Pokud jste milovníci všeho neživého (a tím nemyslím nekrofily) příběh je pro vás jako dělaný, ale pozor! Pro někoho, kdo se ve fandomu The Walking Dead nijak neorientuje může být tato ff náročnější. 

Jednou z hlavních ingrediencí našeho sendviče pro Mawarins je křupavoučký cover, který se k příběhu náramně hodí. Samotná anotace vše krásně dochucuje. Sepsat trefný popis je těžké, ale zde se to povedlo. Z popisu se dozvídám odpovědi na nejzákladnější otázky jakými jsou "proč?" a "co?". Autorka se snaží využívat plochu nad kapitolou a k příběhu přidává hudbu a gify, kterými se snaží dokreslit atmosféru příběhu a dost často trefuje hřebíček na hlavičku. Zvláště hudební část se vydařila.

Prvním meh kouskem našeho sendviče je nedělení na odstavce a utápění přímé řeči ve větách, které s ní nemají nic společného.  V samotné anotaci nerozumím značkám "<<<<<<" a označení umístění pomocí hashtagu. Sama jsem to ve svých začátcích používala, jenže aby to mělo smysl, musel by Wattpad přestat rozhazovat umístění  jako Babiš dotace. Též nejsem fanda dvojitého využití anotace (je nejen v popisu příběhu ale i jako samostatná kapitola) a podepisování se pod každou částí. Obojí mi přijde jako zbytečnost, zvláště opisování jména stále dokola. To se snad na Wattpadu ztrácí kapitoly? Otevřete dveře a na vašem prahu se objeví cizí fanfikce? Navíc zde by asi Mawarins nepochodila, kapitoly  totiž patří nějaké Zombie Bee. Takže když vám domů přiletí dílo The Fog a budete ho chtít vrátit právoplatnému vlastníkovi, nehledejte nemrtvou včelku, ale výše zmíněnou autorku. V příběhu se najdou gify, které jsou buď zbytečné, nebo nechutné, někdy i zbytečně nechutné. Poslední štiplavou věcí na sendviči je dávka pepře, která vás donutí pšíknout kdykoli, kdy si hlavní postava zavzpomíná. Přiznám se, že jsem v žádné knížce neviděla vzpomínku ohraničenou slovy "Flashback" a "End of Flashback".  Samotné flashbacky dovedou člověku pěkně zavařit a v tomto díle nadělaly spíše paseku, než aby něčemu pomohly. 

Hvězdou sendviče je rozhodně Hayley Williams. Nejedná se o plochý charakter, ale o holčinu s minulostí, přítomností a budoucností.  Žádná křehká květinka, která pro svou existenci potřebuje chlapa na ochranu, ale stejně tak to není McGyver, který zvládne vyrobit výbušninu ze žvýkačky a bicyklu. Nápad na příběh je zajímavý a děj funguje. Hranice mezi originálními postavami a vymyšlenými se pomalu smývá, charaktery na sebe vzájemně slyší a překážky, kterým hrdinové čelí, jsou uvěřitelné.

Nyní přejděme k dezertu. Příběh má myšlenku, forma prvních osmi kapitol se mi líbila a přála bych si, aby vydržela déle, než se celý příběh zvrhne do různých pohledů různých postav. Děj má hlavu i patu a opravdu je na čem stavět. K oslazení života doporučuji napravit nejprve přímou řeč a vytvořit odstavce. Na vše ostatní už Mawarins nebude sama, protože jí bude k ruce We Can Do It mýval. Společně dokáží zázraky a nějaký slovosled či pravopisné chyby si na ně jen tak nepřijdou.