Riley:

Čelila jsem ještě dalším přeměnám. Nějak jsem ve vězení nedokázala ovládnout svoje druhé stránky. Večer mě přepadal hlad po krvi, nebo jsem se bolestně přeměňovala ve vlkodlaka. A ve spánku mě přepadali sny o tom, jak se moje bílé křídla mění v černé. Temnota prudí i mými žilami. Vždy se proberu v Jackově náručí. Vždy mě drží a utírá mi pot ze tváře. Vždy se proberu po jeho dotyku a natáhnu ruku, abych se dotkla jeho černé masky. „Proč mi nikde nemůžeš ukázat svou tvář?" zeptala jsem se znovu, jako po každé. Nikdy mi, ale neodpoví a položí mě mlčky zpátky na tu nepohodlnou postel a odejde hlídat před mříže. Dnes to ale neudělal. „Nemůžu. Každý, kdo uvidí mou tvář zemře." odpověděl a já cítila z jeho hlasu smutek. „Ale proč? Může za to Vládkyně?" zeptala jsem se zvědavě. Už dál neodpověděl. Vyšel z mé věznice a zavřel mříže. Nechal mě zase v té strašně studené místnosti, samotnou.

Cameron:

Zastavil jsem Bradleyho, aby Vládkyni udeřil. Moje sestra si k nám jen tak nakráčela a oznámila nám o Riley, která se ji pokusila zabít. Měla důvody, měla jich spoustu, ale nikdy jsem nečekal, že by se Riley odvážila. „Co jsi  s ní udělala? Kde celé ty dny je?! Chceme ji už zpět!" řekl jsem jí hrubým hlasem. Ona se jen ledově usmála. „Co si udělala mé sestře! Vyklop to!" zakřičel za mnou Bradley. Mia ho chytila za rameno a naznačila mu aby se ztišil. Když po ní budeme křičet nikam to nepovede. „Co jsi s ní udělala sestro, prosím. Chceme ji vidět." zaprosil jsem. „Dostala co si zaslouží. Pár dnů v žaláři a trest, který ji ztíží přípravu na závěrečný souboj o post Vládkyně. Zrušila jsem ji na pár měsíců trénink a školu. Už se nebude moct nic naučit. Hodně to ovlivní její znalosti a schopnosti, ale po tom co mi udělala si myslím, že není nadále favoritem na trůn. Uvidíme zda závěrečný souboj vůbec zvládne, když nastoupí mezi ostatní studenty, který naopak budou vědět o svých schopnostech vše a budou připraveni." řekla chladně. „To nemůžeš udělat. Nezvládne to." zaprotestoval jsem. „Jak vidíš mohu. Informovala jsem jejího učitele Joa, který sice nebyl moc spokojený, ale souhlasil. Nevím proč vidí v ní určitý potenciál." Její chladné oči byli nepříjemné. „Ale ty si to myslíš taky, že má Riley potenciál a sama jsi ji sem zavedla, aby se ucházela o tvůj trůn." řekl jsem ji. „Už si to nemyslím a možná jsem ji tam měla tehdy nechat. Udělala jsem všechno pro ni a ona mi to takhle vrátila?! Tím, že mě škrtila a chtěla zabít! Asi zapomínáte všichni, že Vládkyně jsem tady stále já." Její chladné oči se zdáli nyní ještě chladnější. „A co Jack? Stále ji bude špehovat? A podávat ti informace?" řekl jsem hrubě. „Takže sis Jacka už všiml. Ne tentokrát ho propustím ze svých služeb. Cítím, že začíná být stejně neloajální, jako ty bratře. Vypadá to, že taky začal mít slabost, pro Riley. A za to bude potrestán." řekla a usmála se, ale pak ji úsměv uvadl. „Škoda, měla jsem ho ráda, jako služebníka." řekla chladně. „Co s ním uděláš?" zeptal jsem se zvědavě. Přišla ke mě blíž a poplácala mě po tváři. „Ach bratře, opravdu už jsi zapomněl, že když můj lovec mě podrazí, skončí mezi černými dušemi, jako váš společný kamarád. Ale cítím, že k němu máš taky zášť z minulosti, mohl by ses o to postarat ty jestli chceš? A za odměnu se vám Riley vrátí už dnes." přikývl jsem okamžitě. „Ano tak se o to tedy postarám." a ona se při odchodu na nás všechny naposledy ledově usmála.

