Lidstvo již od počátku věků trápí jedna konkrétní otázka, která mu zkrátka nedá spát. A překvapivě se nejedná o: „Měli jsme domácí úkol?" Nebo: „Kde byl Gondor, když padly Západní Úvaly?" Dotaz, co člověka dráždí podobně jako kamínek v sandálu, se nese v překvapivě prostším duchu. Vlastně se jedná pouze o jedno slovo.

Proč?

Tuto otázku lidé začínají klást již od chvíle, kdy se naučí mluvit. Proč se děje toto? A proč tamto? Společně s tímto kouzelným slůvkem přichází i první existenční krize, takový univerzální dárek k narozeninám každého správného špunta. Tolik otázek, a přitom tak málo odpovědí.

Lidé strávili celá staletí, tisíciletí hloubáním nad smyslem života a přemýšlením nad nesnesitelnou lehkostí bytí. Proč byli zrozeni? Proč umírají? A místo, aby i nadále pokračovali v hledání možných vysvětlení a pořádně nažhavili své mozkové závity, tak se vypínají!

Lidstvo přestává přemýšlet. Přísun mentální energie slábne, jádro planety Země se stává nestabilním a dělníci pod povrchem z toho pomalu blázní. Vagóny myšlenek nesplňují dané kvóty a pokud se něco honem rychle nezmění, tak svět jako takový skončí.

Jenže jak lidstvo opět nastartovat?

***

Temným prostorem zaznělo zaskřípání brzd a z tratě odlétlo několik jisker. Na kolej 1 a 1/5 přijel očekávaný vlak myšlenek z regionů Čech, Moravy a Slezska. V otevřených vagónech ležely svázané balíky mentální energie, která se ukrývala v papírech pokrytých třpytivým, bledě modrým inkoustem. Jako by někdo do kalamáře vymačkal šmouly svítící ve tmě.

Podobným způsobem zářily i postavičky dělníků připomínající modré ovály s helmou na hlavě. Ty se při pohybu kolébaly ze strany na stranu, jako by se jednalo o vzdálené příbuzné tučňáků, kteří kladou velký důraz na bezpečnost při práci.

„Jak jsme na tom?" křikl dělník 5531.

Pozor, neplést s dělníkem 3551, který byl vůl.

„Vše zkontrolováno a naloženo!" odpověděla jeho kolegyně, dělnice 4991, a zlehka poplácala dřevěnou stěnu poloprázdného vagónu. „Letošní rok bude asi patřit k těm slabším."

„Poslat na ústředí!" pokračoval dělník, jako by její povzdech neslyšel, a zapískal.

Vlak se rozjel kupředu a s lehkým zahoukáním zmizel i s nákladem v temném tunelu. Na koleji tak zůstali pouze dva pracovníci a jeden problém, který bylo třeba adresovat.

„Vagóny k nám jezdí poloprázdné," hlesla dělnice 4991, jejíž hlas barvily obavy. „Lidé přestávají přemýšlet. Neudrží pozornost a vše se snaží zjednodušit. Musíme s tím něco udělat, nebo..."

Větu nedořekla. Nechtěla ani pomyslet, jaké následky by měl dlouhodobý nedostatek myšlenkového proudu. Taková tragédie.

„Jádro Země je stabilní," zamručel dělník 5531, jako by jí snad viděl do hlavy, a zdálo se, že se tímto problémem odmítá dále zabývat.

„Jestli něco neuděláme, tak svět jako takový může skončit!" pokračovala v naléhání. „Lidé vyvinuli aplikaci, která má zjednodušit knihy! Umělá inteligence najde složitou větu nebo komplikované souvětí a text jim přepíše, aby ho mohli snadněji pochopit."

„Aspoň čtou. To je dobré, ne?" pokrčil rameny.

„Také nesledují zprávy," odsekla.

„V poslední době tam stejně není nic zajímavého."

„A chtějí zrušit římská čísla."

„COŽE?!"

5531 provedl několik překvapených kroků vzad. Stejně jako ostatní dělníci měl i on slabost pro historii, Zvlášť ho očarovala doba Lucemburků. A on rozhodně odmítal mluvit o Karlovi IV. jako o Karlovi 4., i přestože to znělo stejně.

