Příběh, který odpovídá na otázku: „Co vidíte, když zhasnou světla?" Odpověď vás možná překvapí.

Dílo se zvučným názvem Alto od Tissicu právem spadá do Mystery stánku, a to hned díky několika akčně záhadných (záhadně akčních?) ingrediencí. Čeká na nás temný nákyp ze samotného podsvětí, zalitý temným webem, zbraněmi, alkoholem, krví, maskami, mafií, taktizováním a... krví. I přes množství prvků příběh jako takový nepůsobí přeplácaně, některá místa jsou naopak chytře osekána, napětí je zahuštěno a husí kůže vám naskočí i jen díky tomu, že autorka použije zájmeno. Jen pouhé zájmeno, ale vám spadne čelist.

Anotace jako taková působí nicneříkajícím dojmem a když se do příběhu zakousnete, tak přijdete na to proč. Běžný čtenář v příběhu jako takovém nenachází nic, čeho by se dalo chytit. Není zde řádná linka, která by nás vedla. Máme očekávat sladké? Kyselé? Hořké? Pohled mladého hrdiny Nea a jeho do jisté míry pubertálních myšlenek se až nezdravě prolíná se světem, ve kterém máte neustále na rukách krev. Temná atmosféra působí zbytečně na sílu a vzhledem k absenci děje, či alespoň lehkých mezníků, v rámci kterých by se postavy vyvíjely, se zdá být pouze pro efekt. Do toho navíc vstupuje další ich-forma ve formě Hailey, dívky, která má tu výsadu, že kapitoly začínají jejím jménem. Proč jsou části označené jen u ní, poví snad jen temný net, ovšem alespoň v začátcích příběhu její příspěvky dílo jen nafukují a nepřináší do něj nic nového.
Z formálního hlediska působí anglicky psané názvy kapitol surovým dojmem, a to zvláště kvůli faktu, že nesplňují zásady pravopisu, který tento jazyk na jména klade. Samotné tělo textu obsahuje kostrbaté úseky, kdy kromě opakování slov nastává v jeden okamžik učiněný guláš v tom kdo, kdy, co spáchal. Byť se jedná o slovenský pravopis a pro mě tedy cizojazyčnou kuchyni, doporučuji ještě jedno čtení, aby se alespoň částečně vychytaly přehmaty z nepozornosti.

Příběh má několik silných momentů, které leží hlavně v přímé řeči. Právě zde se nachází nejvíce šťavnatých kousků, jež živí tajemno, akci i vtip. Mladistvá nátura hrdiny a jeho vztahy s okolím jsou zpracovány přesvědčivě, a to hlavně v momentech, kdy na scénu nastupuje někdo dospělý. Ať již se jedná o jeho otce či hlídače, rebelie hnaná touhou něco dokázat a snahou být užitečný a soběstačný člen společnosti dodává příběhu šmrnc. Pokud by se ingredience protagonisty dále zpracovaly a rozvíjely, mohlo by vzniknout nebývale chutné dílo. Již v prologu máme našlápnuto z hlediska jeho minulosti a udržet si Nea v hledáčku, více se ponořit do jeho hlavy a postavit jeden z gurmánských milníků právě na jeho vývoji a růstu... Po tomto by mnoho zákazníků mohlo odcházet spokojených a s plným břichem. Vždyť už jen fakt, že tento pokrm nese jeho příjmení je jasným signálem, abychom se na Nea více zaměřili.

A nyní k dezertu. Dílu s názvem Alto nemůžeme upřít tajemnou atmosféru, akci, prostředí podsvětí a s tím spojované zbraně i krvavé strategie. Prozatím však působí mělkým dojmem, střídání dvou pohledů do příběhu nepřináší nic nového. Prostředí podsvětí místy působí zbytečně na sílu, navíc se ostře střetává s mladistvým světem protagonisty, kterému se však nedostává dostatečné péče. Jeho myšlenkové pochody, touhy, sny, možný vývoj i vztahy s okolím představují čerstvé suroviny, které stále čekají na zpracování, jež si také rozhodně zaslouží. Alto si tak odnáší We Can Do It mývala, který věří, že ponořením se do světa protagonisty získá příběh toliko hledaný děj i směr a najde si tak cestu do srdcí mnoha čtenářů.