„Všichni jsme blázni, přiznáním postoupíš jen na další úroveň."

Pokud se chcete zakousnout do sendviče s názvem Pouta života, počítejte s tím, že se tady na nějakou chvíli zdržíte. Tento pokrm vás uchvátí svým slušným rozsahem a již po několika kapitolách poznáte, že se jedná o chytlavý kousek. 20k slov je tady maličkostí. U jiného sendviče byste touto dobou měli za sebou všechny tři chody, zde se však jedná jen o takovou rozehřívačku. Text je zde sestaven tak, že ho hltáte, a i když chvílemi nerozumíte úplně všem přísadám v podobě různých frází/termínů, jen těžce se od něj odtrháváte.
Vyprávění je zde v er-formě, čímž byl odblokován další chuťový prvek v podobě nenásilného střídání pohledů, které funguje i v rámci samotných kapitol a nijak čtenáře neruší. Bizarně humorným prvkem je téma výměny rolí, kdy Harry, ten Harry, který je obvykle tím šikanovaným, nyní trápí mladého učitele lektvarů. A tak, i když má pokrm spíše vážný podtón a obsahuje poznámky, ze kterých vám naběhne husí kůže, jsou to vtípky spojené s příchutí sarkasmu a ironie, které patří k autorčině hlavní zbrani.
Autorka nám nabízí širokou škálu postav napříč časovým spektrem a samotný příběh je promyšlený do detailů. Pokud postava cestuje v čase a setkává se se svými rodiči, jak zařídit, aby jim nebyla podobná a nevytvářela zbytečné otázky? Charaktery jsou tu pestré, přesto pokud by se tu měla vyzvednout jeden jediný, byl by to mladý Snape. Krušné chvíle plné šikany, ať již na škole či doma, jsou doplněny o scény plné naděje, která vám až vhání slzy do očí. Absolutně běžné, normální a leckdo by řekl i nudné situace se díky jeho postavě stávají emočně nabitými. V příběhu jsou tak k nalezení kontrasty, které temný, nehostinný svět kouzel dělají bližší a vše působí velice lidsky a přirozeně.

Pokud má tento pokrm nějaký zádrhel, tak je to začátek. Grafika, byť oku lahodící, v sobě nenese dostatečné množství prvků z HP universa a jde tedy o takové nicneříkající eso mnoha žánrů. Samotná anotace se vzhledem k rozsáhlosti díla pouští až do zbytečných detailů a vyzrazuje slušné množství děje, a to ještě předtím, než se k němu prokousáte. Čtete třeba celé dny, někteří možná i týdny, a Harry se do Bradavic ne a ne dostat! Je tak přirozené, že se někteří z vás budou cítit kradeni. Při prvních příběhových kousnutí se možná zarazíte. Působí nemastně, neslaně a pro někoho, kdo se neorientuje v HP vesmíru, i dost náročná. Prolog spíše odrazuje, než láká a odstavec s „upozorněním" může ono zmatení ještě více prohloubit.
Když dojde na samotné příběhové nešvary, leckdy nabudete pocitu, že vám některá slova úplně chybí. Něco zkrátka zaskřípe a místy stačí jen jedno slovo navíc, které by to vymazlilo. Jindy na sebe věty takřka nenavazují a působí trhaně. Autorka zde pracuje s náznaky, ovšem ne vždy úspěšně a místo, aby příchuť náznaku pokrmu pomáhala, stane se z ní jen nepříjemný závan nevyřčeného. Příběh obsahuje slušné množství míst, která do světa přímo křičí, že je tato fanfikce psaná opravdu pro znalce. Některé věty, leckdy i celé odstavce, se tak míjí účinkem, protože jsou určeny pro opravdové fajnšmekry tohoto vesmíru a běžná zvědavá duše nedostává dostatečnou podporu, aby je ocenila.
Co se týče formalit, setkáváme se tu s drobnostmi, které však dokáží čtenářský prožitek ovlivnit více, než by bylo milo. Chybějící písmenka se objevují v nejnevhodnějších chvílích a někdy tím dokonce mění charakter postav. Kupříkladu suchotiny x souchotiny. Čtenář v tu chvíli řeší, zda se ona vzdělaná ošetřovatelka jen přeřekla, nezná mudlovskou nemoc, nebo jde pouze o překlep. Objevují se zde chyby z nepozornosti, které zbytečně praští do očí, krom překlepů jde i o kombinování "?!" a "!?"). Přítomné je zde také palčivé opakování slov a ničemu nepomáhají chybějící čárky, hlavně ve vylučovacím poměru a u oslovení. Samotné kapitoly bývají extrémně dlouhé, což dokáže znepříjemnit konzumaci, a to hlavně pokud čtete na telefonu.

