„Známe se. Nevím, co to znamená, ale známe se."

Oddechový příběh. Přesně tato dvě slova popíší to, co se nám dostalo pod ruku. Vůbec nezáleží na tom, do jaké fandomové kuchyně se tento pokrm řadí, stejně tak samotný děj i postavy, které se zde objevují, na sebe nepoutají zbytečně moc pozornosti a tato jednohubka se konzumuje velice rychle. Věty plynou a my zabředáváme do mysli mladého barmana Dana, kdysi Vyvoleného, nyní jen rádoby Australana. Ten se potkává se starším mužem (pedagogicky vyhořelý lektvarista), slovo dá slovo a máme vztah. Jednoduchá osekaná ich-forma hrdiny se sem náramně hodí a jen podtrhuje onu příjemnou oddechovost. Sakra, tuhle chuť jsem tu zmínila nejméně třikrát, ale stojím si za tím. Je to ODDECHOVÉ, ano?

Pokud dojde na nepříjemnosti, pak se jedná spíše formální znaky v podobě chybějících čárek (zvláště před „ale"), anglických názvů kapitol, které ale nesplňují pravidla psaní velkých písmen, a přímá řeč, kde jsou obě uvozovky horní (opět pozůstatek angličtiny). Z hlediska děje jsou tu jisté mezery, kdy čtenáři nemusí dávat smysl, jak se zachránce světa čar a kouzel, „the one and only" Harry Potter, může tak dlouho skrývat v největším městě USA (dozajista plném mudlů i kouzelníků), ale smrtojed to vem. Logika tu sice jako koření místy pokulhává, ale vzhledem k celkovému charakteru díla se nejedná o nijak extrémně rušivou záležitost a dá se to skousnout.

Autorka k objednávce připsala, že se máme společně podívat na složku klišé. Obavy ohledně tohoto prvku jsou nastíněny i v anotaci, ovšem čtenáře jistě potěší, že přítomnost klišoření je držena v normě a když se objeví, hřeje lépe než svařáček. Pokrm s rozvíjejícím se vztahem dvou cizinců, kteří o sobě uvažovali jako o jednorázovce, rande na kluzišti či v muzeu, to vše může působit klišoidně, ovšem je to právě prvek jednoduchého, přímoČarovného vyprávění (chápeme? Jakože přímočaré, ale je tam Harry a ten čaruje? Fajn, já to pak smažu), který krotí jinak umělé chutě a dává jim šmrnc. Skvělá zpráva i pro lid, který s fandomem Harryho Potter není obeznámen – minulost hrdinů se zde postupně dokresluje a dá se říci, že o nic nepřicházíte, a to i když kuchyň Rowlingové neznáte či jí neholdujete. Tento příběh totiž mluví sám za sebe a jeho konec je sice poněkud otevřený, ale i tak je jeho poselství jasné.

Nyní k dezertu. Povědomá tvář je dílo, jež zpracovává příběh dvou cizinců, kteří si k sobě skrze jednorázové povyražení našli cestu a nyní objevují svá tajemství. Hrdinové sice originálně pochází z kuchyně Rowlingové (pro znalce použijeme kód „Snarry"), ovšem nemusíte znát příběh Harryho Pottera, abyste si tuto jednohubku vychutnali. Dílo je dokončené s poněkud otevřeným koncem, avšak nabízí spoustu milých, oddechových scén a příjemných klišé, která spíše zahřejí, než popudí. Místy se zde objevují jisté nelogičnosti, kupříkladu když máme největší město USA, tak můžeme předpokládat, že identita jednoho z největších kouzelníků zde rupne rychleji než kost hráče Famfrpálu, nicméně vzhledem k povaze příběhu se to může odpustit a text jako takový zůstává čtivým. Fanfikce Povědomá tvář tak získává mývala Čtenáře, který se k příběhu bude milerád vracet.