Historický román o věcech, které vám ve škole určitě neřeknou.

Tento sendvič pro Sarah2Parsley je plný překvapení. Už jen zjištění, že se jedná o pokračování románu Třetí zahrada je šokující, a to hlavně z toho důvodu, že dílo nemusíte znát, a přesto si tento kousek užijete. Jména postav a reálie spolupracují a vytváří symfonii luxusních chutí, které dílu přidávají na uvěřitelnosti, a vše je okořeněno vhodně umístěným vtipem, kterému pomáhá rozmanitost jednotlivých postav. V příběhu se objevují erotické scény, které však neobsahují tu nechutnou pachuť šílených zdrobnělin, absurdních popisů a nemožných akrobatických kousků, které mohou napadnout jen poustevníka v celibátu. Tyto scény nepohoršují, jsou napsány vkusně a velká část z nich příběhu prospívá a určitým způsobem posouvá děj dopředu. Také jsou zde k nalezení chutné kontrasty, a to jak materiálního (oslava Vánoc v klášteře a v zámku), tak i vztahového rázu. Setkáme se zde se vztahy šťastnými, nešťastnými, upřímnými, lacinými... Za zmínku stojí též podařený prolog i epilog, kdy do příběhu vstupuje autorka s kamarádkou. Jejich konverzace jsou uvěřitelné, zábavné a přináší s sebou spoustu nových obohacujících informací.

Jsou zde však také věci, na kterých si můžete vylámat zuby. Anotace působí odbytě, jedná se o jednoduché souvětí, které napasujete jak na romantickou komedii, tak i na hororový masakr. Stejně tak i začátky kapitol tvoří slabší část tohoto díla. Poznámka ve formě „místo, rok" ničemu nepomáhá a spíše mate. Pokud by byla přímo v nadpisu kapitol, mohla by usnadnit orientaci, ale takto člověk proklikává na předchozí části, protože si nepamatuje, jestli byl v říjnu, nebo v dubnu a jaký rok, že se to vlastně píše. Je to nepříjemné a strávník by jistě ocenil, aby bylo zmíněné kolik času uplynulo i v samotném textu. Pouhé „o dva měsíce později" by zde udělalo ohromnou službu. V počátku je též znát ohromné množství postav, ve kterém se člověk snadno ztratí. Každá nová postava je do děje často uvedena jen jednou větou, krátkou zmínkou, která se dá snadno přehlédnout a člověk pak neví, jestli se jedná o bratra, kamaráda, nebo prostě jen sluhu.

Tím nejvíce nepříjemným prvkem, na který zde můžete narazit, jsou skoky. Velké skoky v ději a chování postav. Máme tu scénu, kdy se muž rozhoduje mezi dvěma ženami, přesto nikde předtím není ukázáno, že by pro některou z nich zahořel city. Žádná scéna k tomuto dilema nevede a vše tak působí nuceně. Náhlá zamilovanost hrdiny zkrátka nepůsobí přirozeně. Stačí jeden rozhovor a bum! Už je bezmezně zaláskován? V průběhu čtení se dá najít podobných skoků více a nejvíce jsou na tom bity právě vztahy. Na jedné straně stojí snaha o vývoj postav, na druhé však děj poněkud spěchá a místo jemných náznaků na nás křičí, co si máme myslet. Doslova nám předsouvá lekce "z naivní holky je žena", "peníze nejsou všechno" a nenechává nás na to přijít samotné. Postava zmíní, že chtěla nějakou činnost vzdát, ale mi to jako čtenáři nevidíme, dostává se nám jen suché shrnutí. V příběhu chybí náznaky, vodítka. Postavy jsou skvělé na svých počátcích a v koncových stavech, ale jejich samotný vývoj, ta cesta, kterou mají ujít, aby se z bodu A dostaly do bodu B, ta už je poněkud nešťastnější.

I když se první kousnutí nesou ve stylu stereotypních postav „ta hodná" a „ta zlá" a děj se zdá být předvídatelný aneb „ti dva určitě skončí spolu", opak je pravdou. Tento příběh je vším, jen ne jednoduchou přímku. Nenechte se zmást pohádkovou atmosférou utiskované princezny a zlé macechy, protože zde není nic jednoduché a vše se postupně komplikuje. Kdykoli si myslíte, že jste viděli všechno, tak vás autorka dokáže příjemně překvapit. Je zde několik emočních scén, které dodávají příběhu na reálnosti. I přesto, že mi některé věty přišly moc explicitní, dávající nám lekce, objevují se tu i momenty, které jsou toho pravým opakem. Třeba takový šafrán v krabičce! Nyní to pro vás asi nic neznamená, ale věřte mi, po přečtení pochopíte, proč jsou tato tři slůvka jednou z nejvíce romantických věcí, co jsem kdy viděla.

A nyní k dezertu. I když příběh stále v některých momentech působí jako první draft/verze, najdou se zde prvky, díky kterým víte, že jste narazili na něco, co si ještě nějakou chvíli ponesete v sobě. Autorce zde věnuji mývala Čtenáře a vám čtenářům věnuji zase doporučení. Pokud vám nevadí příběhy, v nichž je obsažena romantika odehrávající se v dobách minulých, byla by škoda, kdyby vám Vůně šafránu utekla.