„FBI potřebuje vaši pomoc, abychom zachránili svět," řekl s vážnou tváří agent Johnson.

„Už zase?" zeptala se agentka 12 a otráveně se podívala směrem k notebooku.

„Ceníme si, že jste přijel až ze Spojených států a dal si tu námahu naučit se český jazyk," promluvila hlubokým hlasem osoba z notebooku, „ale pochybuji, že je naše organizace pro vás. Obraťte se raději na moji sekretářku. Takové záležitosti obvykle vyřizuje Štruncová."

„Nikdy jsem vás neviděl, agente jedna," opáčil příslušník FBI, „ale vaše organizace odvrátila invazi vesmírných pirátů, zachránila celé město před jistou zkázou a odvrátila pokus o převrat. S jistotou mohu říci, že jste pro nás ti praví."

„Natočte monitor jeho směrem," přikázal hlas z počítače a agentka ho poslechla. „Co na mě říkáte teď? Stále jsme ti praví?" procedila mezi zuby čivava, která na Johnsona zírala z obrazovky.

„Jsem překvapen, ale celá tahle branže je pod psa, takže proč ne? Jdu do toho. A teď k naší záležitosti: hledaným padouchem je Sting."

„Ten šílený zpěvák?"

„Ne," odvětil čivavě agent, „ten šílený vědec."

Po neuvěřitelně dlouhé a neuvěřitelně nudné powerpointové prezentaci byly psíkovi jasné dvě věci. Zaprvé: už nikdy nepouštět Johnsona k prezentacím, a zadruhé: že jejich organizace čelí snad té největší hrozbě, co tu kdy byla. Kéž by byly v ohrožení jen České Budějovice, tady hrozila katastrofa globálních rozměrů! Sting experimentoval se zvířaty. Ale ne s těmi řekněme normální velikosti. Radioaktivní žirafa nebo růžový tygr se dají snadno spatřit i na větší vzdálenost. On však pracoval s hmyzem. A nenechte se zaskočit jejich muší váhou, tito hmyzáci by v boxu skolili i supertěžkého slona. Mouchy přenášející nemoci. Štěnice získávající informace i z nejutajenějších míst. Ale čeho se snad psík bál ze všeho nejvíc, byli komáři. Super upravení komáři, co dokáží z člověka vysát krev, jsou dost velký problém. Plus ta otravná záležitost s komářími štípanci.

„Vypadá to, že jste o panu Stingovi zjistili spoustu informací, ale stále jste nám neřekl, kde ho máme hledat," prohlásila agentka, když do místnosti vešel agent 512 doprovázený pár bezvýznamnými přáteli, kteří byli nositeli ještě vyšších čísel, než měl on.

„Bavíte se o Stingovi?" zeptal se pět set dvanáctka a jeho oči se rozzářily. „Tak ten bude buď u pouštní růže, v ukradeném autě nebo u Rusů."

„Jak můžete takhle z hlavy vědět jeho přibližnou lokaci?" Johnson se hleděl na agenta 512 s otevřenou pusou a zapisoval si každé jeho slovo. Čivava jen protočila oči.

„On vám právě zarecitoval největší Stingovy hity. Desert Rose, Stolen Car, Russians... I když....," čivava se odmlčela a dala instrukce pár agentům stojících poblíž. Po chvilce se na obří obrazovce za nimi objevila mapa Jižní Ameriky.

„Lokalizace...lokalizace...," opakoval robotický hlas a mapa získávala čím dál tím víc konkrétnější rysy.

„Jižní Amerika...Amazonie...lokalizace..."

Po chvíli už se před agenty naplno odhalila adresa onoho Stinga.

„Komáří ulice 2, Deštný prales. To je vskutku...konkrétní," řekl Johnson.

„Co na to říct? Jsme prostě nejlepší," řekla čivava a dala si zadní packy ležérně na desku stolu. „Tak? Nemáte teď provést nějaký zátah či tak něco?"

„Máte naprostou pravdu!" Johnson vytáhl telefon a následovalo pár minut anglického žvatlání zakončeného slovy Thank you. „Pokud se teď podíváte na mapu, uvidíte, jakou ničivou silou FBI disponuje."

Na mapě se opravdu za pár vteřin objevil bombardér, který laboratoř v Komáří ulici rozmetal. Johnsonovi však po této akci zapípal mobil.

„To snad ne!" zděsil se.

„Co se děje?" tázali se s obavou v hlase ostatní.

„Dostali jsme Stinga, ale jeden z jeho pokusů uprchl. Nebo spíš uletěl. Komár..."

„Tak komár říkáte? Mám takový pocit, že se náš problém vyřeší sám."

Nikdo nevěděl odkud čivava bere takovou jistotu, ale psík věděl něco, co oni ne. Jeho bývalý páníček, Josef, byl totiž tím největším lákadlem na komáry. Každý komár, i ten z Amazonie, se mohl zbláznit, aby z něj něco ochutnal. Krom chodící komárolapky byl také i tím nejlepším komárovým asasínem, který kdy vůbec žil.

***

„Bzzz, bzzz."

Josef už se několikrát ohnal rukou, aby toho protivného komára odehnal. Ve spaní ho rušilo nejen otravné bzučení, ale také komárovo věčné světélkování.

„Dej mi pokoj, nebo tě sejmu," pohrozil, ale komár přitahován jeho sladkou krví se přibližoval a přibližoval dokud... Plesk!