V tomto díle naleznete vážná témata každým Soulem.

Máme tu sendvič pro Sakura_159357, u kterého je jako první nutno ocenit jeho název, Cizinka. Na první pohled působí možná nenápadně a člověk si řekne, že jde jen o dílo o nějaké cizí holce v cizím městě, jenže ono je toho v příběhu víc! Nejde jen o geografickou polohu, hlavní hrdinka je také cizí rodině, přátelům, i sama sobě. Jako by nebyla nikde doma. Dalším náramným kouskem a příjemným pohlazením po duši jsou správné reálie. Mapodaegyjský most mě vyloženě zahřál u srdíčka. Nejprve jsem měla obavy, že jde jen o smyšlenku, ale opravdu, Mapodaegyo Bridge existuje! To byl od autorky opravdu moc pěkný, chutný detail. Dalším vydařeným bonusem je prolínání časových linek. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása a v tomto případě stačila kurzíva, která nám umožnila skákat v čase i prostoru, a to téměř bez jediného zádrhelu.

Tím největším, nejdůležitějším a zároveň nejnepříjemnějším fujtajblem, který je k nalezení v tomto díle, jsou nereálné, chybné situace, do kterých se jako čtenáři dostáváme. Reakce postav, jejich chování a promluvy jsou nepřirozené až zcestné. Hrdinka je převezena do nemocnice, tam doktoři zjistí, že byla znásilněna a... tím to vlastně končí. Na místo není zavolaná policie, a navíc dochází k úniku informací, kdy doktor sdělí tuto velice citlivou záležitost muži, který je vlastně úplně cizí člověk. Důvod, že hrdinka ve městě nemá nikoho jiného, je v tomto případě veliký přešlap. Stejně tak i nabídnutí nemocničního lůžka tomuto zdravému cizákovi působí více jako nekalá praktika s úplatkem než jako korejský standard. Do tak temného, těžce uchopitelného mixu se navíc přidává jakási nemoc, která způsobuje ztrátu paměti a kontroly nad svaly. Autorka si zde však ukusuje příliš velké sousto, když tuto nemoc vnese do vztahu matky s malou dcerkou. Nebudu zde zbytečně prozrazovat detaily, řekněme jen, že způsob, jakým je zacházeno s postavou matky je velice nešťastný a na jejím odchodem ze scény by se mělo ještě zapracovat. V tomto vzniklém chaosu mi zkrátka chybí kapička reálnosti. Už jen to, že se hrdinka v promluvách téměř z devadesáti procent usmívá. Je to jen chvíle, co zažila něco, z čeho se lidé dostávají celý svůj život a zde, kvůli zachování romantické linky, je tento zážitek přehlížen. Jako by byla přes celý sendvič natažena potravinářská fólie, která má pokrmu dát vytouženou atmosféru a úplně se ignorují prvky, který pokrm vlastně tvoří.

Pokud se rozhodnete pustit se do tohoto sendviče, mějte u sebe hodně vody. Je třeba spláchnout kyselost špatně psané přímé řeči, opakování slov, záměny ni x ní, mě x mně a chybějících čárek u oslovení. Zároveň jsou tu občasné chybky, které však půjdou snadno eliminovat: překlepy, jméno Seoul (pokud celý příběh překládá reálie do češtiny, pak jedině Soul), používání dvou teček místo tří a v jedné kapitole dochází ke klasické záměně jmen u postav, kdy se dívka jménem Nayeon nazve Miou. Poslední bod je však opravdu jen drobné smítko pepře, nad kterým kýchnete a ignorujete jej, protože, řekněme si to na rovinu, to se při psaní zkrátka stává.

Nyní se ale vraťme k tomu dobroučkému. Za zmínku jistě stojí dvojitá ich-forma, která do příběhu krásně zapadá. Skoky v minulosti podnikáme společně se dvěma postavami a tento způsob nahlédnutí za oponu se opravdu vydařil. Také oceňuji nápaditost, která se skrývá za jednotlivými charaktery. Hlavně u vedlejších postav je vidět, že nejsou jen jmény, které se v příběhu mihnou. Každý jednotlivec má svou vnitřní i vnější charakteristiku a něco takového je těžké na provedení. Pokud se to však povede, tak ta námaha stojí za to a zde to rozhodně přidává dílu na chuti.

A teď trochu toho sladkého dezertu. Sakura_15937 má můj obdiv za to, že se zhostila takto obtížného tématu (vlastně obtížných témat) a pokusila se ho (je) zpracovat. Text však potřebuje doladit, doporučuji zjistit si informace o lidech, kteří si prošli podobnými zážitky, jaké jsou v příběhu popsány. Nakouknout za fólii a vybrousit reakce, chování. Chybí ještě několik krůčků, aby do sebe vše zapadlo a příběh nabral na reálnosti. S tím však rád pomůže We Can Do It mýval a já přeji autorce hodně štěstí a příjemnou spolupráci s tímto rozverným zviřátkem!