„Jak mohli?!" vyhrkl a jeho zářivě modrá kůže se začala měnit do odstínů rudé.

Dělnice si oddychla. Konečně ji poslouchá, s těmi římskými čísly měla začít. Nic nedokáže ilustrovat úpadek lidského myšlení jako neschopnost mluvit o minulosti a jejích osobnostech. A římská čísla k panovníkům zkrátka patří!

Třeba takový Jindřich VIII., ten se pro změnu řadil mezi její favority. Jeho vysoká míra rozvodovosti představovala příjemnou mentální rozcvičku, která při hodinách dějepisu jistě zabavila mnoho studentů. Měl šest manželek a jejich osudy se tak hezky doplňovaly. Jak jen to bylo: rozvedena, popravena, umřela, rozvedena...

„Hrůza, taková zvrhlost," přerušil její exkurz do minulosti dělník 5531, jehož lamentování muselo být slyšet až na ústředí. „Tohle je snad ještě větší tragédie než rok 1950, kdy v Českých Budějovicích ukončili provoz tramvají. Takové zvěrstvo!"

„Vážně temné časy," přikývla dělnice, přičemž pozorovala, jak se její kolega houpavým, přesto svižným, krokem vydává podél kolejí tam a zase zpátky. Poté otevřela sešitek s údaji za poslední kvartál.

Myšlenkový proud České republiky strážila již mnoho let a ze začátku v tom viděla prakticky jen klady. Zvlášť 90. léta 20. století se ukázala být z hlediska mentální energie bohatá. Nejprve rozdělení Československa, poté výhra v Naganu. Začátky internetu a sociálních sítí. Děti se hlídaly ve stylu: „Přijď domů, až bude tma." A výpisky se musely půjčovat z ruky do ruky, protože neexistoval způsob, jak je rychle nafotit a poslat, aniž by se přitom neutratil majlant za film a poštovní známky.

Vše zmíněné dokázalo probudit mozkové závity k výkonu, ale nyní? Lidé se museli podívat na telefon, aby zjistili, jaké je venku počasí. Nedokázali přečíst složenou větu, a i římská čísla se pro ně stala tuze komplikovaná. Většinu času tak trávili snahou zjednodušovat, kvůli čemuž do ústředí putovaly poloprázdné vagóny. A jistě, pokud by byla dělnice 4991 optimistkou, řekla by, že k nim vlaky přijížděly poloplné, ale jejich problém by to stejně nijak nemírnilo.

Optimismus, či pesimismus, pro provoz jádra a zabránění jeho zhroucení byla třeba pravidelná dávka mentální energie. A pokud rychle neobjeví řešení, tak...

„Asi se budeš muset vydat mezi lidi," povzdychl si dělník 5531 a ona na něj vytřeštila své jediné oko.

„Ani náhodou!" vyhrkla a na znamení odporu se několikrát mocně rozmáchla, takže připomínala husu vydávající se do boje. „Ať tam vyrazí 3551!"

„To je vůl."

„A jo, vlastně."

„Navíc, minule jsem šel na povrch já," pokračoval dělník v argumentaci. „Je jen fér, aby se role vystřídaly. Třeba ústředí v Rusku posílá své pracovníky mezi lidi každých pět let a jak hezky jim to funguje! Možná bychom mohli zkusit něco podobného."

„Ne, že by se tam jejich myšlenkový proud nějak extra hýbal," odvětila dělnice polohlasem, přičemž důležitě protočila oko. „A já mezi ně vážně nechci," kňourla.

Nejednalo se pouze o fakt, že ti lidé byli zkrátka divní a ani kůže jim nesvítila. Něco takového by ještě zvládla překonat. Každý z dělníků měl přiřazený speciální oblek, díky kterému získal lidské rysy a nepoutal na sebe tolik pozornosti. Kůže přestala být modrá a na hlavě se jim objevily chlupy, kterým se říkalo vlasy. Ty měla 4991 ráda. Hýčkala si svou krásnou, vlnitou, a tak moc hebkou hřívu, jenže zde její nadšení končilo.

