„Žijeme ve světě barev. Každá má jinou sílu, každá má jiný význam. Zamyslel jsi se někdy nad tím, proč pokoj se zelenými stěnami působí jinak, než pokoj s oranžovými? Teplé barvy, studené barvy... Je jich nepřeberné množství a každá má co říct. Třeba taková oranžová. Oranžová je barva optimismu. Vzbuzuje v nás zvědavost a chuť pro dobrodružství. Pomáhá proti depresím a nechuti, někdy je také označována za společenskou barvu, protože ji mají rádi otevření a společenští lidé. Mládí, očekávání, teplo, slunce, a hlavně radost ze života – to vše je oranžová." Učitel před chlapečka položil oranžovou pastelku a pokračoval:

„Zelená zase působí klidně. Je to symbol rovnováhy a spojuje se s přírodou. Pohled na zelenou pomáhá dodat síly. Lidé, kteří mají v oblibě tuto barvu, rádi motivují ostatní. Ale pozor, některé její odstíny působí jedovatě. Hnědá je barvou trpělivých a spolehlivých lidí. Je to barva hlíny a preferují ji lidé stojící nohama pevné na zemi. Někdo by ji nazval všední či nudnou, ale právě její nenápadnost z ní činí klidnou a důvěrou barvu. Žlutá zase uvolňuje. Máš rád žlutou? Pak výborně, jsi veselý a otevřený člověk. Tato barva má povzbuzující účinky. Žlutá je totiž nejjasnější teplou barvou. Také podporuje myšlení a paměť. Ale pozor! Je spojována i s povrchností." Před žákem už ležela slušná kupa pastelek a učitelův proslov se stále neblížil ke konci. „A třeba taková modrá," pokračoval učitel. „Jedná se o studenou barvu symbolizující konzervatismus a spolehlivost, zároveň však některé její odstíny symbolizují svobodu a dávají pocit klidu a bezpečí. Modrá je barva touhy. Červená je barva vášnivá, energická, mocná, nebezpečná. Dodává lidem odvahu, ale zároveň je činí agresivním. Znamená zákaz ale i vášeň. Je to barva tvrdohlavců ale i srdečných lidí. Fialová je barvou pokory a skromnosti. Je plná tajemství a melancholie. Jde o velice klidnou barvu, která pomáhá při meditaci. Růžová je zase něžná, elegantní... Někdy je považována za barvu naivity. Také zvyšuje chuť na sladké. Tak," dokončil svůj monolog učitel, který za celou dobu, co mluvil stihl vyskládat skoro všechny pastelky z krabičky před chlapečka, „co mi k tomu povíš?"

„Já se jen zeptal, jestli mi nepodáte tělovou," řekl rozpačitě chlapeček... černoušek. Učitel se zpotil.

„Mluvil jsem snad o tělové? Ne, tak si prostě jednu vyber. Modré rtíky, růžové oči, není to jedno?" brebentil cestou zpět ke katedře.