Jack

Upravil jsem si kapuci, aby mi nebylo vidět do tváře. Nasadil jsem si masku a skočil ze střechy. Dopadl jsem přímo na muže, který se měl stát mou obětí. Je to boss jednoho upířího gangu, ale to mě nezastavilo. Rozkazy Vládkyně jsou jasné. Zabít ho a přinést ji jeho hlavu, jako důkaz. Upír byl připraven. V rychlosti se zvedl a chytil mě pod krkem. 

Věděl jsem, že bude na mě chtít použít svou schopnost, ale ta mu nepomůže, protože si mě Vládkyně nevybírá pro tyto mise jen tak. Jsem imunní vůči všem schopnostem, tedy myslím že vůči všem se kterými jsem se zatím setkal. Jeho schopnost byla nadměrná síla, větší něž všichni upíři, udeřil mě silou do tváře, ale se mnou to ani nehnulo. Udiveně se podíval a já ho praštil do nosu. Taky se můžu pyšnit, že mi lovci v maskách máme sílu. Pustil mě a chytil se za tvář, asi to bylo poprvé co dostal facku. „Maminka tě moc nefackovala co?" poškárlil jsem ho. „Ty zmetku v masce! Skrýváte svoje tváře a děláte pro Vládkyni, jak horší ještě můžete mít život! To já ho měl úžasný a moje matka zemřela šťastně, když jsem ji vysál všechnu krev z těla." a zaútočil znovu. Neměl jsem na něj čas a tak jsem vytáhl kůl a zabodl mu ho do srdce. Bylo to rychlé a jednoduší než jsem čekal. Vzal jsem si meč a odsekl mu hlavu. Tu jsem dal do pytle po svém boku. Porozhlédl jsem se po okolí, zda mě nikdo neviděl a skočil jsem přes stěnu zase na střechu. V téhle historické čtvrti, se dělo hodně nebezpečných věcí a tak jsem raději cestoval po střechách a plotech, abych se nezdržoval rvačkami a mrtvolami. 

V moderní části jsem se rozhodl, že už půjdu po svých na chodníku. Nikdo se zamnou neohlížel, tady nás brali normálně. Občas nám i potřásl někdo rukou. Brali nás, jako ochránce, hlavně víly. Moji parťáci, jako lovci v maskách sem občas chodili rádi navštěvovat podniky rozkoše a ták. Ale já tomu nikdy nepropadl. Raději jsem si užíval s ženou o které už něco málo vím, kterou jsem potkal někde na hradě, nebo v klubu. Vždycky jsem je nejprve poslal na rande a taky to rande skončilo vždy fenomenálně. Další den už jsem neměl potřebu se ozvat. Teď jsem, ale dlouhou dobu na nějakou nenatrefil a tak to ze mě dělalo velkého mrzouta. Došel jsem k části pod hradem. Plné domů a lidí, kteří tak nějak sloužili Vládkyni. Lampy byli zeslabené a tak nebylo vidět moc do ulic. Za to domy svítili a občas jste mohli nahlédnout z dálky do rozsvícených oken. Nerad narušuji někomu soukromí, ale podíval jsem se do jednoho domu. Seděla tam rodina u stolu a společně večeřeli. 

Vždycky to ve mě vzbudilo vzpomínky na mou rodinu, kterou jsem ani nestačil poznat. Shořeli s domem, tehdy jsem měl shořet taky, ale Vládkyně mě zachránila. Zvláštní bylo, že jsem nebyl nijak popálen a zraněn. Vládkyně usuzovala, že to musel být oheň vycházející ze schopností. Někdo ten náš dům tehdy musel zapálit pomocí schopností a tím pádem jsem přežil bez jediného popálení. Někdy si, ale přeji, abych tehdy shořel s nimi. Možná bych se pak každý den necítil, tak osamělí. Na druhé straně ulice se otevřeli dveře a já se rychle schoval do většího stínu. Byla to dívka s blond vlasy, byla zabalená v županu a byla nádherná. Sedla si na houpačku na verandě a usmívala se. Nevím, jak dlouho jsem ji tam pozoroval, ale byl jsem ji uchvácen. Byl jsem rozhodnutý za ní jít a pozvat ji zítra někam, ale pak se otevřeli dveře a vyšel z nich muž. Poznal jsem ho. Byl to ten anděl, Cameron, bratr Vládkyně. Když vyslovil její jméno, bylo mi to hned jasné, kdo to je a rozhodl jsem se k odchodu. Na poslední chvíli zachytil můj pohled ten anděl a zamračil se.

