Pokud existuje sváteční obdoba toliko neoblíbených pondělků, pak to jsou Vánoce. V této době celé Město pumpuje světýlky, svařákem a Mariah Carey tyranií, která by dohnala k šílenství i ty nejvyrovnanější povahy. Ani buddhistický mnich, jenž nalezl nirvánu snadněji než králík zapomenutý chips, by proti tomuto teroru nepochodil a možná proto se v jedné z potemnělých jeskyní zrodil plán, jak toto bujaré šílenství zastavit.

Stále není jasné, proč ďábelští vědci tíhnou k doupatům skrytým v temnotách. Možná za to může fakt, že tito lidé jsou obvykle vzdělaní a školský systém jim dal dostatečně najevo, že bezpečí se skrývá daleko od lidí (a ve tmě, viděli jste ty účty za elektřinu?). A přesně v jedné takové jeskyni sídlil i Inženýr, ďábelský supermyslitel a vynálezce všeho možného i nemožného. Za svá léta páchání škod přišel hned na dvě věci. Zaprvé, chleba na podlahu dopadne vždy namazanou stranou a zadruhé, superhrdinové vždy vyhrají. Zatímco o pravdivosti prvního tvrzení se přesvědčil díky několika ne úplně povedeným sníďanovým pokusům, existenci druhého skousával několik hořkých let. Suprduprman, symbol naděje, lásky a jeho neustálého mučení. Přes den trenér v posilovně, v noci poletucha s kápí. Jak je možné, že někdo tak zabedněný vyhrál každý jeden z jejich soubojů? Inženýr tomu stále nedokázal uvěřit, acšak jeho seznam neúspěchů mluvil za vše. Když se na Velikonoce vytasil s ohromným malovaným vajíčkem, Suprduprmana si sehnal gigantickou pánev. Když chtěl na Mezinárodní den mrkve nabarvit celé Město na oranžovo, Suprduprman mu vyměnil barevnou kapsli za saponát a on tak místo vandalismu vše uklidil. Na mezinárodní den hudby sice úspěšně vyhodil z oběhu všechny reproduktory, ale celé Město na odvetu začalo zpívat, tak je raději honem rychle nahodil. Ze všech svátků a významných událostí to však byly právě Vánoce, které Inženýr nemohl vystát. A na které se připravil jak nikdy předtím.

Vždyť jen ta světýlka! Ty koledy! Dobrá nálada a nesobeckost! Vše tak hřejivé, příjemné a zároveň neupřímné a odporné! Jen nepříjemná naleštěná maska, která má za úkol skrýt, že je všude tma, zima a nikdo vás nemá rád. Všem by se žilo hnedle veseleji, kdyby ten fakt přijali a Inženýr byl odhodlaný Městu ukázat, že Vánoce ve skutečnosti nejsou nic jiného než póza. Svým nejnovějším transporto-mazacím paprskem přenese všechny vánoční stromečky zpět do lesa, a přitom je očistí od všech blejskavých šaškařin, co na ně stihli lidé navěsit. Dá si záležet, aby se zvláštní péče dostala zvláště stromu z náměstí, který by již mohl do zaslouženého důchodu a místo toho musel šaškařit navlečený ve světýlkách a laciné ozdobové bižuterii, kterou ani kočky nemůžou vystát a snaží se ji mermomocí shodit z větví, ovšem místo díků jsou za to jen penalizovány tím, že je jejich páníčci navlečou do rozkošných oblečků vánočního skřítka, Santy, nebo soba.

Ty budu muset taky zachránit, pomyslel si Inženýr, když se mu vybavil obrázek kočky, kterou před nedávnem spatřil v Suprduprmanově bytě. Věděl, že na ně byl jeho hrdinný nepřítel alergický, přesto ji tam měl. Mohla toto být pomsta za to, že to zvíře šíře alergeny? To by bylo kruté i na Inženýrovy poměry. To zvíře mělo přichycené parůžky na hlavě a na krku rolničku, která při každém kroku cinkala a zvířátko z toho div nelétalo po pokoji. Nejprve tedy stromy, poté utlačovaná domácí zvířátka, a potom by mohl...

„Zdarec, brácho!"

Inženýr nadskočil a ohlédl se k výletu z jeskyně. Suprduprman? To už? V tu chvíli neměl slov, na očích měl ještě stále připevněné své kulaté až steampunkově laděné brýle, díky kterým mohl ovládat svá zařízení na větší vzdálenosti a přiblížit i zaostřit jakoukoli osobu či předmět. Nyní je však měl posunuté na čele, zaostření bylo tím posledním, na co myslel a stejně tak ani přiblížení nepřipadalo v úvahu.

„Smím vědět, co to máš na sobě?" zeptal se ho nakonec Inženýr s do jisté míry nervózním odkašláním.

„Co myslíš?" zazubil se na něj Suprduprman, jehož blond vyčesaná hříva byla jedinou stálicí, na kterou se Inženýr mohl spolehnout. Jinak bylo vše špatně.

„Tvé oblečení," sdělil mu stroze, když se na ten outfit dodíval. „Nebo spíše jeho absence."

