé
nikdo se nedívá
se mnou
prosím
buď blízko
v š u d e
mlha přede mnou
za tebou v modři
v těle z krve
slovem
stvořeno je
země-nebe

– Věra Jirousová

Oba mlčeli. Charlie se svým kolenem dotýkal Pansyina stehna. Hleděli střídavě před sebe do nekonečné dálky a na dvě čárky na testu. Nikdy snad nemlčeli tak dlouho, přitom to možná bylo jen pár vteřin, co se to dozvěděli. Pansy oddechovala mělce a tiše, Charlie dýchal zhluboka a přerývavě. Nepodívali se na sebe, ani když prolomili ticho.
,,Chci, abys věděla, že stojím při tobě. Ať už..." Odmlčel se. Přemýšlel. ,,Ať už se rozhodneš... jakkoliv."
Pansy věděla, že by měla poděkovat, jenže její duši trápilo několik otázek. První otázkou bylo, zda Charlie chce, aby se rozhodla tak či onak. Druhá otázka byla složitější. Bála se to zjistit, ale chtěla vědět, jestli se oba chtějí rozhodnout stejně. Následovala otázka, co se stane, když každý bude chtít něco jiného. Jistě, teď mohl říkat, že respektuje její rozhodnutí, ale to nemuselo znamenat, že by ho nezklamalo její konání.
,,Jak se mám rozhodnout?" zeptala se potichu. Nechtěla slyšet odpověď. Tolik se strachovala, že odpoví přesný opak jejích pocitů a názorů.
,,Nechci tě nijak ovlivňovat," odpověděl nesměle Charlie. Slyšela v jeho hlase smutek. Takže zastával určitý postoj! Byť jí chtěl vyjít vstříc a obětovat ho, přesto určitý postoj k tomu všemu měl!
,,Prosím, řekni mi to. Já se nebudu zlobit," slíbila Pansy. Pravda, věděla, že se nebude na Charlieho hněvat. Ale taky věděla, kam je může dostat rozdílný pohled na věc. Musela však znát jeho pocity a musela mu upřímně vylíčit ty své.
,,Jak jsem říkal, pochopím, když se rozhodneš jinak," zopakoval Charlie a pak se odmlčel. Potřeboval si v hlavě vše přebrat, bylo totiž důležité vážit každé své slovo. ,,Pansy, já tě... Já tě fakt děsně miluju. Budu tě milovat nadále ať už... Nicméně... Nechci tě do ničeho nutit, vážně pochopím..." Pansy chtěla začít brečet. Tušila, co Charlie řekne. Poví jí, že by nebyla dobrou matkou a bude mít pravdu a jí to zlomí srdce. A nejspíš podlehne nátlaku a dojde za nějakým lékařským mágem a podstoupí potrat, aby Charlieho neztratila. A bude toho do smrti litovat. Nebo uteče a dítě si nechá, ale ztratí tím Charlieho. A bude toho do smrti litovat. Ach, jaké to provinění! Pansy Parkinsonová toužila mít všechno. ,,Pansy, já bych si přál mít s tebou dítě," řekl nakonec. Hlavu odvrátil na opačnou stranu než seděla Pansy. Nemohl se na ni dívat, příliš se styděl. ,,Vím, jsem asi děsně staromódní a budeš si říkat, že takovej trumbera jako já chce rodinu..." Čím víc postupoval ve svých myšlenkách, tím získával víc odvahy. Nakonec se otočil čelem k Pansy. Zadíval se jí do očí a pokračoval odhodlaněji: ,,Jenže já prostě chci. Chci mít kopu děcek a chci je mít s tebou. Ale pokud nebudeš chtít, tak to snesu. Kvůli tobě to zvládnu, protože tě miluju. Pokud nebudu mít děti s tebou, tak je nebudu mít s nikým. Neopustím tě, i když budeš chtít přerušit těhotenství."
Pansy pomalu vydechla ústy, sklonila hlavu a chytila Charlieho za ruce. ,,Nedokážu si představit, že bych se zbavila života, který vznikl díky naší lásce." Charlie její ruce pevně stiskl, do jeho očí se vrátily jiskry.
,,Chceš tím říct..." začal opatrně a jedna jeho noha se nervózně klepala, ,,znamená to, že si to dítě necháme?"
Pansy přikývla hlavou. V tu ránu Charlie pustil její ruce, svezl se na kolena před Pansy, rukama ji objal. Hlavu položil do jejího klína a rozvzlykal se. Pansy vhrkly slzy do očí. Pohled na Charlieho ji odzbrojil. Tiskl se k ní s takovou láskou a odevzdaností, plakal radostí. Nečekala, že někdy někdo bude plakat radostí kvůli ní a kvůli jejímu rozhodnutí. Milovala Charlieho už víc jak dva roky, myslela si, že už ho víc milovat snad ani nedokáže. Ale v ten den, v tu hodinu, kdy před ní klečel a jeho slzy stékaly na její stehna, tehdy teprve její srdce bylo naplněno veškerou láskou. Najednou už nebyla láska, kterou dávala Charliemu a láska, kterou dostávala od Charlieho. Teď teprve chápala, že v tom není rozdíl. Jeho a její láska byla ta samá, její a jeho láska byla totéž.