„Naral a Ea. Temnota a Světlo. Chaos a Řád. Dvě strany, dva odvěcí nepřátelé."

Sendvič pro Isan-Tindein představuje klasické chutě fantasy, nové světy a známé problémy. Sledujeme dobrodružství hned několika postav, které nám umožňují poznat každou ze znepřátelených stran, a to očima zbarvenýma důvěrou i nedůvěrou. Záleží, kdo se zrovna dívá.

Oblíbený komentář zbytečnosti válek a sporů je okořeněn o přirozené charaktery postav, které mají své chyby, zájmy, zkrátka vlastní osobnost. Neexistují jen ve válečné bublině, a i přestože se hlavními hrdiny stávají dívka s chlapcem, kromě romantického nádechu a možných „enemies to lovers" je v jejich vztahu mnohem víc. Kromě toho, příběh obsahuje i další postavy, které mohou do děje mluvit, a i ony mají utvořené charaktery.

Samotné dílo prochází rozsáhlým přepisem, některé části jsou označeny hvězdičkou, což značí, že byly hotovy, upraveny a jsou připraveny k degustaci. Zároveň vychází i kapitoly nové, nezrevidované, které pokračují ve vyprávění. Zde se objevuje první nepříjemné semínko, které může strávníkovi uvíznout mezi zuby: kvantita částí zde převažuje kvalitu textu.

Příběh nám sice roste pod rukama, ale nedochucený obsah sendviče jen proklouzává mezi prsty a padá na talíř. I vylepšené části příběhu před sebou mají stále kus cesty, která by se neměla uspěchat. Akční scény nebudí až takovou naléhavost, jakou by mohly, a působí zbytečně zkratkovitě. Ani zvolená er-forma vyprávění v tomto ohledu nepřináší dostatečný komfort. Změny pohledů působí trhaně a jména protagonistů v podobě monogramů Z., I., L .L. a L., jsou nápomocna skutečně jen drobátko. Dílo se zbytečně drtí na menší kousky a není celistvé.

V příběhu jsou přítomny kapitoly zvané „Dodatky". Jedná se o doplňkové informace, které by mohly dílu prospět jako omáčka, nyní jsou však od textu izolované. Jako by ležely v plastové nádobce, kterou vám dají ve fastfoodu s tím, že si ji na pokrm můžete sami vykydat. Jenže zatímco někomu nemusí množství stačit, druhý ji může ztratit při cestě. A to je škoda, protože obsah Dodatků jako takový je zajímavý a pro příběh užitečný.

Nyní zpět k tomu křupavému. Dílo v sobě skrývá nezvyklou péči, ať již dojde na vlastní jazyk či tradiční, vlastnoruční ilustrace. Samotné fantasy chutě k nám přichází ze všech stran a jako čtenáři nemáme pochybnost o tom, v jakém žánru jsme se ocitli, a můžeme si ho s klidným srdcem užívat. Nechybí ani legendy, magické artefakty a kouzla s teoretickým základem, který činí konzumaci o něco zajímavější a zábavnější. Dílo tak ze 3 P (promyšlenost, propracovanost a provedení) zvládá hned dvě z nich. Právě promyšlenost a propracovanost patří k silným chuťovým tahounům, které dokáží vzbudit zájem nejednoho čtenáře.

Nyní k dezertu. Dílo Dvě strany se drží klasického fantasy receptu v podobě válečného konfliktu dvou stran, které si však jsou ve výsledku podobné. Sledujeme příběhy několika postav, z nichž nejvýraznější je dívka ze strany světla a chlapec od temnoty. Střídání pohledů je v tuto chvíli nepříjemné, trhané a zmatečné. Byť dílo prochází přepisem – kapitoly označené hvězdičkou znamenají „hotovo" – stále jednotlivým částem chybí omáčka, která by čtení učinila plynulejší. Stejně tak kapitoly zvané Dodatky dílo jen více kouskují a informace separují, místo aby si je mohl čtenář vychutnat na jednom místě. Velkým kladem zůstává vlastní jazyk, se kterým si autorka vyhrála. Dílo si ve výsledku odnáší We Can Do It mývala, který pomůže příběh udělat celistvějším.