Povrch vyžadoval změny a přes některé zkrátka nejel vlak, a to ani ten jejich myšlenkový. Že se musí převlékat do nesvítivé kůže, a ještě k tomu nosit speciální brýle, protože jinak by s jedním okem způsobila povyk, by ještě nějak unesla, ale když přišlo na povinnou změnu jména... Ne, něco takového už znovu neabsolvuje.

Každý dělník měl ke svému číslu přidělené speciální jméno a příjmení. Lidé byli dle všeho na čísla citliví, a když se jich objevilo více na jedno místě, začínali panikařit. Jako by je snad někdo nutil jejich jména počítat, nebo co.

„Dělají si ze mě legraci," pokračovala mrzutým tónem a založila si ruce na prsou. „Jsem jim tak akorát k smíchu."

„Pětiletka Koniprdová je náhodou moc krásné jméno!" namítl dělník 5531, jenže co ten by asi mohl vědět o jejím trápení?

Nejenže měl obě oči, a na povrchu tak fungoval bez brýlí, ještě si tam říkal Karel Rožmberk. Něco takového se dalo považovat za naprosto normální, krásně zapadající jméno, které nebudí rozpaky. A rozhodně se nestává internetovou senzací!

„Navíc, povrch jsi navštívila před deseti lety," pokračoval její kolega v uklidňování. „Lidé měli čas dospět."

„A proto tu řešíme nedostatek myšlenkového proudu?" neodpustila si menší rýpnutí.

Pokud by lidstvo skutečně dospělo, nevyužívalo by jako hlavní prostředek pro komunikaci smajlíky a „memečka". Jen z té myšlenky na zrůdné, degradující obrázky, které dokázaly zesměšnit cokoli a kohokoli, se jí zvedal žaludek. A to žádný neměla!

Přitom vymyslet ty ikonky a „meme formáty" je muselo stát spoustu času a úsilí, co mohli zužitkovat na jiné věci. Třeba na čtení obtížnějších vět! Ale ne, oni jen hledali různé způsoby, jak někomu ublížit. Její povrchové jméno totiž nepředstavovalo jedinou oběť jejich pranýřování.

Tam nahoře měli celý seznam, kterému se vysmívali, a kromě Pětiletky se mezi nimi objevily položky jako Lenin Syrovátka, Winnetou Milenko nebo Tekla Řídká. A samozřejmě, že všichni jejich nositelé museli být z ústředí, že? Taková drzost. Kdyby lidstvo nepotřebovali pro funkci planety, již by se modlila za pořádný meteorit. Za dinosaurů bylo líp.

„Nesmíš si to brát osobně, Pětiletka je vážně krásné jméno. Stejně jako třeba Revoluce!" zkusil ji její přítel opět povzbudit, ale ona po něm pouze blýskla okem. „A možná jich teď v České republice objevíš víc!"

„To je větší šance, že budou mít v Brně metro," neodpustila si poslední rýpnutí, ale více již neprotestovala. Vnitřně se připravovala na cestu.

Vydá se do toho nebezpečného, nemyslícího světa. A to úplně sama!

***

Na povrchu se naposledy ocitla před deseti lety a co si pamatovala, tak se tehdy objevilo hned několik důležitých společenských milníků. Zjevili se nějací Strážci galaxie, internetem kolovalo „legendární selfie celebrit" a všude hrála písnička, která do světa hlásila, jak je dotyčný „happy". Nechyběl ani trend, kdy se lidé polévali kyblíky s ledem, a to nejoblíbenější jídlo tvořil avokádový toust.

Dělnice 4991, nyní vlastně Pětiletka Koniprdová, do této chvíle nechápala, co na tom podivném, matlavém pokrmu lidé viděli, ale neptala se. Klidně, ať si svačí hřebíky, hlavně, když u toho budou přemýšlet!

S povzdychem si posunula brýle až ke kořeni nosu. Co by mohla udělat, aby zvýšila intenzitu myšlenkového proudu? Jaké oblasti se dají prozkoumat?