Zmínili jsme zde přítomnost situací, kdy práce s náznaky drhne, a to hlavně u nezkušených čtenářů. Co však tvoří to křupavé a mňam, jsou právě ta místa, kde tyto „náznaky" zaberou úplně na všechny! Dovolím si zde citovat jednu z postav: „Já nemám záznamy, záznamy mají jen důležití lidé." Místo pachutě nevyřčeného je tu cítit hořkosladké nevyslovitelné. Apatie. Zlomení. Čtenář by po těchto slovech nejraději hrdinu obklopil přáteli a takové hlouposti mu vymlátil z hlavy! Stejně tak když přijde na samotnou šikanu, i zde náznaky v podobě otlučené ledničky fungují. A podobných scén je tu spousta, jako by si s námi autorka pohrávala a ono „pouto" zkoušela i na čtenáře. Sbližuje nás s postavami, váže nás k nim a vybírá k tomu jen ty nejvybranější metody. Osobně oceňuji mňamózní mini-detail s Prahou, který byl nevšední, nečekaný a mnoha čtenářům udělal ohromnou radost. Nejen jazykáře potěší přítomnost hadí řeči, kde je k dispozici fonetický přepis, který je náročný na provedení, avšak zde se práce rozhodně vyplatila a jedná se o další druh vtažení do děje.
Další silnou stránkou, která nesmí být opomenuta, jsou dialogy. Vtipným okořeněním je situace knihy v knize, kdy hrdinové řeší Pána Prstenů. Jak ambiciózní crossover! Rozebírání padajícího elfa a Boromira, který je, a nyní cituji, „kretén"? Cílená záměna Freda a Froda, která rozvíří vlny v komentářové sekci? Brilantní!
Co se týče myšlenkových pochodů a emocí, zde odcházíte příjemně nasyceni, tyto dvě složky jsou opravdu mistrně zvládnuté, stejně tak je zde i profesionálně pojata zkratka, když přijde na vulgarismy, které jsou zde přítomny, ale celý pokrm neovládají. Střety s postavami, které viděl hrdina zemřít je dechberoucí a přítomnost silných emocí se v tomto sendviči nezapře. Za tímto pokrmem stojí hodiny a hodiny příprav, což dokládá kupříkladu výčet zranění či jiné „vědecké žvásty", které pro osoby bez určitého vzdělání mohou působit prázdně, avšak příběhu přidávají na realističnosti. Text dává smysl a flashbacky z minulosti (vlastně budoucnosti) neruší a jejich návaznost na přítomnost (v minulosti) je přirozená. Ta časová orientace je vskutku náročná, ale věřte mi, zvyknete si!

A nyní k dezertu. Máme tu spoustu skvělých detailů pro znalé i neznalé a okouzlující dialogy. Začátky jsou u tohoto díla krušné, leckdy zmatečné a kapitoly se opravdu těžce tráví svým rozsahem. Leckdy styl psaní donutí hlavu úplně vypnout a náročnější prvky na zpracování se zde zbytečně ztrácí a nejsou oceněny. Rozhodně je tu však přítomno něco uhrančivého, co s postupem času nabírá na síle. Dvě zničené duše, které jako by k sobě hledaly cestu. Toto dílo doporučuji fanouškům HP vesmíru, které příběh oslní nevídaným originálním zpracováním postav, o kterých si myslíte, že je dobře znáte a puf! Expelliarmus a vaše trumfy letí z ruky. Mýval Čtenář nedokázal věřit, jaké věci se před jeho zraky děly!