Riley:

Neváhala jsem. Nechtěla jsem dále jen brečet a obviňovat se. Pamatuji si, že Vládkyně neudělala nic proto aby ho zachránila. Právě naopak mi přijde, že všechno to nějak naplánovala a nechala Isamu, aby mého Daniela zabil. Ani se ho nesnažila vrátit zpět, jako to udělala se svým synem. Jen co jsem vyrazila ven z domu, kde stále bylo plno lidí, kteří si užíval, ale já na nic takového neměla náladu. Od teď kdo se mi postaví do cesty, zemře.

Už od domu, jsem tušila, že mě někdo sleduje. Namířila jsem si to přímo do hradu za Vládkyní. Samozřejmě mě všichni v pořádku pustili dovnitř. Všichni mě znali a přesně jak jsem čekala, Vládkyně seděla na tom svém zpropadeném trůně. Chtěla mě vlídně přivítat a zase mi svým milým výrazem zamotat hlavu, ale nenechala jsem se. Okamžitě jsem k ní upíří rychlostí přiběhla a zvedla jí vlkodlačí silou pod krkem. Zmáčkla jsem ho, aby nemohla dýchat. Snažila se bránit a já ji zabíjela. Tedy myslela jsem si to. Dokud mě svou ledovou magií neodstrčila několik metrů od sebe. Zastavila jsem se o podlahu a podívala se na ni. To už měla na zádech křídla. Stála tam jak bohyně a usmívala se.

„Copak, že si zasloužím takovou neúctu Riley? Neprokázala jsem ti sad službu tím, že jsem ti vymazala ty hrozné vzpomínky? Ty přece moc dobře víš, že jsem nemohla nic udělat. Daniel položil svůj život za dobrou věc." řekla, její slova byla tak příšerná. Nepříjemná pro mé uši. „O čem to mluvíš?!  Já ho chci přivést zpět! Říkala jsi, že jsi přivedla svého syna Luka nazpět! Chci Daniela taky přivézt na zpět!" pomalu jsem ty slova vykřikla a ona mě začala obcházet. „Oh Riley, Riley, to nepůjde, Daniel mi posloužil, jako splátka dluhu, který jsem měla u šamanů, kteří oživili mého syna. Nejdříve to měla být duše Camerona, ale když už se Danielova duše tolik nabízela, rozhodla jsem se ušetřit duši mého bratra." řekla. Přeběhl mě mráz po zádech. Opravdu by to udělala? Zabila by svého bratra?„Tak slib šamanům jinou duši, klidně moji, ale Daniel musí zase žít. Prosím."

„Nejde to Riley, už je po všem. Slib je slib a já jim už jeho duši vydala, nebylo by hezké je žádat o vrácení nemyslíš?" Vřela ve mě krev. Rychlosti jsem se zvedla a vyskočila po ní. Ale její zatracená magie mě zastavila. „Riley, tohle se nedělá, copak chceš trest za tvoji neúctu k Vládkyni?" řekla a pohladila mě po bradě. Měla jsem přimrazené nohy k podlaze a nemohla se pohnout. Najednou se Vládkyně podívala do kraje místnosti a zastavila se. „Ale Jacku, jak to že jsi nechal Riley bloudit až do hradu v tak pozdní hodinu?" Nevěřila jsem vlastním očím, byl to Jack, ten který mě dnes trénoval. Proč mě to překvapuje, vždyť jsou to lovci Vládkyně. Sledoval mě snad? „Omlouvám se, ale nebyl jsem dost rychlý."

Jack:

Sledoval jsem ji, jak se nechala od něj kousnout. Už už jsem chtěl zasáhnout, aby neudělala tu největší chybu v životě, když se konečně probrala. Pak se jí začali vracet vzpomínky. Byl jsem u toho celou dobu jsem ji sledoval. Sledoval jsem jak padla na kolena a ten mladý vlkodlak ji tam nechal. Chtěl jsem ji utěšit, ale nemohl jsem a když se rozhodla jít na hrad. Nebránil jsem jí.

Luke:

Pozoroval jsem, co se dělo v trůnním sále. Zase přišla ta dívka, co zabila mého otce. Nevyčítal jsem jí to, spíše jsem ji chtěl pomoci. Kvůli mě zemřel Daniel, její láska. Když já jsem zemřel nikomu jsem tak moc nechyběl. Nikdo mě nepotřeboval, kromě mé posedlé matky. Ale on tu zanechal ji. Svoji lásku, která bez něj nemůže dál žít. Když zaútočila na matku nebránil jsem jí. Přál jsem ji štěstí v boji a doufal, že to všechno skončí, ale moje matka je příliš mocná a ona není ještě připravená ji čelit. 