Jako první ji napadl sport, ale zde se ocitla ve slepé uličce. Mistrovství světa v hokeji měli Češi před chvílí, a dokonce ho i vyhráli. Tehdy jim to v hlavách šrotovalo, jak nikdy, jenže pak do televize dorazil fotbal a vše šlo do háje. Jako by někdo znenadání utáhl kohoutek a oni už z lidí nedostali ani kapičku mentální energie, která proudila ve stránkách spisů převážených až do jádra, kde jej pomáhala chladit. A vkládat veškeré naděje do blížící se olympiády též nemohla. Kdoví, jak se ti sportovci vyspí.

Zamyšleně se rozhlédla kolem a vydala se k nejbližší trafice. Pokud se něco během těchto výletů na povrch naučila, pak že noviny a jiné tiskoviny představují ten nejlepší zdroj vědění.

Lehce kolébavým krokem došla ke stojanu, kde na ni vykouklo několik magazínů. Všechny hrály divokými barvami a obsahovaly krátké, úderné texty ve stylu „senzace", „skandál", nebo „neuvěřitelné". S odporem nakrčila nos. Nejenže lidstvo vůbec nepřemýšlí, ale jeho čtenářská gramotnost se blíží k bodu mrazu a cokoli o více než třech slovech končí v koši.

Již si myslela, že odejde s prázdnou, ale nakonec jí onen časopis, který zářil jako papoušek, a jehož titulní stránka obsahovala jen samé superlativy, dal několik nápadů. Pětiletka během listování narazila hned na několik tipů, které měly podpořit lidskou mysl a tím pádem pro ně získat více mentální energie.

Jako první narazila na zmínku o minerálech. Co se dočetla, tak existovaly kameny, které dokázaly posílit schopnosti a dovednosti člověka. Vyjmenovaných zde nalezla celou řadu, ale jeden z nich zachytil její oko téměř ihned.

„Ametyst?" zašeptala Pětiletka pro sebe. „Kámen moudrosti a myšlení. Zajímavé."

Tato odrůda křemene plná fialové barvy dokázala dle všeho nejen zbystřit mysl, ale také zmírnit účinky alkoholu, posílit soustředění, oslabit žal, dokonce i zlepšit snění! Něco takového by lidé mohli ocenit a ona by na oplátku dostala nadupané myslitele. Jednalo by se o výhru pro obě strany, jenže hle! Problém. Nikde se nepsalo, co má s tím kamenem dělat. Házet ho po kolemjdoucích?

Navíc, samotná koupě 10,67 miliónů ametystů by se pěkně prodražila. Něco takového jí ústředí nikdy neproplatí, a to i přestože se jednalo pouze o populaci České republiky, kterou chtěla použít jako svého pokusného králíka.

Jenže bez tohoto minerálu jí experiment nevyjde. A jistě, mohla by ho nahradit běžnými kameny z cesty... K tomu by koupila zásobu fialové barvy...Možná by zlanařila dělníka 5531, aby jí pomohl... A společně by ovládli svět!

„Eh, to už by bylo trochu moc," pousmála se a vzala do dlaně hrst štěrku z chodníku.

Sice pochybovala, že by házením fialově natřených kamínků docílila podobného „zbystření" jako v případě použití drahého minerálu, ale něco uvnitř jí napovídalo, že za pokus nic nedá. A aspoň upustí trochu páry. Nechá si to jako plán B.

Při listování časopisem ji též zaujala zmínka o těhotenství. I to mělo dle všeho posílit lidskou mysl, a byť se vedlejším účinkem staly divoké chutě – nemluvě o nové lidské bytosti, která obvykle po devíti měsících vykoukne na svět – mozek rodičky se ukázal být prokazatelně výkonnější a dokázal s informacemi zacházet lépe než kdy předtím. Rychleji je vstřebával, zpracovával, a dokonce i vyhodnocoval!

Pokud by všichni lidé otěhotněli, mohl by být jejich nedostatek mentální energie vyřešen! A co Pětiletka slyšela, tak si Češi delší dobu stěžovali na nízkou porodnost a úbytek obyvatelstva. Takto by zabila hned dvě mouchy jednou ranou!

