Vítejte v Necropolis, kde je každý den pondělí. Tiše si sedněte a připravte se na pořádnou dávku "sakrakurvapičování".

Zdálo by se, že sendvič pro autora s třemi řadami ostrých zoubků nemůže být ani náhodou tradiční. Jenže opak je pravdou. Sendvič pro Phantom-Shark je klasický případ akce. Kdyby to bylo technicky možné, tak se vsadím, že housky od sendviče nosí neprůstřelnou vestu a salát je zde přípustný jenom v podobě kamuflážového potisku. Chutě jsou zde vyvážené, dostává se nám tak akorát informací od vševidoucího oka vypravěče, seznamujeme se s vnitřním světem postav a jsme součástí delikátně umístěných flashbacků. Atmosféra je vykreslena na jedničku, některé popisy jsou až poetické, i přesto, že se většina z nich týká smradu a pachu. Přesto za největší chuťový kopanec, a to v dobrém slova smyslu, považuji humor.  Jsou to právě dobře usazené vtípky, které odlehčují ten obří flák krvavého bratislavského steaku-příběhu.

Před každou částí je vážně zajímavá grafika, u které mě ze začátku mrzelo, že je usazena přímo do textu a je na ní znovu napsán nadpis kapitoly. Líbila by se mi zasazená nad kapitolou, i za cenu toho, že by tam zůstal třeba jen ten obrázek. Některé části se mi četly s menšími obtížemi. Dávají mi zabrat použité výrazy, které jsou profesionální až běda. Chci se začíst,  ale jak si mám představit AMD-65, Sig Sauer MPX nebo AAC Honey Badger? Kdyby někdo řekl, že mu přes klávesnici přeběhla kočka, dávalo by mi to větší smysl.  Phantom-Shark tyto termíny jistě považuje za denní chleba, ale najdou se i tací, kteří se tolik neorientují v military tématice a tímto se jim zbytečně komplikuje čtení. Ne vždy je nutné zabíhat do detailů a zvlášť u zbraní si myslím, že někdy je méně více.  Chtělo by to najít zlatou střední cestu. Když jsme u těch termínů, slovo "fexti" pro mě též bylo novinkou a možná by nebylo od věci přiblížit tento pojem o něco více čtenářům.

Náš sendvič má překvapivou hloubku. Na první pohled může působit jen jako pěkný krvavý steak. Jenže příběhem se proplétají vlákna politiky, filozofie, náboženství a humanismu. Záporáci vlastně nejsou až takovými záporáky, není tu znatelné rozdělení ghúl-člověk. Každá postava je komplexní a neskrývá se jen za "je to ghúl, zbytek si domyslete". Jak je vůbec možné, že je tady toho tolik? Budete se smát, budete plakat a zažijete i mírné (větší?) zhnusení. Každé slovo má svůj význam, každý vulgarismus je precizně umístěn. Sendvič pro Phantom-Shark obsahuje mnoho chutí, některé více známé než jiné, ale všechny mají jedno společné. Patří tam. Ladí k sobě a vytváří překvapivě fungující celek. 

A nyní čas na dezert. Dílo Polnočná vojna je zkrátka radost číst. Čtenáři je předložen příběh plný akce, krve, rána sem a rána tam a pak přijde moment, kdy málem lehnete smíchy, protože nastalo něco "normálního". Čekají na vás patálie s vysílačkou, lopatou nebo otravnými pokutami a to je jen zlomek z úvodní části příběhu, raději nechtějte vědět, co vás čeká dál. Nebo víte co? Chtějte, protože tenhle příběh si vážně zaslouží každou hvězdičku.  Dílo má v hledáčku mývala Čtenáře, tak doufejme, že ho náš pan žralok neodstřelí. Pokud se nebojíte nějaké té rány, směle do čtení!