Riley

Ráno mě vzbudil Daniel, byl už oblečený v džínech a modrém tričku. Vypadal skvěle, jako obvykle. Za to já jsem měla rozcuchané vlasy a můj obličej působil unaveně. „Dole je připravená snídaně, zlato." a políbil mě na čelo. Usmála jsem se. „Jo a taky máme návštěvu. Přišla Vládkyně, chce si s tebou promluvit o studiu, které dneska začne." vystřelila jsem z postele a rychle se šla připravit. Vyčistila jsem si zuby, umyla obličej, dala si řasenku, make-up a tak. Když jsem přišla ke svému zavazadlu, plné mého nevybaleného oblečení Daniel stále stál u dveří a pozoroval mě. Vybrala jsem si svoji oblíbenou bílou košili a černé džíny. Když jsem byla oblečená a připravená, ucítila jsem jeho dech na svém zátylku. „Miluju tě Riley." pošeptal mi do ucha a mě vystoupla husí kůže všude po těle. Otočila jsem se k němu a zlíbala jsem ho. Když jsme přestali, dívala jsem se mu pevně do očí a řekla: „Já tebe taky miluji, budu na tebe celý den ve škole myslet." usmál se a dal mi další pusu. „Tak jdeme Vládkyně už na nás čeká."

Dole v jídelně seděli všichni u stolu. Vládkyně seděla uprostřed, polevé ruce hned Cameron a Mia, a po pravé straně Bradley. „Ahoj Riley, moc ráda tě vidím. Dneska je významný den, doufám, že jsi se výborně vyspala. Posaďte se." Sedla jsem si vedle bratra a ten se usmál. Daniel si sedl také a když položil ruce na stůl, chytila jsem jeho ruce a podívala se na Camerona. Cítila jsem, jak nerad vyděl naše ruce spojené a pousmála jsem se. „Dnes půjdeš s Miou do školy, bohužel, jak už víte, nebudete chodit do stejné třídy. Ty Riley totiž potřebuješ trošku jiné vzdělání. Budeš s ostatními bytostmi, které jsem vybrala, jako své dědice, ale vítěz bude na konci jen jeden. Taky budete mít speciálního učitele, který je velmi nadaný a pomůže vám ve vaší cestě. Ty Mio, ty se připojíš do ročníku ke své kamarádce Amandě. Moc se na tebe těší. A vy ostatní půjdete s Cameronem. Zavede vás do moderní části města, kde budete hledat práci u mého druhého bratra Josepha. Pracuje s vílami už léta a vysvětlí vám co všechno práce u jeho firmy obnáší. Takže vám přeji hodně štěstí. Na dnešní hodinu nic holky nebudete potřebovat. Začíná nový školní rok, tady u nás ve městě, proto jsem potřebovala, aby jste do města přijeli tak narychlo. Všechno ti Mio Amanda vysvětlí a můžete jít nakoupit učebnice spolu. Před domem už nás čeká limuzína, pojedu do škole s vámi." usmála se a zvedla. Všemu jsem rozuměla, takže nebylo proč se vyptávat dál. Rychle jsem si vzala ještě do ruky chleba a snědla jsem ho v limuzíně.

Za pár minut jsme dorazili ke škole. Byla to modernější budova, po stěně se popínali rostliny a také jsem si všimla malého vlnění, když jsem se podívala pořádně škola byla zahalená takovou zvláštní bublinou. „A jsme tady." řekla Mia a nadšeně vystoupila. Venku se to hemžilo stovkami studentů, každý byl jiný  a zvláštní, některým zářili oči a to mě nejvíce děsilo. Když vysedla i Vládkyně všichni se zastavili a podívali naší stranou. Když ji spatřili, všichni v jedno poklekli. Bylo to divné, měla bych taky vždy před Vládkyní pokleknout? Že mi to nikdy neřekla nebo nenařídila. Chytila nás za ruce a vedla nás až do budovy. Všichni studenti poklekli a i někteří učitelé, které jsme potkali. Nevěděli jsme kam nás Vládkyně vede a tak jsem se jí zeptala. „Kam to máme namířeno?" podívala se na mě. „Do ředitelny, kde tě představím tvému učiteli. Ale zastavíme ještě tady." Byla to třída 11B. „Tady bude probíhat tvoje hodina Mio, něco mi říká, že Amanda už čeká vevnitř. Přeji hodně štěstí v novém studiu." Mia se mírně uklonila a pak mě chytila za ruku. „Hodně štěstí Riley, snad si mezi tvými vrstevníky najdeš další přátelé. Doufám, že tě pak budu moct seznámit i s Amandou." mrkla na mě a taky jsem ji popřála hodně štěstí.

