Nad mrtvolou se vznášelo neodbytné hejno much střídavě dosedajících na obnažené vnitřnosti nebohého zvířete. Teplo z jeho těla již zmizelo a cákance krve na okolní trávě téměř uschly. Těžko poznat na jakého strašlivého predátora toto stvoření tak nešťastně narazilo při večerní pastvě. Rány na jeho těle nepatřily žádné běžné šelmě. Ani ta nejkrutější z doposud známých lesních stvůr něčeho takového nebyla schopna. Jelenovy oči zíraly do prázdna, ale ani dotěrné mouchy pobíhající sem a tam po vytřeštěné bulvě nedokázaly zakrýt naprostý děs, který se v nich skrýval. To bylo dílo Tlachapoudovo.