„Hmm?" Suprduprman se chytil kšand, které mu držely jeho vánoční trenýrky. Na poklopci měl nakreslený stromeček a Inženýr ani nechtěl přemýšlet nad tím, co se skví vzadu.

„To je můj sváteční outfit," sdělil mu Suprduprman hrdě. „Však víš, abych se dostal do nálady. Lidem v Městě se to líbí," dodal a zatnul odhalenou paži, aby se blýskl vypracovaným bicepsem. „Někdy bys to měl taky zkusit," dodal s potutelným úsměvem k Inženýrovi.

„Co přesně?" odfrkl. „Nosit na veřejnosti pouze spodní prádlo?"

Inženýr byl obeznámen s tím, že superhrdinové mívají problémy s uhlídáním si trenýrek, které obvykle nosili navrchu, ale toto byl nový extrém.

„To není spodní prádlo, ale módní statement," odkašlal si Suprduprman. „Alespoň tak mi to řekla Geertruda."

Geertruda (která každému na potkaní zdůrazňovala své veganství i fakt, že její jméno se píše s dvěma „e", ale ne na místech, kde by se čekala) byla Suprduprmanova první přítelkyně a byť se Inženýrovi přímo nabízela možnost využít ji pro nějaký ďábelský plán, unést ji, zaměstnat tím hrdinu a díky tomu vyhrát, musel od toho upustit. Ta dívka byla tak neskutečně otravná! A to s ní Inženýr strávil jen jednu hodinu na karaoke party, kde představoval pouze Lukáše, chodící párátko, které se uvolilo, že doprovodí svého bratra Petra, blonďatého mastodonta a bude chvíli sociální, ale to už nikdy více, přátelé! Geetrudin hlas se schopností křísit mrtvé (a dorazit živé) Lukášovi-Inženýrovi ještě nyní rezonoval v uších. Proč sem vlastně jeho bratr přišel? Snad si s ním nechce dát repete? To by radši opět umyl celé Město, klidně jen za použití kartáčku na zuby a zkamenělé pasty, hlavně když se s tou Geertrudou neuvidí (a hlavně neuslyší).

„Ale abych pravdu řek," pokračoval Suprduprman sklesle, „ty trencle jsou mi nějaký těsný."

„To se vytahuješ?" povzdechl si Inženýr od práce. Jako by nestačilo, že má na poklopci jedli.

„A je mi v tom zima," dodal posmutněle.

„Tak proč to nesundáš?" zavrčel Inženýr a Suprduprman tázavě nadzvedl obočí.

„Jako... tady?" zaváhal drže se za kšandy, které mohly jít brzy dolů.

Tehdy se Inženýr zděsil již podruhé.

„Jen to ne!" vyhrkl a mocně zamával rukama ve snaze zastavit případné odhalování stromku. „Ne teď! Myslel jsem až potom, PŘÍLEŽITOSTNĚ!"

„Aha?"

„Až budeš mít něco na převlečení, nebo tak."

„Hmm."

„Neříkej mi, že ti ta Geertruda nenechala nějakou... košili. Nebo tepláky." Prosím, dodal v duchu, ať to má dlouhý nohavice!

„Ne. Všechno mi vyházela," fňukl. „Ve skříni jsou už jen oblečky její kočky, tohle je vážně psí život."

„O tom mi povídej," zamumlal Inženýr rozmrzele.

„No, a co to vlastně děláš?" dodal Suprduprman zvědavě a přešel k němu. „Je to zase něco ďábelskýho, co mám jakože zastavit?"

„To... No, když už sis dal cestu tím mrazem jen v trenkách, tak proč bych ti to neřekl," povzdychl si. „Tenhle paprsek sebere všechny vánoční stromky ve městě a výsadní je zpátky do lesa. Už jsem tomu nastavil odpočet, spustí se 23. 12. přesně o půlnoci a ty s tím nemůžeš..."

Inženýr se najednou zarazil. Spatřil, že Suprduprmanovy rty jsou fialové, jeho jinak bezchybné břišáky pokrývá husí kůže a on se objímá pažemi, zatímco se celý třese.

„Tobě je fakt zima?" podivil se. Co věděl, tak mezi Suprduprmanovy talenty patřila kromě schopnosti letu a laserového pohledu též nezničitelnost, a to i ta teplotní!

„Nevím, co se to se mnou děje," vzlykl. „Včera jsem měl problém otevřít sklenici se zavařovačkama."

„Vždyť ty okurky nesnášíš."

„To jo, ale Geertruda je má ráda. A já je mám mít rád taky, jenže vony jsou tak hnusný!" posteskl si a opět se celý zatřásl.

„Myslím, že tu mám nějaký svetr," řekl Inženýr nakonec a zvedl se že židle.

„Snad ne ten, co nám poslala babička?" zhrozil se Suprduprman. „Ten totiž děsně kouše."

„Nemyslím si, že bys byl v pozici, kdy si můžeš vybírat," ušklíbl se Inženýr. „A ne, tohle je jenom normální mikina," dodal, když mu ten černý kus oděvu předal. „Možná ti bude taky... užší, ale co."

