Lov modifikovaného upíra, a ne želvičky, dá jednomu zabrat. Stověžatá Praha je v ohrožení a divili byste se, kdo má na starosti její záchranu.

Náš sendvič pro zirafice obsahuje mnoho chutných složek, které se při čtení postupně rozbalují, jako by šlo o chutné bonbónky. Jednou z nejsilnějších příchutí je rozhodně kousavý humor, který je místy suchý, přesto vždy svěží! Pomáhají tomu báječná slovní spojení, kdy Lojzíček (čtěme jako skrytý klenot příběhu) má hlas, který by se dal použít jako beranidlo. Bohatá slovní zásoba v tomto případě hraje esenciální roli. V sendviči se objevuje mnoho vrstev tvořených křupavými cizojazyčnými slovy, správně kyselými odbornými termíny a na všem leží pikantní hlášky z hovorové i obecné češtiny. To vše činí příběh více k nakousnutí a chuťově to skvěle doplňuje reálie, jejichž výběrem se autorka trefila do černého.
Jak již samotný název díla vypovídá, tento sendvič se týká Prahy a má tak říz(kovité) chutě. Prostředí hlavního města ČR je zde opravdu precizně zpracované, zapojují se zde místa, jakými jsou Komořany či existující stanice metra a vše má své opodstatnění. Ať již přijde na magický potenciál města či na narážky týkající se protivládní demonstrace nebo tunelu Blanka. Tento pokrm pracuje se známým (zlí jazykové by dokonce mohli říci i čtenářsky nudným) prostředím a činí jej přitažlivým. I přestože je složka domácího místa nebezpečná a každá chybka je zde znatelnější, než kdyby bylo použité nějaké zahraniční město, autorka se toho nebála a můžeme říci, že ze složky s názvem „místo" vyždímala opravdu vše a stvořila příjemný mix, ve kterém se kombinuje známé i neznámé, skutečné i neskutečné.

Naznačili jsme, že tento sendvič má několik vrstev, ale ony jsou to spíše patra. Ohromná patra, která jsou rozdělena poněkud nevšedním způsobem. Kromě „klasických" očíslovaných kapitol připravených v ich-formě času minulém, přichází kousky jako předehra, mezihra, dohra provedené vševidoucí er-formou v přítomnosti. Tímto způsobem by se čtenář mohl dozvědět informace, které k hrdinovi nedoputují, ovšem v reálu se ke strávníkovi místo dalších zajímavostí dostává jen dávka podivně připravených hádanek, jejichž řešení se na konci stejně nedozví (alespoň v rámci Prahy, co na to druhý díl se světem, to je jiná). Vystupující postavy jsou v těchto kouscích bez hrdiny kódovány jak „návštěvník", což je frustrující vzhledem k tomu, že se zjevně jedná o někoho, koho bychom měli poznat. Ale nemůžeme. Míra tajemna a zmatečnosti se tak pohybuje na hraně. Pro někoho může být ještě v pořádku, pro jiného již lehce přes čáru.

Náročnější čtenáře může zarazit fungování světa, ve kterém se objevují příšery a jejich lovci. Nepěkně tomu přispívá minulost hlavního hrdiny, který se zdá být lovcem na volné noze, jenže proč? Nepůsobí jako samaritán, takže jaký jiný důvod má, že dennodenně nasazuje život v boji proti příšerám, když ví, že ho za to nikdo neodmění? Stojí za tím tragická smrt jeho rodiny? Nebo ho to „jen" baví? Na tuto chybějící položku se nabaluje i další kousek známý jako „kolegové". Lovec na volné noze má tyto své kolegy, ale jejich minulost, která je dovedla k lovu je stejně tak nejasná. Našemu pokrmu by tak prospěla řádná dávka čerstvého vysvětleníčka, které by alespoň některé věci dal do širších souvislostí a přiblížilo by nám tuto alternativní Prahu.

Z hlediska formálního provedení je tento příběh velice úspěšný. V průběhu konzumace můžete narazit na zrníčka v podobě nekonzistentního hlavního hrdiny, jenž je po většinu času obhroublý, jindy však využívá honosné fráze jako "nemístný eufemismus", které se hodí k jiným postavám. Objevují se zde překlepy, záměna mě x mně a subjekt x objekt, ale celkově vzato se nejedná o žádné ostré prvky a dobrý prožitek je zde zaručený.

Velice zajímavou ingrediencí je zde upír. Tato bytost je obohacena o mnoho zajímavých prvků, které ji začleňují do příběhu. Objevují se zde odvážné modifikace v reakcích na UV světlo, které jsou doplněny o vědecký kontext, jenž je na jednu stranu prostý, na druhou geniální. Stejně tak je zapojení LARPu (Live Action Role Play, ve zkratce „hraní postav naživo") jako krytí pro lovení příšer velice milé a osvěžující. Tento pokrm je bohatý na akci (kupříkladu boj proti upírovi je napínavý, chytlavý) a obsahuje rozmanité postavy, kterých byť je jich zde docela mnoho, neztrácíte se v nich. Každý má svou osobnost, svůj charakter a vy k nim cítíte jisté pouto. Může za to i fakt, že tyto postavy po většinu času nepůsobí osamoceně, ale jsou navzájem propojené. I ony mají mezi sebou vztahy, které se pohybují v nejrůznějších směrech. Nepřátelé, přátelé, kolegové, nakousneme i sourozenecké pouto a vztah v podobě „frenemies", takových přanepřátel. Vše je přirozené, barvité a zkrátka... MŇAM!

A nyní k dezertu. Textu nemůžeme upřít jeho chytlavost, a i když je tu pár složek, které nemusí sednout každému a míra tajemna působí místy těžce, prakticky se od tohoto kousku nedá odtrhnout. Vtip, tajemství, kouzla, akce, nadpřirozené potvory a říkala jsem už vtip? Mýval Čtenář si toto dílo nemůže vynachválit a tento příběh doporučuje všem příšerkám i lovcům. Tak na co ještě čekáte? Hurá do Prahy, do Podolí, do lékárny...