Když jsme dorazili ke dveřím, kde sídlil ředitel. Vládkyně jemně zaklepala a vešla. Ředitel se uklonil a stejně tak i jeden muž. Ředitel byl modrooký blond chlap, byl v saku a hned ke mě přistoupil. Jeho dlouhé vlasy mě hned říkali, že je to určitě elf. Pozdravil mě a pak ke mě přistoupil ten starší muž. Byl tmavovlasý a měl fousy. Mnoho tetování a na rukou také prsteny a náramky. Povytáhl si košili a podal mi ruku.

„Riley tohle je tvůj učitel Joe Hammat." představila ho Vládkyně a on se na mě podíval. „Moji studenti mi můžou říkat jen Joe." pousmál se a pak mě z ničeho nic rychle chytil za ruku. Jeho oči zčernali. „O ano vidím to, vážně je v tobě několik bytostí, upír, anděl, vlkodlak, ale pak se ve stínu skrývá další, neodhalená. Nějaká silná bytost, která čeká až z tebe vyjde a za utočí." Pustil mě a jeho oči se vrátili do normálu. „Je dobře, že jste ji přivedla sem do města. Vážně by dál nemohla trénovat ve svém rodném městě. Tahle její další skrytá bytost bude nebezpečná a těžce zvladatelná. Ale nebojte se já ji zvládnu." a políbil Vládkyni na ruku. „Proto jsem si vybrala vás Joe. Jste jediný čaroděj a zaklínač, který dokáže utlumit schopnosti všech nadpřirozených a puštvat je proti jim samotným, aby si uvědomili, co jejich schopnosti dokážou." usmála se a ještě řekla. „Budu muset jít. Tak se o Riley postarejte. Děkuji pane řediteli, že jste ji na poslední chvíli ještě přijal do školy."

„To byla maličkost paní." řekl ředitel. Vládkyně se s námi rozloučila a odešla. „Tvoje hodina může začít. Půjdeme do třídy, kde jsou ostatní a společně se tam všichni představíme." řekl učitel Joe. Rozloučili jsme se ředitelem a odešli. Naše třída byla s číslem 13A. Když jsme vešli všichni utichli. Sedělo tam docela dost lidí a všichni na mě divně koukali. Napočítala jsem tři kluky a čtyři holky. Už jsem začala být hodně nervozní.

Jack

Ráno bylo v pohodě, jako vždy. Nemohl jsem ale setřást ty divné sny o té dívce. Její jméno mi hrálo v hlavě a já zamířil k veliteli. Byl tam sám a něco zapisoval. „Dobré ráno pane."

„Dobré ráno Jacku. Vyspal jsi se dobře?"

„Ano."

„Tady je odměna." položil balíček papírových peněz na stůl. Vzal jsem si je a chtěl odejít. „Dobrá práce Jacku. Vládkyně je z tebe nadšená. Chce, aby jsi hned po snídani přišel za ní do hradu. Chce ti osobně poděkovat za tvé služby."

„Dobře pane, hned vyrazím." nadšeně jsem vyšel z velitelství a zamířil si pro věci.

Když jsem dorazil do hradu. Bratři hlídali bránu, všechny chodby a místnosti. Jelikož jsem měl na sobě svou masku. Vždy mě pouštěli v pořádku dál. Až jsem vešel do trůního sálu. Na trůně seděla Vládkyně a něco vyřizovala se svým synem. Moc lidí o něm nevědělo, ale mi, jako její střážní jsem o něm věděli. Měli jsme hlavně jeho za úkol hlídat. Málo kdy mu povolila vycházet z hradu. Klekl jsem na kolena a ona mě přijala. „Dobrý den Jacku. Moc ráda tě vidím. Jsem velice spokojená s tvými službami a proto mám pro tebe veliký a důležitý úkol, jak víš můj syn se nemůže ucházet o trůn, jelikož nemá na něj patřičné schopnosti, ale pozvala jsem do města studenty, kteří budou cvičeni a studování, jen jeden se stane mým nástupcem a ostatní se možná přidají k vám lovcům v maskách, ale než se tomu tak stane, potřebuji, aby jsi se postaral o jednu z nich. Je pro mě velice důležitá, neříkám zda je to právě ona kdo vyhraje, ale ostatní mají taky ochranu ať už od lovců nebo svých nadaných rodičů. Bohužel ji stráží hlavně můj bratr, ten se však ukázal někdy ke mě neloajální a proto potřebuje tebe. Budeš ji pozorovat na každém kroku. Skrývat se ve stínech a chránit ji tehdy, když můj bratr nemůže." vyslovila ty slova, která mě udělala šťastným, uvidím ji znovu. Ale nesmím zapomenout, nesmí mě spatřit. Nikdy.