I přes bolest ses rozhodl pokračovat. Psala jsem ti, ať počkáš, než ti bude líp, ale bylo to jako mluvit do zdi. Stejně paličatý jako obvykle. Čekala tě předlouhá cesta z Asie zpátky do Evropy. Hlavní město bývalé Jugoslávie. Zajímala tě hlavně muzea a s tím spojená minulost. Slyšel jsi o tom spoustu, ale nemohl tomu uvěřit.

Sedl sis před kostel svatého Sávy a přemýšlel. Koukal jsi na slunce, které prostupovalo korunami stromů a já si stoupla nad tebe. Najednou jsi zamžoural, protože to vypadalo, že jsi viděl můj obličej. Jen pár chvil, ale rozhodilo tě to. Zatřepal jsi hlavou.