Jeden pravidelně nepravidelný sraz u benzínky spojený s předváděčkou aut se zvrtne v největší jízdu života. A hlavní cenou je zde mimo jiné i srdce spolujezdce.

Dveřma napřed je pokrm, který nasytí nejen „fandy kár", ale i naprosté technické neznalce. Nemusíte se tedy obávat, že odsud odejdete s prázdným žaludkem. Lehkou chuť neznámých pojmů a pro někoho nesrozumitelných vysvětlovaček vyvažuje osvěžující konverzace protagonistů, během které to zkrátka jiskří. Kromě chutí romantična a flirtu se přidává i vážná složka týkající se menšin, konkrétně LGBT+ komunity. Ta je v tomto díle okořeněna dvěma protichůdnými postoji, z nichž ani jeden není na první dobrou brán jako „ten správný", což vás při čtení zahřeje u srdíčka a necítíte se být nikým vyvoláni. Je jedno, jakou stranu si vyberete, jaký názor zastáváte. Autor se z vás nesnaží dělat záporáka, a díky tomuto kousku v sobě příběh nese příjemný pocit bezpečí. Nechybí ani akce, u které ani nedutáte a opravdu se na vše vrháme „dveřma napřed". Otázkou je, zda se z toho smyku zvládneme dostat vcelku.

Prvních pár kousnutích je možná až přehnaně technických a může se stát, že to čtenáře odradí a neprokousají se až ke složkám, které mají již větší pole působnosti. Začíst se do příběhu tak trvá déle, a i když samotná ich-forma hodně pomáhá, některé věty se zvláště v úvodu, kdy o hrdinově osobnosti moc nevíme, hůře čtou a můžete se do nich zamotat. Stejně tak nemusí každý ocenit podrobnosti ohledně objednaného jídla, které se zdá být nutností při dělání velkých rozhodnutí. A když se dostaneme ke konci, tak zbytečky těsně před finišem působí poněkud uspěchaně a byť mají skvělý směr spojený s jistou mírou tápání, stále je tu zvláštní rychlost, která náročnějším čtenářům nemusí dělat dobře.

Příjemně pikantním prvkem je zde hrdina, který zjevně ví, co chce. Nečekejte žádné zamilované ucho, ale zkrátka chlapa, co má jasná očekávání a naslouchá svým touhám. Humorná složka spojená se slovním hračičkováním, dvojsmysly a správně kousavým vtipem pobaví, okouzlí a už nepustí. Postavy zde opravdu fungují jako lidé, a ne jejich karikatury. Mají své problémy, dělají chyby, ale nechybí tu ani schopnost odpouštět a milovat. Příběh tak působí přirozeně a zdá se být povídáním z reálného života.

A nyní k dezertu. Byť se zdá být začátek zaměřen na „fandy kár", po pár kapitolách se láme a dokáže okouzlit každého, kdo má alespoň trochu zájem sledovat dva lidi, jak si k sobě hledají cestu (a to nejčastěji u jídla). Příběh míří ke čtenářově srdíčku a byť některé části mohou působit neohrabaně, má silné kouzlo. Dílo získává Mývala Čtenáře, který se od něj po nějaké době nedokázal odtrhnout a hrdiny si vskutku zamiloval.