Alfa a omega spřízněných duší.

Příběh Proroctví se nese v romantickém duchu fantasy vlčí smečky a pracuje s osvědčeným receptem: kombinuje položku vůdce, kterého se všichni bojí, a dívky, kterou všichni opovrhují. Za pomoci proroctví, kterému se nedá říct ne, je dáme dohromady a voilá! Máme spřízněné duše! Nebo taky nepřátele až za hrob.

Menší upozornění: pokrm jako takový je okořeněn vulgarismy a erotikou – malým Wattpaďátkům je vstup zakázán.

První kousnutí nás berou přímo do centra dění. Autorka velice rychle buduje napětí a kombinuje ingredience známého i neotřelého. Složka spřízněných duší a hravé „enemies to lovers" působí klasicky, zatímco zvolení hrdinky s handicapem v podobě hluchoněmosti, představuje něco nevšedního. Do toho jsou přimíchány další postavy, které pomáhají definovat hrdiny a dotvořit jejich charaktery, takže nepůsobí ploše.

Když však dojde na první dojem z příběhu, ten je poněkud nešťastný: chybí zde odstavce, přímá řeč nesplňuje pravidla českého pravopisu a celkově se text velice obtížně konzumuje. Samotné ingredience mohou být zajímavé, ale pokud je místo přesných řezů mlátíme paličkou na maso, pak čtenář ucítí hlavně to.

Text je podáván v přítomném času a er formě, což je obecně považováno spíše za nezvyklou kombinaci, která navíc místy působí na sílu. Jako by se i sama autorka chtěla vydat cestou ich-formy, nahlédnout hrdince/hrdinovi do hlavy a vyloženě se v těch pocitech koupat, jenže nemůže. Místo toho využívá vševidoucí oko vypravěče, které zajišťuje možná až zbytečně velký distanc.

Náročnější čtenář by mohl říct, že složka hluchoněmosti je nezpracovaná a v příběhu se objevuje jen pro efekt. Postavy umí znakovat, nebo mluví tak, že jim hrdinka rozumí. Stejně tak si postavy vypomáhají tužkou a papírem, případně si rovnou čtou myšlenky – alespoň čtenář to tak má podané. Chybí tu tak větší výzva, která by se překonávala. Háček, co zachytí pozornost, nutí přemýšlet.

Nyní zpět k tomu mňam. Vlčí tématika a fascinace romantikou v prostředí smečky je v tomto díle cítit z téměř každého slova. Autorka využívá inspiraci z podobně laděných textů, zároveň se drží své značky a formuje postavy dle svých možností a svého uvážení. Atmosféra severu se pojí s intenzivním pohledem vlka z coveru a vy víte, že se chystá něco velkého. Chladného. Chlupatého. Změní se tvrdý vůdce smečky v plyšáka? Nebo bude naopak pevný, jak stěna, a hrdinka se o něj akorát rozbije?

A dezert? Dílo Proroctví se věnuje vlčí smečce, ve které drsného vůdce a chudáka holčinu sváže, no, proroctví. Na talíř se dostávají spřízněné duše, které se však vůbec nemusí. Příběhu nechybí označení pro dospělé, co mu však výrazně schází je formátování textu, který se špatně čte. Přímá řeč zde vyloženě trpí a samotná er-forma též moc nepomáhá, v mnoha momentech je na sílu a spíše příběh brzdí, než aby mu pomáhala. Z hlediska složek je příběh na úrovni mývala Čtenáře, samotné servírování však povolává do akce We Can Do It mývala, který zajistí, že čtenáři z důvodu nejasných hranic textu příběh předčasně neopustí.