Miluje sušenky, nerada brzo vstává, je to  zkrátka holka jako každá jiná. Počkat, nebo ne? Tato milovnice mňamek je zahalena tajemstvím, které odhalí jen a pouze čas.

Náš sendvič pro Tyveren je zajímavou všehochutí, na čtenáře totiž nečeká pouze jedno, ale hned několik tajemství. Máme tu nevyřešené vraždy, neznámého mordíře a dívku se suprčupr schopností, která tomu všemu má přijít na kloub. Lidé se "schopnostmi" se vyskytují napříč knižním spektrem, ale autorka si dokázala najít svůj styl a držet se ho. Rasa Eximia, to zní přímo kouzelně.  Celý příběh je dochucen bohatou slovní zásobou, špetkou bydlení bez maminky a pořádnou hrstí humou o neschopnosti policie, což je naprosto znamenitá volba. Vtip odlehčuje tajemství a fujky mordování, které může slabším povahám zvednout žaludek.

Náš lehký salátek humoru  však nestačí obsáhlosti sendviče a během chvíle je fuč. Místo, abychom se dozvídali více o případu, dostávali indicie a hráli si na detektivy, motáme se v kruzích. Velká část kapitol je tvořena zprávami o tom, kolik má který oddíl slov a příběh votes.  Čas od času nám čtení opepří menší či větší chyby: přebývající či chybějící čárky, roztodivný slovosled, zvláštní volba slov... Mé pozornosti neunikla ani jedna z postav: Franczeska. Její "cz" je omluvitelné jedině v případě, že je hrdou občankou České republiky. Jména jsou zřejmě autorčiným kryptonitem. Buď se to jimi v kapitolách hemží, nebo jsou naopak všichni lidé označováni jen jako samí zelenoocí a černovlasí. Ani si nechci představit, jak by vypadalo Deset malých černoušků, kdyby se tímto označováním Agatha Christie inspirovala. Všichni by tam padali jako mouchy a já bych si při čtení musela dělat graf účesů, abych poznala, kdo že to vlastně zaklepal bačkorama. V sendviči mi chybí nějaká rovnováha. A přitom měl příběh tak slibný start!

Jedním z ohromných kladů autorky je schopnost vyvolat ve čtenáři touhu chtít víc. Téma je zajímavé a nutí mě příběh číst až do konce.  Potřebuji zjistit, jak se  svět tváří na tyto obdařené lidi. Chci se dostat do dění. Nasát atmosféru městečka, kde se vše odehrává. Kurzívou označené myšlenky a tučně  shrnuté pokroky v případu sendvič příjemně dochucují. Vše zakončuje zajímavý cover a anotace, které nás přímo pobízejí ke čtení. 

A nyní sladká tečka na závěr. Na jedné straně je zajímavý nápad, na druhé jakýsi nedostatek harmonie.  Tento příběh se ještě může posunout, ale bez pomoci to nejde.  Proto gratuluji Tyveren, která si dnešním dnem vysloužila nového kamaráda a pomocníka. Nic ti tedy nebrání udělat si pěkný večer se sušenkou a We Can Do It mývalem. Stačí jen málo a všechny kapitoly do sebe zapadnou. Spolu jistě vymyslíte co a jak.