Bylo krásné letní úterní ráno. Slunce svítilo, ptáci zpívali, jen František musel do práce. Povzdychl si, protože i když bylo jeho prací ve zkratce jen pojídání a zobání, stejně to pro něj bylo pokaždé velice náročné. František testoval prášky. Pokud dostal placebo, tak krom stresu z vedlejších účinků nezažíval nic strašného. Žádná nevolnost, žádné křeče, zkrátka peníze zadarmo. Někdy se k němu však dostaly preparáty na takové úrovni, že nedokázal opustit svou záchodovou mísu, kterou byl nucen několik hodin svírat v milujícím objetí. Toto úterý mělo znovu rozhodnout, jaký směr nabere nekončící souboj člověk vs. záchod.

***

V místnosti krom Františka sedělo několik dalších odvážlivců. Byla tu žena, která zřejmě musela na posezení sníst Perníkovou chaloupku včetně ježibaby a Jeníčka s Mařenkou, protože jinak si František nedokázal její postavu odůvodnit. Poznal i pár povědomých tváří, mezi nimi například pupkáče Dana nebo namakaného Sebastiana, na jehož svalech byste nastrouhali sýr. František po jeho svalech závistivě pokukoval už delší dobu. Čím se ten člověk jenom živí? Neměl by na své břišáky vlastnit zbrojní pas? Jak často cvičí? Na tyto otázky toužil mít František odpověď, ale ptejte se strašidelného kulturisty, který dokáže rozdrtit meloun holýma rukama, odkud bere své svalstvo. Stejně by vám řekl, že to mohou steroidy.

Konečně se objevil šéf celé společnosti, doprovázen jako vždy kráskou v minisukni, díky které jste jí mohli vidět až do krku. Klasický reklamní tah, pomyslel si František, přinesou tác se smrtícími prášky, ale všichni stejně hypnotizují jen tu ženskou. Pouze pár lidí k ní nestočilo svůj zrak, konkrétně to byla pojídačka perníkových chaloupek a kulturista Sebastian. Možná, že je ten chlapák gay, i já se za tou sukní první dny otáčel.

Z myšlenek ho vytrhl obvyklý projev pane ředitele: „Vítáme vás, blablabla, jedny prášky vám nic neudělají, blablabla, ty druhé vás můžou zabít blablabla." Klasická rutina. Když se k Františkovi konečně dostal kelímek s pilulemi, tak si cinkl se svým imaginárním přítelem Corneliem, který byl ještě pozůstatkem z minulého testovaní, a dal si nového panáka pilulek.

A od té chvíle si prd pamatoval.

***

„Dóóbře," rozzíval se František, „je čas vylézt z postele." Teprve teď se pořádně rozhlédl. Jeho postel přeci neměla saténové povlečení! A už vůbec neměl ve skříni sbírku hebkých županů. Plakát George Michaela na stěně jen umocnil dojem, že tu něco bylo špatně. A proč měl na sobě jen spodky? Najednou vedle sebe ucítil pohyb. Zpanikařil. Svou postel s nikým v zásadě nesdílel, ale počkat, tohle vlastně nebyla jeho postel!

„Dobré ráno, čumáčku," ozval se zpod peřin hluboký hlas. Takže, buď jsem spal se Cher anebo transvestitou, pomyslel si František. Nakonec to bylo však něco mnohem horšího. Hlas totiž nepatřil nikomu jinému než Sebastianovi.

„Díky za včerejšek," pokračoval Sebastian, „vážně jsi se činil. Ale ke konci jsi mi dal vážně zabrat, ani si nemůžu pořádně sednout." František šokem div nespadl z postele, ještě stále jen ve spoďárách. „Počkej, Franto, nestalo se ti nic? Další zranění přeci nepotřebuješ."

„Jak další?" zeptal se a jeho úroveň zděšení se dostala z úrovně ‚další metro jede až za dvě minuty' do levelu ‚písemku jste napsali všichni až na jednoho'. Bolel ho zadek a vážně se modlil ke všem bohům, aby to bylo jen kvůli jeho pádu z postele. Překvapivě ho bolela i hlava. „Počkat, já mám... bouli?"

„No, jasně, brouku. Ty si z toho nic nepamatuješ? Doktoři říkali, že se ti paměť za pár hodin vrátí."

„Buď tak laskavý a neříkej mi brouku. Jmenuji se František a mám právo vědět, co se tu stalo a ze všeho nejdřív začnu tím, že skončím s testováním prášků. Nedělá to dobrotu."

„Dobře, Franto," odpověděl a Františkovi došlo, že možná oslovení brouk nebylo tak špatné. „Ale ty si myslíš, že si dostal oblbovák? Zlato, tys měl placebo, to já měl tu smůlu, že jsem skončil u hodně nepovedeného farmaceutického pokusu. Sedni si ke mně a já ti všechno povím," řekl a poplácal na volné místo na posteli. Teprve teď si František uvědomil, že celou dobu jejich rozhovoru prakticky proseděl na podlaze.

„Dobře, takže tvrdíš, že jsem nevyváděl kvůli práškům? Takže je naprosto normální probudit se s chlapem v posteli?"

„Jedno po druhém, drahouši. Řeknu ti, jak se to seběhlo." 

***

Ten den si každý vybral kelímek s pilulkami. František jako tamní znalec si nelámal hlavu, kterou nádobku si vybrat a daný obsah do sebe kopl jak panáka. Sebastian byl na druhou stranu zdrženlivější, ale neměl tolik štěstí jako Franta a vybral si skutečné prášky, které měly jako vedlejší efekty krom obvyklé nevolnosti a bolesti hlavy, také silné závratě. Rychle si uvědomil, že se domů nedostane bez něčí pomoci, a tak požádal první osobu, o které věděl, že sem chodí pravidelně a nepříjemné vedlejšáky zvládá, Františka, který se s ním opravdu vydal domů.

Sebastian musel proležet celý den v posteli, kdykoli vstal, tak skončil u záchodové mísy. František se o něj staral a vařil mu čaj, dokonce skočil pro šafrán a trochu toho zázvoru, co doma chyběl, když v tom se jedna z kuchyňských poliček utrhla a spadla mu na hlavu.

***

„To vysvětluje tu bouli, ale proč jsem jen ve spodkách??"

„Hned se k tomu dostanu. Zavolal jsem záchranku. Doktoři přijeli, aby zjistili, jestli nemáš otřes mozku. Oblek ti sundali, aby se podívali, jestli nemáš nějakou tu zlomenou kost."

„Takže ty a já v posteli..." Františkovi spadl kámen ze srdce. „My jsme nic..."

„Nic nebylo, můžeš být v klidu. I když jsi slaďouš a tuhle pilulkovou party můžeme kdykoli zopakovat."

Františkovi se ulevilo. Stále ho trochu bolel zadek, ale věděl, že mohlo být i hůř. Přeci jen, je několik způsobů, jak si přivodit bolest zadku a pád z postele je pro chlapa jeden z těch přijatelnějších.