Luke:

Matka odešla řešit záležitosti s Cameronem a já využil situace a vešel jsem do věznice. Jack stál u jejího vězení. Podíval se na mě a poklonil se. „Ano Luku, co potřebuješ? Poslala tě Vládkyně?" zeptal se uctivě. Znal jsem Jacka už dlouho, byl jediný komu jsem mohl v hradě věřit. „Nechci, aby takhle dál trpěla, chci si s ní promluvit a omluvit se, že jsem nic nemohl udělat, pro záchranu jejího druha." Jack otevřel oči v překvapení. „Dobrá." odpověděl jednoduše a pustil mě dovnitř. Viděl jsem ji schoulenou v rohu a zakrývala svou malou postavu kusem roztrhané látky a deky. Musela se tady hodně často měnit. Tehle žalář byl vyhotoven, tak aby nadpřirozené bytosti nutil k bolestivé přeměně. Aby trpěli. „Ahoj, já jsme Luke. Pamatuješ si mě?" zeptal jsem se a přiblížil jsem se k ní. Až teď jsem si všiml, že měla krvavé oči a upíří tesáky ji trčeli z úst. Musela být hladová. Podívala se na mě. „Luke? Pamatuji si tě." řekla a prohlížela si mě. „Ale co tady děláš." řekla a těžce se nadechla a rychle si zakryla nos. Cítila moji vůni, moji andělskou krev. „Chceš se napít? Máš hlad viď-" řekl jsem a začal jsem si ohrnovat tričko na ruce. Chtěl jsem ji pomoct, ale měl jsem na ni také prosbu a to udělá, jen když se ze mě napije."Nemůžu, nevím zda bych dokázala přestat. Nikdy jsem..." začala nervozně a ještě více se schoulila přede mnou, když jsem se k ní přiblížil. „Ale neboj, zastavím tě. Mám více síly než ty a navíc se musíš zotavit. Podívej jak vypadáš. Jsi samá modřina a černé kruhy pod očima taky nevypadají moc hezky." řekl jsem klidně. Zakroutila hlavou a stále odmítala. Vzdychl jsem a musel jsem ji trochu povzbudit. Vytáhl jsem svůj nožík a řízl jsem se do ruky. Zakřičela v bolesti a neovládla se, jakmile se k ní vůně krve dostala. Vyběhla ke mě a najednou jsem ji měl u sebe. Přitiskla si moji ránu na ruce ke svým rtům a mě proběhla tělem neznámá vibrace. Nebolelo to, spíše mi to dělalo dobře. Díval jsem se na ni, jak se krmila a pak jsem si všiml, že v tom spěchu jí deka zůstala na zemi a byla přede mnou celá nahá. Začervenal jsem se, nevím co mě to popadlo, ale asi to byl důsledek našeho spojení krví, když jsem natáhl ruku a prohrábl jsem jí vlasy. „Co to děláte Luku?!" uslyšel jsem hlas za námi. Byl to Jack. Rychle se o de mě Riley vzdálila. Setřela si krev a rychle se zase zakryla dekou, jakmile zjistila co se stalo. Otočil jsem se na Jacka. „Byla hladová. Příště by jsi ji měl nakrmit ty. Nevěděl jsem, že pití krve se přemění a do tak intimního převádění emocí. Omlouvám se." řekl jsem mu a on se podíval na Riley, která vypadala už zase jako dřív. Vypadala zdravě. „A taky by jsi ji měl něco sehnat na oblečení." a neochotně se vydal ven z cely, když jsem mu poručil ať pro to oblečení zajde hned teď. Vypadal zmateně, ale i naštvaně. Otočil jsem se naposledy na Riley. „Za to, že jsem tě nakrmil a obstaral ti i oblečení, které ti Jack donese, žádám aby jsi se vzdala zkoušky Riley. Nemám pochyby o tom, že by jsi vyhrála a dostala by ses na trůn, ale být Vládkyně tě úplně uzavře a přiváže k tomuhle světu. Už nikdy nebudeš moct žít mezi smrtelníky, nikdy  s nimi nebudeš moct založit rodinu nebo je milovat. Budeš uvězněná v temnotě, stejně jako moje matka. Ona to nechce přiznat, že ji trůn změnil, ale je to tak a ty jsi až moc dobrý člověk, pro tento svět. Takže tě žádám, aby jsi utekla domů a vzdala se." řekl jsem jí a ona nic neříkala ani se na mě nepodívala. „Popřemýšlej o tom." a odešel jsem z její věznice ven.