„Lži, intriky a tanec na tenkém ledě politické nestability."

Do jaké míry se dá morálka obcházet a překrucovat, pokud to znamená, že dosáhneme míru?

Dílo Vládcovia Juhu I: Ortieľ, které nalezneme ve fantasy kantýně, již v prvních kouscích skrývá slušnou dávku politického hašteření. Nacházíme se uprostřed sporu a sledujeme, jak si s ním náš hrdina (ne)poradí. Zážitkem je práce se smysly, kdy se nám dostává zraku, sluchu i hmatu, který bývá často opomíjen. Čtenář má příležitost se zakousnout do zbroje, papírů i kožených botek (jen metaforicky, prosím!). Navíc, dílo od samého začátku slibuje adrenalinový nášup. Kromě ingredience v podobě masitého vojenského střetu je vše zalito dávkou vloupačky, kdy se hrdina potřebuje dostat do ostře střežené pevnosti. A něco takového už dokáže zrychlit tep!

Jedním z nejobtížnějších kousků na vstřebání je samotná dějová linka, o které se po většinu času pouze mluví. Odehrává se zde velké množství rozhovorů, s čímž se pojí i velké množství postav a nanejvýš vysoké množství lokalit. Postavy mají kromě jmen i přízviska ve stylu „pán Odtud až Potud", což čtení též neusnadňuje, a někdy tak můžete mít pocit, že se hádá devět lidí, i když ve skutečnosti jsou třeba jen tři.

První polovina příběhu by se tak dala shrnout tím, že někdo přijde, řekne, že je vše v háji a poté odejde. Pak přijde někdo jiný a předá vzkaz, že jsou v háji, ale v jiné části země. A znovu odejde! Přirozeně, že válečná porada do fantasy světa plného intrik patří, nicméně zde chybí onen legendární háček, který by čtenáře chytil a nepustil. Pouhé mluvení o problémech nestačí a potenciál er-formy zůstává dlouhou dobu nevyužit.

Kromě obtížného začtení může čtenář narazit i na problém se žánrem. V tomto díle jsou ingredience fantasy kuchyně mimořádně utlumeny. Prvky magie, božstva a kouzelných zbraní či neznámých ras zůstávají v ledničce a samotné dílo by mohlo hravě představovat prostou alternativní historii.

Z formálního hlediska se objevuje zbytečnost úvodu, kdy každá část začíná jménem postavy v závorce. Pokud by byl příběh podán v ich-formě a se změnou pohledu se vázaly i změny v emocích a myšlení, tak se jistě jedná o užitečnou pomůcku. Takto v er-formě jde spíše o rušivý prvek. Stejně tak komfortu nepřidá opakované psaní dvou teček za sebou.

Nyní zpět k tomu křupavému. Dílo je podáváno ve slovenském jazyce, nicméně českého čtenáře neruší. Odstavce mají příjemný rytmus a hezky plynou. Za zmínku stojí i zajímavě podané mužské postavy, které se nepouští do analýzy pocitů, ale stále mají charakter, který staví na ráznosti, uštěpačnosti a věrnosti. Příjemným bonusem budiž ilustrace v záhlaví, i mapy a obrázky postav za epilogem, které příběh pomáhají dochutit. Složky v podobě boje o život, tajemna a bezmoci dílu též přidávají šmrnc, nicméně se tak děje hlavně v jeho druhé polovině, kdy už může být pro čtenáře pozdě.

A co dezert? Dílo Vládcovia Juhu I: Ortieľ pracuje s politickými konflikty a snaží se udržet si čtenáře na základě popisů a intrik. Kamenem úrazu se stává množství postav, lokalit a rozhovorů, které sice předávají děj, ale nedovolí nám si jej pořádně vychutnat. Práce se smysly a mužskými postavami, které tolik neřeší emoce a připomínají spíše legendární rytíře, čtenáře potěší stejně tak jako druhá polovina díla, kde veškeré akční přísliby ožívají. Příběh si odnáší We Can Do It mývala, který velice rád pomůže okořenit děj, jehož potenciál zůstává nevyužit, a dochutí promluvy, které mohou místy působit jako labyrint, ze kterého se nedá vymotat. Vládcovia Juhu I: Ortieľ jistě potěší čtenáře, co rádi historii, nějakou tu bojovou sekvenci a libují si v politice