https://youtu.be/axTSc3e6wu8

Všechno je tolik křehké

a tolik se láme.
Každým okamžením zeje led.
V každé kapce
předtucha
našeptává
a tenký meč zmrazků
číhá na dně potoků.

Chci tě milovat
dnes,
možná že zítra
už šedivá vejde.

Všechno jen do vteřiny-
červánky červených krvinek,
světélko pohledů
teplo doteků.

Němé oči moře
užuž ledovatí.
Baňaté mraky
vánic na obzoru.

Chci tě milovat
dnes,
dokud zima
ještě nepřišla.

Křehkost toho střínu
je dětinská,
můj milý,
čarování sněhových vloček
samé bludičky.

Chci tě milovat dnes,
můj milý. Jak jinak oddálit zimu?

- Ellen Niitová

Pansy se probudila, zívla, protáhla se a zamžourala do ranního světla. Necítila se odpočatě, ale už byl čas vstát. Nemohla se přece válet celé ráno v posteli, když měla v bytě návštěvu. Vylezla z postele, hodila na sebe chumlavou mikinu a zamířila do obývacího pokoje. Ve dveřích se zastavila. Nebyl tam. Na pohovce nikdo neležel. Napadlo ji, že možná bude v kuchyni, ale ani tam nebyl. Byl pryč. Pansy to trochu zamrzelo,ale nejspíš to bylo tak správné. Uchechtla se své naivitě. Co si vlastně myslela? Nejraději by sama sobě dala facku. Vlezla si na pohovku a přikryla se dekou. Přikryla se až po bradu, aby mohla nenápadně vdechovat vůni. Cítila se hloupě a provinile, ale chtěla aspoň maličko zachytit Charlesovu vůni, jestli nějakou na dece zanechal. Upadala do čím dál většího smutku. Najednou zaslechla z chodby, jak se otevírají dveře - nejspíš od koupelny. Pak uslyšela pobrukování. Do obývacího pokoje vešel Charles pouze s ručníkem omotaným kolem pasu. Zatajil se jí dech. Ten pohled byl úchvatný. Zdálo se jí, jako kdyby nikdy předtím neviděla odhalené mužské tělo. Toužila vůbec někdy po někom tak moc jako právě teď? Pochybovala o tom. Zbožňovala každý sval v jeho těle, každou pihu, každičkou jizvu, každý chloupek. Celé jeho tělo tvořilo dohromady dokonalý celek. Po dlouhé době, kdy žila sama a zakazovala si jakýkoliv styk s muži, její tělo promluvilo. Po měsících odříkání Pansy došlo, že je pouze slabý člověk.
,,Dobrý ráno, Pansy," pozdravil ji s úsměvem. ,,Snad nevadí, že jsem se vysprchoval." Pansy nebyla schopná odpovědět. Ležela pod jeho přikrývkou a zírala na něj. ,,Nebo to vadí?" Charlie znejistěl, když nic neříkala. ,,Udělám ti místo poděkování kafe," pokračoval. ,,Teda až se obleču." Pansy se snažila dívat jen na jeho tvář, ale najednou i pohled na jeho tvář se zdál být zakázaný. Charlie přišel k pohovce a sehnul se až k Pansyině tělu. Pansy přestala dýchat a hleděla na to, jak se jeho tvář blíží k její. ,,Mám pod tebou oblečení," vysvětlil a začal šátrat rukou kolem jejího boku.
,,Promiň," hlesla a posunula se. Charlie vyhrabal své svršky a nonšalantně pohodil svým tričkem.
,,V pohodě," řekl a šel se obléct. Pansy se mezitím donutila zvednout z pohovky. Došla do kuchyně a začala připravovat kávu. Charles si stoupl těsně za ni a podíval se jí přes rameno. ,,Neměl jsem to kafe dělat já, abych se ti revanšoval za sprchu?"
Pansy se lekla, ale nedala na sobě nic znát. ,,Nic mi nedlužíš. Ráda kávu připravím." Otočila se čelem k němu. I když byl oblečený, neuměla vyhnat z hlavy myšlenku na jeho odhalené tělo. Okouzlil ji, probudil v ní sexuální touhu... A ani o tom nevěděl. Neměl tušení, co s ní pohled na něj prováděl. ,,Běž se posadit. Udělám snídani a přinesu nám ji."
Charlie ji jemně chytil za pas a odsunul ji od kuchyňské linky. ,,Ne. Já to dodělám. Ty si běž sednout a odpočívej."
Pansy se nechtěla dohadovat, vlastně byla Charlesovi za tuto nabídku vděčná. Ráda by se znovu zachumlala do deky, kterou mu na noc půjčila, místo toho však usedla do křesla jako pravá dáma. Nejdřív přinesl hrnečky s kávou, následně odešel a vrátil se s miskami s kaší. Pansy si vzala lžičku a pustila se do jídla. Občas vzhlédla a koukla se na Charlese. Ten si hleděl pouze jídla. Byl tak spokojený. Uvažovala, jestli ho vůbec někdy něco trápí. Pochybovala o tom. Oproti ní byl zatraceně normální, šťastný jedinec. Zato Pansy se nemohla ani naobědvat bez toho, aby její mysl neobývaly pochyby, smutek a sebenenávist. Rozesmutnilo ji, když si uvědomila, jak složitým člověkem je.

((úžasné ilustrace: annamachtart ))