Háček spočíval v tom, že by musela vymyslet, jak stvořit těhotné muže. Jinak by polovina populace měla silný myšlenkový proud, ale druhá část by se jen vezla. Něco takového však nepřicházelo v úvahu. Buď všichni, nebo nikdo. Přesto si tento plán v hlavě nazvala jako plán C a pokračovala dál.

A tak se ocitla zpátky na startu. Potřebovala něco pravidelného, a pro ústředí i levného, co podobným způsobem ovlivní ženy a muže. Musela na to přijít. Pokud by se „vypla" pouze Česká republika, tak by se dal svět ještě zachránit, ale kdyby po ní selhaly i další státy? Již nyní museli všichni pracovat za dva, protože z Ruska, Číny a Severní Koreji k nim moc myšlenek nechodilo a spíše se jednalo o jeden mdlý proud plný podobného smýšlení. Jestli měl mít svět zaručenou budoucnost, muselo se přijít s něčím novým, možná i revolučním!

Zrovna se nacházela uprostřed hloubání a vymýšlení plánu D, který by nezahrnoval drahé minerály, a ještě dražší novorozence, když se jí v ruce rozsvítil displej telefonu. I ten byl součástí každého lidského obleku. Tato kouzelná věcička ji dokázala spojit se světem pod povrchem, kde nic podobného nepotřebovali. S kolegy mluvila vždy z oka do očí a samotná ústředí spolu komunikovala přes centrální systém, jehož fungování bylo i pro ni tuze náročné k pochopení, a tak se tím více nezabývala.

„Pětiletko!" oslovil ji z telefonu její kolega, dělník 5531, s nadšením. „Tys to dokázala!"

„Hmm? A co přesně?" mlaskla a důležitě se podívala na ruce.

Stále si nezvykla na to, že nesvítí a mají chlupy. Proč mají lidé všude chlupy?

„Ty to nevíš? Myšlenkový proud posílil! Vypadá to, že s obyvatelstvem České republiky zamávaly volby!"

„Takže volby?" zopakovala po něm zamyšleně. „Ale vždyť tady žádné nejsou."

„To ale vůbec nevadí!" zaradoval se její kolega. „Tobě se povedlo dostat do podvědomí ty francouzské, že? A pak taky prezidentské z USA. Všichni teď přemýšlí nad tím, jak to dopadne, co to bude znamenat pro zbytek světa, a hlavně pro ně samotné! Jsi vážně hlavička, víš to? Sáhnout po politice, to by mě ani ve snu nenapadlo!"

Pětiletka se mu chystala svěřit s tím, že jediné, co pro lidstvo udělala, bylo prolistování magazínu a nabrání hrsti štěrku, ale když zaslechla zmínku o tom, že ji možná povýší, rozhodla se, že si toto tajemství vezme s sebou pod zem.

Dokud bude ve světě fungovat demokracie, tak se lidské mozky jen tak nevypnou. Vzhledem k tomu, že se volby obvykle týkaly dvou možností, kdy jedna byla horší než druhá, celá akce vyžadovala slušnou mentální gymnastiku, která by se dala přirovnat k filozofování o smyslu života.

A protože se právě dělnici 4991 dle slov domácího ústředí povedlo „opět nastartovat mozky", měla od té doby ve výpravách do České republiky hlavní slovo. Tehdy se jí v hlavě zrodil nápad na vlastní pětiletku, v rámci které se bude s kolegou 5531 střídavě vydávat mezi lidi a zjišťovat, že vše funguje tak, jak má. Svět se během té doby tolik nezmění a lidé budou mít dosportováno, odvoleno, možná budou i těhotní! Jaká to nádhera, již se nemohla dočkat, až uvidí výsledky.

Ale dělníka 3551 z toho asi vynechají. Stejně to je vůl.

---

Jedna z vítězných povídek Sardenských legend, která se v létě dočká publikace na jejich webu :3 Jakpak se vám dobrodružství Pětiletky - což bylo mimochodem i téma soutěže - líbilo?