V předchozí části se můžete dočíst odpovědi na otázky co, kdy, kde, jak, kdo a teoreticky vzato i proč. Řekněme si to ale narovinu, to jsou takové ty klasické „kydy", které tomuto projektu dávají jakousi strukturu. To nejzajímavější ale zatím celou dobu zůstávalo pod pokličkou. Jak vypadá samotná tvorba?

Berte to tedy jako exkurzi do továrny na čokoládu s tím, že není třeba mít zlatý kupón. Stačí vám jen zájem!

Můžeme tedy vyrazit?

Ano?

Tak hurá na věc!

Pravdou je, že tvorba recenzí se liší autor od autora. Někteří na to jdou dle bodového systému, další zase vše rovnají do krabic s nápisy „cover", „děj", „postavy", no, mně osobně se osvědčil chaos, kdy každý příběh naťukne něco jiného. Co však zůstává neměnné je tříchodová bašta, se kterou můžete počítat, ať už vaše kroky míří do restaurace, kantýny, nebo do ledničky. Předkrm, sendvič a dezert, vážení! Takže co kdybychom se těmto chodům podívali na zoubek?

Předkrm jakožto nejkratší jednohubka je obvykle i tím prvním, co je z recenze hotové. Jde o úvodní informaci, která má určit atmosféru celého pokrmu. Předkrm je nejčastěji založen přímo na citaci, či scéně z díla, ale může jít i o stručné shrnutí děje. Samozřejmě bezspoilerové. Spoilery jsou ingrediencí, které se tady vyhýbáme a jsou dobré tak akorát pro auta.

Sendvič jako takový je tím nejobsáhlejším, a tedy i nejnáročnějším na přípravu. Jeho základ vzniká už při čtení příběhu, kdy se na kuchyňskou linku vyskládá vše, co si myslím, že bude pro sendvič třeba. Vítejte v první fázi aneb sháníme ingredience.

„Tahle postava je drsná, ale zároveň tak vřelá," řeknu si a bum! Už máme na lince jeden křupavý klad, který tvoří zajímavě vystavěný charakter. „Je nemožné, aby z té budovy takhle přeskočil na tu druhou" a tadá! Už tu máme nepěkně naporcované fyzikální zákony. Při čtení vašeho díla vzniká kvantum poznámek týkajících se děje, atmosféry, postav, tempa, slovní zásoby, čtenářského komfortu, formálního provedení apod. Z tohoto důvodu je také v podmínkách uvedeno, že příběhy na kapitoly (či sbírky básní) musí mít alespoň pět částí. Z menšího počtu se obvykle nedá vytáhnout mnoho a nikdo netouží po polovičatém pokrmu.

Fáze shánění ingrediencí je ukončena buď dočtením na konec (aneb došly nám části), ale může také skončit dříve. Tehdy už je na lince vše podstatné, co příběh vystihuje, avšak tady je nutné si dát velký pozor, aby např. záporné položky příběhu nekřivdily. „Nemohl to ten chlapík přeskočit třeba proto, že se mu to jen zdálo a ve snech fyzikální zákony neplatí?" Sakra práce! Opětovný návrat! Přezkoumat! Teprve po důkladném ujištění může být příběh opuštěn a některé sendviče pro dokončená díla tak mohou být připraveny stejným způsobem jako ty pro nedokončená. Ve výsledku to nejde poznat, vzhledem k tomu, že o závěrech dle bezspoilerové politiky mluvit nemůžu. Nyní za mnou, třído! Jde se totiž zpracovávat!

Takže... Stojíme u kuchyňské linky, topíme se v ingrediencích a nyní je musíme zpracovat. Tato fáze je časově leckdy náročnější než samotné čtení. Nejde jen o to rozdělit klady na poloviny a doprostřed vměstnat scuk záporů, jako to dělám při čtení (tehdy jsou poznámky napsané přímo ve Wattpad části, abych si mohla hezky překlikávat). V tento moment vše překopírujeme na bezpečné místo (takže všechno, jen ne Wattpad!) a jde se do toho chaosu vnést nějaký řád.

Obvykle se pracuje s ingrediencemi v podobě 250 – 800 slov a výsledný sendvič se po přidání omáček a různých zábavných okecávaček tomuto rozsahu málokdy vzdálí. Kouzlo? Ne, to je vůle mocného „delete". Více jak fázi zpracování by totiž tento proces zlý jazyk mohl nazvat jako fázi vyhazování. Vzhledem k tomu, že konzumace každého sendviče musí být příjemná, a to ať už se jedná o jakékoli dílo, je třeba s poznámkami dále pracovat a dále je rozvíjet. Analyzujeme získané body do hloubky, hledáme zdroje autorových úspěchů i neúspěchů a tím pádem se tak může stát, že nám na „něco" už zkrátka nezbude místo. Někdy mě až bolí u srdíčka, když nějaký ten postřeh musím vynechat, protože mi tam nezapadá, ale tak to prostě je. Každý sendvič je jiný, sestavený dle stylu a potřeb autora a některé věci by tak působily jen jako syrové kousky, osamocené výkřiky do tmy. A to my nechceme, že?

Když máme vše zpracované a připravené, nastává fáze známá jako hvězdička. Ta je velice krátká, tehdy dám hlas první kapitole příběhu (a tím pádem upozorněním na blížící se sendvič).

Po hvězdičce přichází samotné sestavování. Už víme, s čím chceme pracovat a máme tušení, kde se co bude nacházet. Nyní to jen stačí dát na místo a přidat vykecávačku v podobě „křupavého detailu" nebo „přismahnutého charakteru". Nesmíme totiž zapomínat na čtenáře, kteří sem přišli na ochutnávku. A těm nemůžeme předložit seznam položek, jako by šlo o nákupní seznam, že?

Sendvič je tedy tímto dokončen! Dva chody za námi, jeden zbývá.

Dezert. Původně mělo jít jen o samolepku, avšak nakonec se z toho vyklubalo i jakési shrnutí. Kdo má plný žaludek (a málo času), může tedy přejít rovnou k dezertu, kde se dozví to nejdůležitější (ale rodičům neříkejte, že vás pouštím k sladkému). Příprava tohoto kousku se liší autor od autora, ale pravidlem je, že mýval Srdcař se ve velké většině pozná hned po prvních slovech, zatímco nejobtížnější bývá identifikace Čtenáře, kdy se díla velice často pohybují na hraně (a to oběma směry, jak k Srdcaři, tak i k We Can Do It mývalovi).

Myslíte si, že už teď můžu cinknout na zvonek a zahlásit: „Výdej?" Ne, ne, ne, to se pletete. Následuje ještě zpětné čtení, kde vše okořeníme špetičkou objektivity. Leckdy se totiž do poznámek dostane více mých osobních preferencí, než bych chtěla, a vzhledem k tomu, že se tyto recenze snažím psát opravdu jako recenze (tudíž hlavně pro čtenáře, a ne pro autora ve stylu „líbilo se mi" a „uprav tohle"), je třeba vychytat i tyto drobnosti. Jakmile je i toto hotové, následuje výdej, ale počkat! Následoval by! Jenže omyl. Přišla jsem totiž na jednu věc, která mi zde celou dobu chyběla, a tím jsou...

KOMENTÁŘE!

Výhoda Wattpadu je taková, že můžete s autory o příběhu konverzovat. Můžete dát najevo své ryzí pocity ze čtení. Samotnou mě těší, když mi někdo k dílu napíše „páni, to jsem nečekal" nebo i prosté „to je vůl!" (tehdy nastává má „že jo?!" reakce a už se drbe jako bychom byly dvě baby na pavlači), takže proč tuto radost nepředat dál? Jenže tyto věci nemůžu při čtení příběhu určenému k recenzi psát, protože pak by šla celá ta hýčkaná objektivita do kopru a autor by pak byl třeba nepěkně překvapený, že mu kritizuji něco, o čem jsem se v komentářích nezmínila. Nyní jsem však přišla na to, jak i tuto velice subjektivní stránku do recenzí zařadit. Vítejte ve fázi reakce, která probíhá/bude probíhat paralelně při shánění ingrediencí. Zatím to vypadá tak, že si na papír napíšu název kapitoly a větu/slovo, na které bych chtěla reagovat. Hádám, že to ale není udržitelné (zvláště, když se svou pamětí zlaté rybky už nebudu vědět, proč jsem si to napsala), ale to nevadí. Já to nějak zdokonalím. Přijdu na to! Důležité je, že díla, která od této chvíle budou mít své pokrmy, obdrží po vydání i tyto „reakce", a to zcela zdarma!

A to je konec, přátelé. Dílo je dokonáno, vše je připraveno a může se vydávat! Tehdy přichází na řadu má oblíbená část s donáškou do domu (kde k příběhu připojím odkaz na jeho sendvič) a věnování (to ale u některých uživatelů nefunguje, proto se omlouvám těm, kteří u své recenze toto věnování nemají – vážně to není nic osobního!).

Tímto se tedy loučím a přeji vám dobrou chuť!