„To ne! Kde je Teď?" ozvalo se ze zadního prostoru taxíku.

„Co to sakra..." Vyděšený řidič stočil volant tak prudce, až málem srazil drobného trabantíka, který jen poslušně čekal na zelenou. „Kde jste se tu sakra vzal, člověče?" pokračoval, když viděl, že budoucnost trabantu, i jeho čistého rejstříku, byla zachráněna.

„Víte, že ani nevím? Vzal jsem toho prcka poprvé s sebou na flám a pak už jen vím, že jsem se probudil na podlaze taxíku."

„Prcka? Jako dítě? Proboha, jestli jste se mnou jeli oba a já jednoho z vás ztratil, tak budu mít malér... Tak jeli jste se mnou oba?"

„No, byli jsme v klubu... do auta jsem vlezl já a, no, vlastně ano. Teda jsem nesl na zádech."

Taxikář zbledl. Za dva týdny měl jít do zaslouženého důchodu. A teď se mu do auta vloupá nějaký nadraný smeták se synem a on, aby celou záležitost řešil.

„Fajn, tak pojedeme po vaší večerní trase a jistě ho najdeme. Říkal jste, že jste toho nebožáčka vzal do klubu?"

„Ale co bych to byl za otce, jistěže ne," odmlčel se. „Nechal jsem ho čekat před ním."

Zaparkoval před podnikem a nechal běžet taxametr. Jeho nezvaný host mezitím vystoupil z taxíku.

„Pardon, neviděl jste tu Teda? Asi mi vypadl z taxíku, tak, jestli ho sem třeba někdo nevrátil," zeptal se nebožáka, co schytal ranní úklidovou šichtu.

„A jak ten Ted vypadal?" zeptal se uklízeč.

„Malý, trochu zarostlý a uměl mluvit!" prohlásil hrdě.

„Tak o tom fakt nic nevím. Ztráty a nálezy jsou v bedně za barem. Třeba je tam."

Tak co, za pokus nic nedám, pomyslel si a šel se prohrabat bednou, jestli tam náhodou Teda nenajde. A... Prd. Vrátil se zpátky do taxíku.

„Takže tady nebyl, co?" zeptal se mrzutě řidič. „Jaká je naše další zastávka?"

„Zoo."

„Ale tak to je zas pěkné, že jste vzal synka do zoologické zahrady."

„Ale ne, to není žádná zahrada, ale nový strip klub, co před pár dny otevřeli."

Taxikář si povzdechl, co jiného mohl asi od toho chlápka čekat. Ten asi cenu Otce roku jen tak nevyhraje. Možná, že je Tedovi teď líp, když je mimo jeho dosah.

***

Udělali ještě pár drobných zastávek. Od strip klubu zajeli ještě do jednoho hospodského pajzlíku, pak zastavili u jiného klubu, a nakonec zajeli do Lidlu.

„Ty jsi ten večer bral Teda do Lidlu?" zeptal se řidič překvapeně.

„To ne, ale dneska tam mají ohromné slevy," řekl nadšeně a hodil basu piva na sedačku vedle sebe. „Počkej!" vykřikl na řidiče. „Zastav!" Projížděli zrovna kolem hračkářství.

„Co? Viděl jsi Teda?" Všiml si hračkářství. „No jistě! Děcka milují hračkářství. Víte," dodal, „měl jsem o vás pochybnosti, pane, ale..."

„Chtěl jsem tím říct, že Teda už asi nenajdem, tak si tam zajdu pro nového."

„Pro nového... co? Chlape, nechtěl jsem to dělat, ale musím na vás zavolat policii. Nemůžete si jen tak někoho unést nějaké dítě jako náhradu za Teda."

„Ale já nikoho unášet nebudu," řekl s klidem. „Normálně zaplatím, ne?" A vyšel ven z auta.

V obchodě strávil jen pár minut, ale taxikáři se to zdálo jako věčnost. Čekal, že každou chvíli uslyší křik nějaké matky volající: „Mé dítě! Vraťte mi mé dítě!" ale nestalo se tak. Po chvilce spatřil svého zákazníka, jak stál u pokladny. Převzal si velkou zabalenou bednu od prodavačky a šel směrem ke žlutému autu.

„Prosím, prosím, řekněte mi, že v té bedně není zabalený Ted," modlil se ke všem bohům řidič.

„Ale co vás nemá, jistěže je," řekl s vítězným úsměvem. „Tohle je Ted Junior, lepší verze. Nejen že umí mluvit, ale už taky sám chodí! Jsme já to hrdý tatík." S těmito slovy vytáhl z krabice obřího medvěda a taxikář omdlel.