Příběh inspirovaný písní Luktelk (Silvester Belt), která je i s anglickým překladem k nalezení v záhlaví. A pozor, nic není takové, jaké se na první pohled zdá.

Kratičký příspěvek do #PsaniProRadost - určitě dejte vědět dojmy.

***

Radim jel po silnici vedoucí z černě do ještě větší tmy. Rádio mu nehrálo, od jejího odchodu si žádnou písničku nepustil a život podřídil tichu. Ruce držel pevně na volantu. Byť se myslí nacházel na temné vozovce, srdcem byl stále s ní.

Bude si ho pamatovat?

Počkala na něj, nebo si našla někoho jiného?

V hlavě si přehrával okamžik, kdy ji poprvé spatřil. Když ji držel v náručí. Chodili spolu ven, sledovali filmy na gauči, zkrátka se měli rádi. Přišlo mu to jako věčnost, co ji mohl naposledy obejmout.

Při pohledu do zpětného zrcátka spatřil výrazné kruhy pod očima. Na čele se mu začínaly objevovat vrásky, po stranách zase vyrašily stříbrné pramínky vlasů. Jako by se jednalo o věnec, nebo korunku, co mu má zdobit hlavu.

Radim v noci zásadně necestoval. Silnice působily zrádně a po ulicích se potulovaly nejpodivnější existence. Jenže když byla ve hře ona, udělal výjimku. Jen pro ni byl ochotný toto všechno podstoupit. Vydat se do tmy v naději za zítřek plný slunce a hudby.

Říká se, že právě první láska bývá tou nejsilnější, ale Radim zastával jiný názor. Člověk musí mít několikrát zlomené srdce, aby skutečně pochopil krásu tohoto citu.

Když dojde na první zamilovanost, vše je jen krásné a růžové. Bez strachu, obav. Teprve po letech, po všech těch trápeních a nejistotách je člověk schopný vidět, co celou dobu zůstávalo skryté. Tu krásnou palčivou nejistotu.

Pozná ho?

Cesta náhle skončila. Prudce stočil volant doprava. Myšlenky ho vedly směrem, který se neslučoval s vozovkou. Málem i s autem skončil ve škarpě, a to proč? Protože ji jako už tolikrát nemohl dostat z hlavy.

Potřeboval ji k životu stejně jako květina vodu. Byla pro něj sluncem, které jednoho dne zapadlo a už nikdy nevyšlo. Jeho období tmy však mělo brzy skončit.

Počkej na mě.

Kdyby mohl, nikdy by ji nenechal odejít. Udělal by vše pro to, aby zůstala s ním. Jenže osud se na nic neptal. Vzali mu ji. Prakticky vyrvali z náruče a on proti tomu nedokázal nic podniknout. Nepatřila mu. Nemohl ztratit něco, co mu nikdy nepatřilo. A to i když si ji přál mít sebevíc.

Zaparkoval u benzínové pumpy. Zabouchl dveře a zamířil k lesu. Jeho kroky byly jisté, ruce měl zatnuté v pěst. Pod světlem pouliční lampy stála další osoba, která na něj již nějakou chvíli netrpělivě čekala.

„Ahoj, Radime," oslovila ho štíhlá blondýnka s modrým očima, která na první pohled působila jako víla.

„Nazdar, mrcho," zamručel a rozhlédl se kolem. Z očí mu létaly blesky, které však brzy nahradily obavy.

Kde je?

Bojovnost vystřídal strach. Jeho otázka zůstala nevyřčena. Setkání s tou „mrchou" neboli expřítelkyní představovalo nutnost. Jen tak ji opět uvidí a obejme. Musí skousnout svou pýchu a vydržet. Nezklame ji.

„Pojď za mnou," povzdychla si ta, co mu rozbila srdce na kousky, a bez dalších řečí vyrazila ke svému autu.

Radim ani nedutal. Následoval ji a tehdy jeho svět opět zalilo světlo. Znovu se ozvala hudba, ze které se mu chtělo tančit. Škrábání drápků o dveře. Nadšené štěkání. Na zadní sedačce seděla fenka vlčáka. Jeho holčička!

Říkali jí Surasi, alespoň toto jméno si odnesla z útulku jako nalezenec. Tehdy byla jen malým uzlíčkem štěstí, ale nyní? Jeho děťátko vyrostlo. Stala se z ní velká psí dáma. A otázka, zda bude mít v jejím životě ještě místo, byla rázem vyřešena.

„Říkala jsem si, že spolu budete šťastnější," zaslechl hlas své ex. „Ten čokl vůbec neposlouchá."

Poslední slova zmizela v melodii psího dechu. Surasi na něj počkala. Nezáleželo na tom, kolik nocí je od sebe dělilo, zítřek patřil jen jim. A Radim byl odhodlaný ten čas využít do poslední vteřiny. Už žádné čekání ani ticho. Jen hudba a tanec, jejich společný tanec tmou.