Měsíční dívka se vydává na dobrodružství svého života.

Příběh Půlnoční déšť od MyMagicLexi vás hned svými prvními kousky přesvědčí, že jste dorazili do místa plného kouzel. Dílu se nedá upřít zajímavé budování světa, kde kromě ras spjatých s nocí a dnem/ Měsícem a Sluncem/ smrtí a životem nacházíme téměř na každém kroku nějakého boha či jeho zvířátko. Samotný náboženský mix se rozplétá s obtížemi – je zde znát inspirace z různých míst a vše obaluje autorčina fantazie. Samotná tragédie, která je nastíněna již v prologu, a kterou doprovází až genocida, představuje slušný hnací motor. Dává tedy smysl, že si tento příběh porota vybrala jako jeden z výherců soutěže ONC. Fantasy chuť bohů a drama vraždění dokáže chytit očko mnoha čtenářů. Stejně tak si na své přijdou milovníci vesmíru a zvěrokruhu.

Příběh jako takový se dosti drží povrchu a nepouští nás do hloubky. Postava hrdinky jedná tak, jak autorka velí, kvůli čemuž je její charakter nestálý. Ze vteřiny na vteřinu se dostává ze stavu extrémního vyděšení do módu vulgarity vůči bohu, který ji může odstranit lusknutím prstu. Během chvilky jí hrozí smrt hned několikrát, ale vlastně to na ni nijak výrazně nezapůsobí. O to zvláštnější je poté teatrální útěk z domova kvůli prosté „blbosti". Čtenář by hrdinku rád pochopil, viděl jí do hlavy, ale není mu to umožněno.

Příběh obsahuje krátké kapitoly, které jdou přímo k věci a nedávají moc prostoru k tvorbě teorií, domněnek. Vše je naservírováno na stříbrném podnose a jakmile skončí jedna akce, začíná druhá. Přitom chybí náznaky, které by vše spojily dohromady. S největší pravděpodobností to způsobil časový tlak soutěže, nicméně, náročnější čtenáři, kteří rádi hledají vodítka a čtou mezi řádky, s největší pravděpodobností odejdou s prázdnou.

Krátkost kapitol v mnoha chvílích nepojme ani jednu scénu, která se tak táhne napříč několika částmi. Autorka je za pomoci několika stovek slov schopna rozehrát scénu, ale už ji nedokončí. Části jsou tak většinou suché, chybí jim výraznější chuť, kterou s sebou přináší změny nálad ve vyprávění.

V příběhu je přítomna složka akce, která všemu dodává šmrnc. Jak se ale říká, všeho moc škodí. A pokud hrdinka v první třetině příběhu málem pětkrát zemře, tak se čtenářské smysly poněkud otupí. Objevuje se zde „plot armour", kdy zkrátka víme, že ta holka přežije všechno a bude neporazitelná. Problémy se velice rychle objevují a stejně tak rychle se i vyřeší. A proč jsou poslední kapitoly psané kurzívou? Více než jako finální souboj to vše připomíná snovou sekvenci, na jejímž konci se hrdinka vzbudí a bude stále ve stejném srabu jako předtím.

Cliffhangery fungují jen v několika případech, ale tehdy stojí za to. Kapitoly jako takové sice z velké části nevystačí samy za sebe, ale některé konce, některé věty, se čtenáři dokáží zapsat pod kůži. Stejně tak, jakmile se v textu objeví název příběhu, ochutnáte manu. Do toho se přidává zajímavá vztahová dynamika, která na první dobrou osloví příznivce enemies to lovers Ale pozor, ono tam toho bude víc. V neposlední řadě si zaslouží pozornost sám cover, který upoutá.

Nyní k dezertu. Příběh Půlnoční město na první dobrou ohromí obálkou a fantasy prostředím bohů a dvou vymyšlených ras, které ocení zvlášť milovníci vesmíru. Na příběhu je znát, že byl psán během soutěže ONC, kdy je dán časový limit. Jeho extrémně krátké kapitoly samy o sobě nefungují, děj předkládá jeden zvrat za druhým, ale vše se drží povrchu a chybí tomu větší propojení. Dílo se pohybuje na pomezí We Can Do It mývala a mývala Čtenáře. Vzhledem k tomu, jak je nabízeno do recenzí i společného čtení – díky čemuž se dostane k většímu množství lidí – bude na misi vyslán We Can Do It mýval, který pomůže svázat volné konce dohromady. Je jen otázkou času, než budete mít na talíři prvotřídní fantasy lahůdku. A až se to stane, poznáte to.