Může za to západ slunce,

že vypadáš tak skvěle?

Jak drahokam na korunce,

třpytící se nesměle?

Zdálky k nám doléhá slastná melodie,

mé piano nás pomalu k spánku kolébá.

Další chvíle s tebou mě snad nezabije,

Doktor mi tě zakázal, ale tys má potřeba.

Jsi tajemná, jak medailon ztracený,

nemožná jak jednička z matiky.

Kvůli tobě mám mozek zamlžený,

přestávám poslouchat rady logiky.

Jsi mým vším, dnem i nocí.

Plníš mi můj život i žaludek.

Miluji tě, sušenko všemohoucí...

Ty, která tak tupíš můj úsudek

z méhosixpacku tvaruješ pupek.