Když jsem dorazil do našeho cvičiště, všichni spali ve svých stanech. Došel jsem do budovy uprostřed, kde sídlí náš velitel. Byl tam ještě s několika dalšími kolegy a bratry. Když jsem vešel okamžitě přestali konverzovat. Poslušně jsem sundal masku, aby mi velitel viděl do tváře. „Splnil jsi misi Jacku?" přikývl jsem a ukázal mu hlavu v pytli. „Dobrá, ještě dnes ji přinesu Vládkyni, nechám ji od tebe pozdravovat a zítra ti donesu odměnu, teď už běž spát." a mávl na mě. Položil jsem pytel na stůl a oni pokračovali v konverzaci. Vyšel jsem ke svému stanu a když jsem do něj konečně zalehl, nemohl jsem usnout. Stále jsem myslel na tu dívku. Neměl bych to dělat, ona je přece jedna z těch vyvolených, co Vládkyně zaučuje, ale nemohl jsem si pomoct. Bylo jasné, že ten Cameron byl naštvaný, že se na ni dívám. Nám lovcům v maskách není souzeno někoho milovat a obzvlášť ji. Nikdy bych nedopustil, aby kvůli mě zemřela. Proto nikdy ráno se nemůžu probudit vedle ženy s kterou jsem večer spal nebo se do ní zamiloval. Pravidla zněla jasně. „Pokud vstupuješ do řady lovců, každá žena do které se zamiluješ a uvidí tvou pravou tvář, musí zemřít." a každá žena kterou jsem kdy miloval neodolala a musela mou pravou tvář vidět. Další ráno už byla mrtvá.

Riley

Daniel poté okamžitě usnul. Snažila jsem se taky usnout, ale nešlo to. Popadla jsem tedy jeho župan a rozhodla jsem se podívat ven na hvězdy. Na terase nebyla moc zima a tak jsem si sedla na houpačku a koukala se po okolí. Dýchala jsem ten krásný večerní vzduch a pozorovala hvězdy. Lekla jsem se, když někdo otevřel přední dveře a vyšel zamnou na verandu. Byl to Cameron. „Co tady děláš Riley?" řekl a podíval se po okolí. Pak zastavil zrak někde ve stínech a zamračil se. Nic jsem tam neviděla, ale asi ho naštvalo, že jsem venku. Podíval se zpátky na mě. „To nemůžu být chvíli sama?"

„Ne, ne tady, v tomhle městě. A zrovna v noci."

Zakoulela jsem očima a on si přisedl vedle mě. „Slyšel jsem vás a taky jsem slyšel, co jsi řekla. Jen ti chci říct, že mě to nevadí, že jsi mě tehdy měla jako náhradu." chtěla jsem mu skočit do řeči, ale zastavil mě. „Nic neříkej, myslím, že je to tak lepší. Daniel je pro tebe lepší. Jsi s ním ve větším bezpečí, ale rozhodně není lepší v posteli. Cítil jsem tvůj tep a dech. Se mnou jsi byla vášnivější a živější, přiznej si to." na to mě chytil za ruku a položil ji na svou hruď kde mu tepalo srdce. Bušilo rychle a cítila jsem jeho pomalé dýchání. Vymanila jsem svoji ruku z jeho a rozhodla se k odchodu zpátky nahoru. Zastavil mě svými slovy. „Mezi námi je větší vášeň Riley a já se ji nevzdám. Budu bojovat, abych ji s tebou cítil ještě znovu a silněji, ať chceš nebo ne."

„Nikdy se to nebude opakovat a jestli s takovými řečmi nepřestaneš, zraníš mě a uvězníš. Nekaž mi prosím to co mám s Danielem, protože on je to jediné, co mám a nechci ho ztratit kvůli tobě." padla mi slza a vešla jsem do domu. Nenásledoval mě, takže to zabralo. Věděla jsem, že to předtím s Cameronem bylo vynikající a lepší, ale nechtěla jsem být s ním jen pro sex. Daniel je přece jen svou povahou úžasný a udělal by pro mě všechno. Miluji ho, ale Camerona nemiluji.