„Díky, brácha," pousmál se Suprduprman a potáhl přitom nosem. „A já... Myslíš, že by sis letos mohl dát vod toho škodění pauzu?"

„Ale proč? Vždyť tohle tady je tak dobrý! Paprsek, co unáší vánoční stromečky, tu ještě nikdy nebyl!"

„Já vím, vím, ale když... Já na to nějak nemám sílu," povzdechl si.

„Ne?" zaváhal.

To bylo zlé, Inženýr ještě nikdy neslyšel, že by jeho bratr přiznal, že na něco nestačí, nehledě na to, zda byl v tu chvíli Suprduprmanem, spasitelem Města, nebo Petrem, osobním trenérem v posilovně.

„To kvůli tý Geertrudě?" zeptal se ho nakonec a Suprduprman pokrčil rameny. „Podívej se, takhle to nejde, jak tě mám porazit, když ona tě přímo likviduje? Třeba ten nájezd do skříně... Tohle nemůže být normální. Ani zdravý."

„Ne?"

„Stojíš přede mnou ve vánočních spoďárách a mluvíš o zavařovačkách."

„Asi už chápu," polkl. „A co navrhuješ?"

„Rozejdi se s ní a pak se konečně věnuj tomu důležitému, ne?"

„Ale když to nejde, ona... Ona zná moji identitu," hlesl.

„Tvou cožeto?!" vyhrkl.

„No, ona jaksi ví, že jsem Suprduprman."

„To na to fakt přišla?" podivil se.

Petrovo krytí za pomoci dioptrických brýlí a jinak zčesaných vlasů (které přirozeně měly stále objem, jen jim chyběla superhrdinská vlnka) ještě nikdy nezklamalo!

„Ne, to... Já ji to řekl," povzdychl si a když viděl, jak Inženýr otevírá pusu, hned pokračoval. „Byla to hloupost, ale já se jí chtěl líbit a... Ona to teď ví a já se bojím, že..."

„Že co? Všude rozhlásí, že Suprduprman nosil její trencle?" ušklíbl se Inženýr.

„Ne, že... Že by mohla nějak ublížit tobě," zamumlal a Inženýr překvapeně zamrkal.

„Mně?" podivil se.

„Ví, že jsem Petr a Suprduprman. A taky říkala, že když se nebudu chovat... správně, tak prý půjde na policii a všechno tam řekne."

„Nemilé."

„To jo. Ale co když se s ní rozejdu a ona pak přijde na tebe?" vzlykl. „A všude to rozhlásí? Já... Ta holka mě sice děsí, ale po tobě by pak šlo celý Město, kámo!"

„Zase tak zlé by to být nemohlo," odfrkl.

„Právě jsi chtěl všem ukrást vánoční stromečky a zapomněl jsi na ten vynález, co způsobil, že v televizi hrál jen fotbal?"

„To bylo vskutku ďábelské," pousmál se. „Ale tohle nejde, ta holka tě nemůže držet v šachu."

„Ne?"

„Ne, od toho jsem tady já," sdělil mu rázně. „Takže co takhle uzavřít dohodu? Oboustranně výhodnou, samozřejmě."

„A v čem by to spočívalo?" zeptal se ho opatrně.

„Upravím tady ten paprsek. Místo, navrácení stromků to jen z tvého bytu přenese Geertrudu. A místo, aby zmizely ozdobičky, tak jí zmizí vzpomínka na to, že jsi Suprduprman."

„Tohle bys dokázal?" zajásal.

„Přirozeně, jsem génius."

„A taky ten nejlepší brácha!" Jakmile to dořekl, tak ho objal tak pevně, že Inženýr málem ztratil dech. „Ale... říkal jsi, že to bude oboustranně výhodný, tak... Co z toho budeš mít ty?"

„To je snadné. O Vánocích nic nepodniknu a ty mi slíbíš, že se dáš do kupy. A už nikomu neprozradíš svou tajnou identitu, dohodnuto?"

„Máš to mít!"

A tak se Město dočkalo dalších klidných svátků. Jen jedna dívka se probudila místo v posteli pod stolem v karaoke baru a vůbec si nepamatovala, jak se tam ocitla. Matně si vzpomínala na to, že měla kočku, na kterou získávala na Instakile srdíčka a komentáře, ale kdoví, kde té byl konec. A tak se Geertruda vrátila domů a dále již nikomu neškodila. A Petr, známý jako Suprduprman, se rozhodl, že u výběru další přítelkyně bude mnohem opatrnější. Už žádné „je hezká, patříme k sobě" ani „chci na ni udělat dojem, takže jí povím, že každý týden zachraňuju Město a létám přitom v kápi". Ne, pokud si nějakou přítelkyni najde, pak to bude práva láska. Bude mít ráda Petra, ne Suprduprmana a také nebude žádná influencerka. Ty umí být tak moc vlezlé!

---

Po této povídce následují události z příběhu Tajemství superhrdinů a tady máte oba krasavce, teda hrdiny: