Příběh o temném hrdinovi známém též jako věčný sarkasta, Mistr lektvarů a člověk, který, ehm, rád čte.

U sendviče pro Paeonia01 si už na začátku pochutnáte na popisku ve formě anotace, která byť je kratičká, dává vhled do příběhu a seznamuje vás s hlavní postavou. Stejně tak upoutá i cover, u kterého dokážeme bezpečně určit žánr příběhu i protagonisty, avšak opravdovým luxusem se zde stává název, který je poetický až běda! Není nad vůni dobrého dvojsmyslu po ránu a zde se dá jméno příběhu vnímat hned několika způsoby: můžeme na to jít metaforicky v podobě „volání osudu", či po „sirénsku". Neméně nápadité jsou i názvy jednotlivých částí.
První kousky sendviče jsou šikovně připravené i pro nováčky neznalé Harry Potter vesmíru. Sice zde vystupuje mnoho postav, ale člověk se v nich neztratí, protože se používají jak jména, tak i jejich funkce (tudíž neznáme-li Pomonu, dozvíme se, že vede Mrzimorskou kolej). Celkově je zde zastoupení velice bohaté a dodává to sendviči šmrnc: od profesorů, po skřítky, od převzatých („existujících") postav až po úplně nové („autorské"). Za zmínku zde stojí postava Draca Malfoye, která byť obdržela jisté, ehm, ingredience, kterými se od canonu liší, je naprosto boží a osobně by mi nevadilo mít ji v sendviči zastoupenou o něco výrazněji. Ve světě čar a kouzel je perfektním znázorněním chlípného puberťáka a někdo takový se u příběhu hodnoceným „mature" jistojistě neztratí. Samotná postava protagonisty/Mistra lekvarů/toho, co rád čte, zkrátka „one and only" Severuse Snapea je doplněna o spoustu mňamózních detailů a je vidět, že si dala autorka s přípravou tohoto charakteru záležet a krom přítomnosti a budoucnosti se nebojí pouštět i do jeho minulosti.
Konzumace příběhu je zpestřena mnoha chutnými prvky, jakými je například vlastní famfrpálový měsíčník Svět Zlatonky či roztomilá paralela postav, které, ještě než se setkají, ukazují čtenáři, jako moc podobné si vlastně jsou. Navíc drb století se ženatým Snapeem, je přesně tím humorným přikrášovadlem, které čtenáře potěší. Osobně mě potěšil i jiný pohled na ředitele školy, kdy fanoušci často vnímají Albuse Brumbála jako pohádkového dědečka a je velice osvěžující vidět i tu „temnou" stránku, která bývá opomenuta.

Jednou z největších obtíží u tohoto sendviče je nejasná cílová skupina. První části jsou hodně popisné pro začátečníky (což může působit mdle pro pokročilé), později se příběh větví, a v tomto místě se chytají znalci a ti, co o tomto vesmíru nikdy předtím neslyšeli, s největší pravděpodobností odejdou se škrundajícím žaludkem. Byť jsou z coveru jasní hrdinové, příběh obsahuje nezměrné množství postav, u kterých leckdy chybí veškerý popis. Když přijde na vnější charakteristiku, to je privilegium, které se dostalo jen hrstce vyvolených. Ono větvení, kdy má každá část v hledáčku někoho jiného, je komplikované a leckdy nedává příběhu žádnou přidanou hodnotu. Spíše to působí, jak by autorka chtěla vyzkoušet co nejvíce různých způsobů příprav a „teď budu psát za tohohle, teď za tuhletu". Některé části se tak vlastně dají celé přeskočit a o nic z příběhu nepřijdete. Tím, že nám z hledáčku mizí hrdinové také vše ztrácí na intenzitě a působí zbytečně „rozplizle".
Pokud přijde na prostředí, tak je hlavně zezačátku znatelná absence smyslů. Příběh se drží racionálních chutí a poskytuje informace z hlediska architektury, atmosféra však chvílemi zůstává ležet ladem.
Napříč celým sendvičem se z hlediska provedení opakuje nešvar v podobě opakování slov. Dále je tu místy špatně psaná řeč, která je neoddělena do odstavců, což činí čtení náročnější. Místy chybí koření v podobě čárek a některá slova jsou zde spojena, za což ale můžeme klást vinu Wattpadu, který toto rád provádí při kopírování z Wordu.

