Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo má v zemi zdejší verše nejmalebnější?

Pokud se řekne báseň, tak se mnohým z nás, aniž bychom o tom věděli, vybaví sendvič zirafice. Vznešená a knižní chuť veršů nás polapí na začátku a drží se po našem boku až do zdárného konce. Někdy se jí nechá strávník natolik strhnout, že na konci ani neví, o čem ten text vlastně byl. Abych byla upřímná, ani já většině básní (dost možná všem) nerozumím, nechápu je a s největší pravděpodobností si pod autorčinými slovy představuji něco úplně jiného, než bylo zamýšlelo. Jenže víte, že to vůbec, ale vůbec nevadí? Na tomto pokrmu je krásné to, že mu nemusíte rozumět. Jde hlavně o malebnost veršů, kterou si mlsně převalujete na jazyku a bohatou slovní zásobu, která vás zahřeje jako svařáček v zimě. No, ano, tento sendvič je tak opojný, až si říkám, že by měl být pro mladší osmnácti let úplně zakázaný! Takže, děti, ruce pryč od Zrcadlení.

V tomto díle jsou k nalezení dva nemilé extrémy. Prvním je anotace, která je velice krátká, jde vlastně jen o nedochucené souvětí a sbírce nijak neprospívá, spíše naopak. Nu, a pak přijde úvod. Ten je zase převelice komplikovaný a tak přeprvkovaný, až se vám z toho zatočí hlava. Jelikož, antož, kdož... Čtenář rychle nabude dojmu, že si zirafice vzala ke tvorbě staročesky napsanou kuchařku a rozhodla se nás zavalit dávno mrtvými termíny a knižními frázemi. Dokonce si možná řekne, že si z něj autorka dělá legraci, nebo se na něj vytahuje aneb "já tomu textu rozumím a ty ne, heč!". Úvod tímto dostává až politickou chuť – jen mluví a mluví, ale vlastně nám nic neříká.
Pokud byste si tento pokrm objednali v poetické restauraci, může vás zaskočit chybějící interpunkce. U některých částí chybí jak tečky, tak i čárky, což působí zvláštně, když jiné texty tato znaménka neignorují.

Pokud je nějaká chuť, které nikdy neodolám, pak je to lahodná příchuť ilustrací. Je jedno, jestli jsou tvořeny ve photoshopu, nebo vlastní rukou, nezáleží na tom, jestli jsou profesionální, či dětské matlaniny, hlavně, když vychází z hlavy. Vidět autorovu tvůrčí osobnost v jiném světle je fascinující a přesně to nám zirafice ve svém díle dovoluje a já leckdy neodolám lupě, abych si ilustraci zvětšila a mohla se jí pokochat z větší blízkosti. Přestože se v obrázcích usazených v záhlaví střídají různé styly, cítím tu společný nádech a z hlediska grafické stránky je sbírka příjemně ucelená. V díle tak nedochází ke konfliktu, nebojíte se, co na vás na dalším rohu vyskočí.

Nyní přejděme k dezertu, který má v našem případě podobu zmrzlinového poháru. Jedná se o náročné texty, kdy pokud vyloženě nejste češtinář-poetik, dostanete se na první přečtení jen ke hravému sypání na vrchu zmrzliny. Pokud to ale nevzdáte, přečtete si text ještě několikrát a naberete si druhou, třetí lžičku, dost možná již ochutnáte část sdělení, které nám autorka chtěla předat. Kouzla, která zirafice v této sbírce předvádí jsou neskutečná a budí ve mně dojem, že první slova této autorky musela být ve verších. Poezii má totiž zcela zřejmě v krvi! V případě Zrcadlení nedošlo k žádnému váhání, mýval Srdcař se přihnal jako velká voda a už se nepustil. Tímto děkuji za mimořádně mňamózní čtenářský prožitek a rozhodně doporučuji každému fanouškovi poezie!