Osobní zpověď autorky aneb jak by to bylo, kdyby...

Sendvič pro LuckaLucyEl již při prvním kousnutí představuje zajímavý mix chutí. Je zde nevšední hořkost z konce vztahu, zároveň se tu objevuje sladké seznámení pojaté velice originálním způsobem. Kdo z nás někdy netrávil večer útěkem před opilci do zavírajících se vináren, že? Tehdy je dosaženo pomyslné vyrovnanosti chutí a autorka v tom zručně pokračuje i po zbytek příběhu. Na jedné straně stojí sladká a roztomilá interakce hrdinů, druhou plní peprná a drsná chuť života. Kombinují se tu osvědčené stereotypy postav okořeněny o různé charakterové zvláštnosti, které jim dodávají života. Máme tu hrdinku, která je dámou v nesnázích, ale zároveň funguje i jako zachránce. Postava nejlepší kamarádky s sebou zase přináší svěžest, která příběh odlehčuje a její veselost, bezprostřednost a dvojsmysly jsou něco, čeho by tento příběh mohl mít i víc, protože to opravdu funguje. Samotný hrdina je tajemnou postavou s krycím jménem „kanadský bad boy". Je to klasický případ sebevědomého ztracence s cigárkem a problémem s pitím, přesto i zde byly dodány ingredience, které jeho život nečiní dvojrozměrným a příběh není postavený jen na „já ho můžu změnit" záchraně, která je u romantických sendvičů typickou přísadou. Navíc je okořeněn o francouzštinu, což byl od autorky velice dobrý tah, protože francouzská slova si s romantickou chutí velice rozumí a jistě se nad nimi bude mnoho čtenářů rozplývat.

Toto dílo se pyšní obálkou, která je zajímavá, ale působí velice dospěle a má v sobě chuť rande na slepo, což není vyloženě prvek, který v tomto příběhu hraje prim. Stejně tak anotace, jíž je jen krátký úryvek, nefunguje na sto procent. Možná na krátkou chvíli zaujme, ale nijak se nezapíše do paměti a rozhodně by chutnala lépe, pokud by byla doplněna o nějaké další informace.
První větší nepříjemnost se týká mužských strávníků. V tomto díle jsou vyloženě opomenuti. Hrdinka oslovuje jedině „čtenářky", což má vzhledem k povaze příběhu své opodstatnění, přesto v romantickém bufetu jsou přece jen všichni vítáni a alespoň v prologu by se mohla dát chlapům šance a jít přes oslovení „čtenáři", kde se najde každý.
Další nepříjemnost tvoří interpunkce. Zde se kombinuje problém špatně psané přímé řeči v podobě záměny čárky za tečku, a ještě se k tomu přidává interpunkční freestyle, kterého je tu zkrátka moc. Ani název tomuto nešvaru neutekl, interpunkce je nepřirozeným mixem, který autorce nedělá moc dobrou reklamu (zvlášť, pokud je na coveru napsán „normálně", jen s otazníkem). V textu se objevuje kombinace tří teček a různých jiných diakritických znamének, která sice zakázaná není, ale jak se říká, všeho moc škodí a když tak končí téměř každá otázka, tak vás z toho může rozbolet bříško.
V díle se objevují scény, které s sebou přinášejí zvraty, a to veeelké zvraty. Bohužel některé nejsou tak silné, jak by měly být. Kupříkladu scéna s krycím jménem „fotka" působila jen jako slabý odvárek, a přitom mohla tak šokovat! Hlavním nedostatkem tu byla absence hrdinčiny minulosti, se kterou se v průběhu nijak nepracovalo. Některé scény tak postrádají tolik potřebné ingredience v podobě kontextu a ztrácí tak na své síle.

Nyní se vrátíme k tomu mňamí. Je tu totiž jedna věc, která vás srazí ze židle (a to v dobrém slova smyslu). Naše sendviče jsou bezspoilerové, přesto musím říct slovo „konec". Ano, prokoušete-li se až k poslední části, čeká vás odměna. Nádherný, vycítěný kousek. Sladká tečka na závěr (a to ještě nepřišel čas na dezert!). Poslední část má zkrátka vše, je nadupaná city, až to působí, že si autorka nechala veškeré své trumfy až do samotného finiše. Bez tohoto konce by byl příběh poloviční! Je to ten největší chuťový tahač a už jen kvůli němu se vyplatí podniknout celou cestu. Samozřejmě to neznamená, že zbytek příběhu nemá co do sebe. Když se vrátíme zpět na začátek, udeří nás dvě slova: „Píšu knihu." Již zde splývá postava hlavní hrdinky s autorkou a těžce se tedy hledá, komu za jednotlivé šťavnaté myšlenky děkovat. „Píšu knihu, přeci tohle jsi vždycky chtěl, ne?" Jednotlivá slova jsou velmi úderná. Na první přečtení působí dobře, ale když se k nim po dočtení znovu vrátíte, obohaceni o nové zážitky, tak působí SKVĚLE! Další pocity, další myšlenky, prokousáváte se textem a objevujete to, co jste napoprvé minuli. I přesto, že se jedná o romantiku, která z velké části působí jako povídání o tom, jak se vlastně dva lidé seznámili, příběh vás nutí přemýšlet. A to hodně. Navíc, vzhledem k tomu, že nás prolog tak silně přesvědčuje o tom, že se vše stalo, tak i ten nejneuvěřitelnější zvrat je zde do jisté míry respektován, přeci jen je život plný neuvěřitelných náhod, a chuť vám tak nezkazí.

Nyní přicházíme k dezertu. Příběh má zatím podobu nenápadné svačinky a potřebuje ještě pár úprav, aby se z něj stal řádný chod. Rozhodně se však jedná o dílo, které mohu s čistým svědomím doporučit každému, kdo se v našem romantickém bufetu zdržuje. Vážení, na tomhle si pošmáknete minimálně tak jako mýval Čtenář.