Samotný příběh vás překvapí vytříbenými slovními obraty. Máme tu kouzelný kousek v podobě „ohlušujícího, osamělého, jako kolomaz hustého, ticha", který je navíc ve spojení se sirénami vážně mňam. A když dojde na samotné sirény, to jsou postavy, kterým ve světě HP není věnováno moc pozornosti a informace o nich jsou kusé, což z nich dělá ideální adeptky pro alternativní linku! Fantastický výběr hlavní hrdinky potěší fandy i nefandy HP vesmíru, protože zde zkrátka neexistuje správné, či špatné provedení a autorka se mohla při přípravě pokrmu vyřádit (což také udělala!). Ostrov Pontonero je lahodný kousek, kterého budete chtít víc a víc. Tento svět je fascinující, promyšlený a dovedla bych si představit pokrm, který by se sestával jen z něj! Společenství sirén je plné chutných položek, ať již jde o „Hrdý rok" či „rituál Spojení duší". Postupně poznáváme ostrov feministek, které mužům nedovolí nosit ani černou barvu (což je tak moc ďábelské, že se u toho musíte usmívat!). Matriarchátu tu krásně kontrastuje vhled do mužské hlavy, která si rozřazuje výhody a nevýhody žití v tomto společenství, a to je také k popukání. Problematika svobody a nutné věrnosti vezme za své, jakmile se objeví to jedno jediné plusko, na kterém „všem mužům" záleží. Sex! A o tom to je, vážení!
V tuto chvíli jsme se prokousali na důvod označení sendviče nálepkou „pro dospělé", která je zde právě kvůli lechtivým scénám. Ty jsou však provedeny s jistou originalitou a byť je čtenáři od začátku jasné, že „ti dva zkrátka musí skončit v posteli", způsob, jakým je toho docíleno je... tady asi nemám slov, to je zkrátka na potlesk. Naši protagonisté zkrátka nemají na výběr! A proč? Protože: hlas! Naše sirény si své nastávající vybírají dle hlasu a jakmile zaslechnou svého pana Osudového, tak se změní v... skoro ve zvířata a div k jejich sexy „spojení" nedojde na chodbě. Výběr dle hlasu je úsměvný, to je jako bychom si vybírali své partnery dle toho, jaký mají rukopis, ale v souvislosti se sirénami se tento humorný prvek vyvažuje s jistou vážností situace a vše do sebe perfektně zapadá. Jednou z nejsilnějších scén je zde rozhodně rituál Spojení duší. Zde popisy obsahují všechno, celá část je nadpozemská, hltáte každé slovo a přejete si, ať to nikdy neskončí (a díky této části se na píseň Starry sky od Two Steps From Hell nebude nikdy dívat stejně). Tuto kulinářskou cestu završují vzpomínky na dávno ztracenou lásku, která udeří na ta správná místa a celkově je z tohoto pokrmu cítit promyšlenost a péče, která do něj byla vložena.

A nyní k dezertu. Určitě je třeba si ujasnit, pro koho je tato ff určena. Pokud nemáte zkušenosti s vařením kuchařky Rowlingové, může vám Hlas osudu chvílemi působit těžkosti. Pokud jste naopak znalci, bude vám příběh na začátku místy drhnout u, pro vás zbytečného, vysvětlování. Stejně tak je i rozdrobení pohledů místy chaotické a nepřirozené, avšak konzumace příběhu se s každou další částí znatelně zlepšuje a dílo ve své polovině ukazuje, čeho všeho je schopné. Pokud tedy patříte k fanouškům Severuse Snapea a zajímá vás jeho alternativní linka, je tento příběh přesně pro vás! Alespoň tak to říká mýval Čtenář!