„Máte jedno nové upozornění?" zvolal s překvapením Standa Sardinka. Jako všechny dospělé ryby měl i on problémy s porozuměním Fishbooku, Waterpadu a všem těm podmořským internetům. Jo, to jeho dcerka, Sofie Sardinková, ta si dokázala vytvořit Fishbookový profil už když byla malá jikra. Standa se pečlivě zadíval na oznámení, které zářilo na obrazovce v podobě velké červené jedničky. „Jémine, někdo si mě chce přidat za rybího kamaráda!" zajásal. „Nějaká Magda Makrela! To jsou skvělé zprávy. Sofie! Možná jsem pro tebe našel kamarádku!" Jeho radostné výskání však nedostalo žádnou odpověď. Já hlupák, pomyslel si Standa, vždyť ona je vlastně na plavání. Bez dalších okolků přijal žádost od Magdy Makrelové a pustil se do rychlé internetové komunikace, známé mladým rybkám jako chat.

„A-h-o-j M-a-g-d-o! R-á-d t-ě p-o-z-n-á-v-á-m," odklepával jedno písmenko za druhým tempem dědečka. „K-o-l-i-k t-i j-e?" zakončil celou svou zprávu a ploutví si otřel čelo. Nad takovým výkonem by se zapotil každý. Ani se nenadál a už obdržel zprávu.

„Ahoj Stando," četl její odpověď nesměle, „ještě nedávno jsem byla malá jikra, teď chodím do druhé třídy. Nechceš si se mnou hrát?" Druhá třída, napadlo pana Sardinku, to je stejně stará jako moje Sofinka, mohly by si spolu rozumět. Bez rozmyslu souhlasil se schůzkou. Nečekal žádný háček. Doplul na místo srazu, jenže ejhle!

„Jsi Standa Sardinka?" ozval se za jeho zády drsný hlas.

„Ano, to jsem já," špitl a otočil se. Jeho ploutve strnuly děsem. Byl to žralok. Ale nejen tak ledajaký. Byl to agent č. 77 známý také jako Torpédo.

„Půjdeš teď se mnou," řekl agent zostra.

„Ale to já nemůžu!" bránil se Standa. „Mám tu domluvenou schůzku s jednou rybičkou!"

„Ty neřáde," vykřikl žralok projevující nyní nebezpečné známky agresivity. „Ještě se k tomu přiznáváš! Jak já typy jako ty nesnáším. Jsi přesně to, co nazývám tři P," prohlásil, a přitom Standovi nasadil na ploutve pouta, „Praštěnej Pedofilní Podvodník. Ty si zasloužíš být na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem... to vězení bude stát za to, máš mý slovo."

Standa se bránil. Snažil se žraloka přesvědčit, že to musí být nějaká mýlka. Vždyť on jen chtěl Magdu představit své dcerušce. A počkat, zarazil se pan Sardinka, kde je vůbec Magda? Žralok ho už vláčel do korálového vězení, když v tom se objevila malá postava ve stejně malém potápěčském oblečku. Na hlavě má velkou skleněnou kupoli, pomyslel si Standa, takže je to někdo z povrchu...

„Zadržte!" zvolala ona bytost pisklavým hláskem. Nebyl to nikdo jiný než agent č. 1, jinými slovy čivava jménem Sendvič, a ještě jinými slovy Standův zachránce.

„Ale, šéfe, tohle je přeci kriminálník. Patří za mříže. Snažil se nalákat jednu nebohou rybičku do své pasti. Ještě štěstí, že jsem tak skvělý herec a dovedl jsem Magdu Makrelovou tak skvěle předstírat.

„Jediné, čím se tento nebožáček provinil je příliš zbrklé psaní. Neuvědomil si, že co se jednou dostane na internet, tam také zůstane. A co hůř, zapomněl, že na síti může být každý, kým chce. Píšete si s makrelou a na sraz dorazí chobotnice.... Nebo žralok," zakončil svůj projev psík.

„Takže co s ním?" pokračoval zmateně žralok. „Jestli je to vážně jen podvodní trouba ale ne podvodník, tak pro něj kriminál není."

„To máte pravdu, agente, to opravdu není," odpověděla čivava a otočila se ke Standovi, „vy, pane Sardinko, se povinně dostavíte na školení s názvem Bezpečnost na internetu. Jak tak na vás koukám, znalost pohybu v síti se vám může ještě hodit."