Jack:

„Omlouvám se Vládkyně." poklonil jsem se jí a ona mě šlehla svou magií. Zabolelo to jen na chvíli, ale neupadl jsem na kolena, to by vše ještě zhoršilo. Riley stále prosila. Nemusíš ji prosit, nikdy to nepochopí neví co je to láska. Tvůj Daniel se už nikdy nevrátí. „Tvůj trest děvče tě nemine. Jacku! Zaveď ji pod hradby do našich věznic. Myslím, že se ti tam bude líbit ten týden Riley. Doufám, že si moc dobře vzpomeneš kdo ti tohle všechno umožnil. Beze mě by jsi byla nic!" A já udělal co poručila. „Pořádně ji hlídej Jacku." pošeptala mi ještě před tím, než Riley pustila, ze svého kouzla a já ji opatrně vzal do náruče. Byla slabá a snadno zničitelná. Čekal jsem, že už je připravená, ale ještě není. Musím ji toho naučit mnohem více.

Opatrně jsem ji položil na postel, která byla velmi nepohodlná. Nechal jsem ji tam ležet ať si odpočine a zamknul za sebou mříže. Díval jsem se na ni zvenku a čekal, až se probere.

Riley:

Moje sny začali být nepříjemně živé. Byl v nich Daniel. Společně jsme běželi lesem ve vlčí podobě. Chyběla mě ta noc, kdy jsem se jen tak přeměnila a běžela s ním. Učinil mě volnou. Probrala jsem se ale v bolestech. Ty vzpomínky mě přinutili se přeměnit do vlčí podoby. Všimla jsem si, že ten lovec stále stál u mříží a pozoroval mě. Padla jsem z postele na všechny čtyři a začala moje bolestivá přeměna. Bylo to už dlouho. Křičela jsem bolestí a on mě stále pozoroval. Když jsem dostala vlčí podobu zavyla jsem. Cítila jsem intenzivněji puch který v žaláři byl. Moje oči viděli každý pohyb a cítila jsem ten zvláštní pach lovce. Měla jsem více síly. Vlk mi dodal sílu. Lovec v masce mě pozoroval a já jeho. Netrvalo to dlouho a moje vlčí podoba slábla. Lovec to uviděl a vešel dovnitř. Přikryl mě svým kabátem a já si nechala zakrýt své nahé tělo. Celá jsem se třásla.

Celé další dny jsme nepromluvili. Vždycky mi přinesl něco k jídlu a pití. Stále mě pozoroval, dokud jsem nesnědla všechno a pak zbytky zase odnesl. Byli tu i dny kdy jsem se snažila utéct. Proplést se mezi ním, ale vždy mě chytil a doběhl. Vždy řekl:„Nedělej si to všechno ještě horší." a pak mě zase zamknul do té zpropadené věznice.

Další den jsem měla návštěvu. „Jak se má moje Riley?" vešla Vládkyně a zastavila se u mříží. Pozorovala mě přes ně jako by se mě bála. „Tvoji milovaní mají o tebe velikou starost. Ale neboj už jsem to zařídila. Nemusíš se o ně bát." řekla to takovým arogantním tonem, že jsem měla o ně strach. Snad neudělali něco hloupého. Pak mluvila něco o škole a pak s dokonce opovážila vyslovit Danielovo jméno. To jsem na ni zase vystartovala. Moje vlkodlačí část, chtěla prostě pomstu. Ale mříže mě od ní dělili a zabránili mi ji chytil pod krkem a rozmáčknout jí ho. Jen se na mě usmála a podívala se chladně do mých očí.„Jacku, zbičovat." Všimla jsem si, jak Jack vykulil oči překvapením. Ale musel ji poslechnout. Když se vrátil měl v ruce dlouhý bič. Já se nebránila a byla jsem připravená příjmout bolest, když mě svlékl tričko a začal mi bičovat záda. Při každém zásahu jsem zařvala, ale bolest tím byla více snesitelná. A díky upíří části jsem se poté rychle zotavovala. Vládkyně poté odcházela spokojená.