Oblíkla jsem si bundu a nasadila čepici. Z batohu jsem vyndala brambůrky spolu s vodou a nacpala je do kapsy.

Vedla jsem ji za mnou. Na půdu a následně na střechu se šlo docela špatně, ale ten výhled za to stojí. V místnosti s nepoužívanými věcmi se nacházel vchod na půdu. Prodraly jsme se přes lavice, zničené dřevěné trámy, divadelní kulisy co už nikdy nikdo nevyužije. Vylezly jsme po schůdkách a ocitly se na půdě. Světla už tu moc nebylo, a tak jsem si na odemčení posvítila telefonem. Následně se dvířka na střechu otevřely. ,,Tohle je to nejlepší místo ve škole." První jsem vešla já a podala ji ruku, jelikož vypadala dost vystrašeně. Obloha se začala zabarvovat do červené. Měly jsme na počasí štěstí. ,,A nemůžeme spadnout?"
,,Můžeme." a chytla se mě ještě pevněji. ,,Ale jen pokud půjdeme ke kraji. Což je ještě lepší, ale fajn je to i tady." Sedly jsme si uprostřed střechy. Vyndala jsem brambůrky a vodu. ,,Připravena na vše."
,,No jasně."
,,Jak si to tu vlastně našla?"
,,Bylo to v prváku a Ben měl přístup ke všem klíčům. S jeho partou jsme tu často po večer sedávali."
Kdyby jsme došli na roh tak tam najdeme naše iniciály. ,,Tamhle na rohu jsme sedávali."
,,A nebáli jste se?"
„Jo, ale bylo nám to jedno. Tančili jsme tady a bylo to tady dost oblíbený místo. Když člověk přišel v nevhod mohl mít porno v živém vysílání."
„Milý pohled. Vlastní zkušenost?"
„Trošku." a začaly jsme se smát.
Na obloze se objevily růžové mráčky. V telefonu jsem našla Katchi a pustila jsem ji. ,,Smím prosit?"
„Cože?"
„Cha-cha." nakonec vstala. Klasické párové držení. ,,Raz dva tři cha-cha."
,,Já vim jak na to. Učim snad tanec ne?" V našem podání jsem byla muž já. Bylo to i z hlediska otáček jednodušší. Vypadala soustředěně. ,,Neboj jsme uprostřed." řekla jsem ji. Následně byla písnička Feeling good. Můj méně oblíbený pomalý blues. První jsme se držely normálně. Pak mi dala ruce okolo krku a já jí držela za boky. I přestože písnička už skončila jsem takhle tančili ještě nějakou tu chvíli. Slunce už skoro zapadlo, ale stále měla obloha nádech pastelově oranžové. Tentokrát jsme si sedly ke dveřím, abychom se mohly opřít. Mezi námi bylo tak půl metru mezera. Ale následně si přesedla a zachumlala se do mojí šály. „Zima?"
„Jo. Tobě není?"
„Ne. Můžu pustit písničky?"
Kývla. Zapnula jsem spotify a našla svůj oblíbený playlist. Začala hrát I'm mess. Spolu jsme tam seděly. Amelie mě objímala a já ji hřála zmrzlé ruce. Když už se setmělo tak jsme vstaly. Prodraly jsme se znovu kulisami a různými pomůckami. V kabinetu jsme si vzaly jen věci. Po chodbách jsme tančily a písničky hrály velmi nahlas. K autu jsme se už dostaly až za tmy. „Děkuju za krásný západ slunce. Vůbec jsem netušila jak krásný výhled tam je a taky za tanec."
Od teď to nebyla jen moje třídní, ale i kamarádka. U ní jsme pak seděly na gauči hodně dlouho. „Piješ víno?" Zeptala se. „Nepiju žádný alkohol."
„Dobré rozhodnutí. Ale já si zdovolením jednu sklenku dám."
„Samozřejmě."
Koukaly jsme na nějaký divný sitcom. Sklenka s vínem však na stole zůstala nedotčená. „Jsem ráda, že jsi tu teď semnou."
Cože?
„To mě těší že má někdo z mé přítomnosti radost." Cos to řekla? Jak se ti to povedlo?
Chytla mi ruku. Společně jsme propletly prsty. Tohle asi kamarádi nedělají. „Asi si půjdu lehnout. Než ti usnu na gauči."
„Klidně usni. Nechala bych tě tam a šla bych do postele."
„Tak to jdu teď." A rychle vstala. Nezamířila však do ložnice, ale do koupelny. Chvíli jsem počkala a pak jsem šla za ní.
Stála tam u umyvadla a čistila si zuby.
Přikradla jsem se ze zadu. „Baf."
Lekla se. „Cmon. Tohle mi nedělej."
„Promiň." A chytla jsem ji za boky. Zachvěla se. Chtěla jsem dát ruce pryč, ale zastavila mě. Nevím co dělám a ani proč. Koukaly jsme na sebe v zrcadle. Její krátké hnědé vlasy neposedně kroutily. Dala jsem ji jeden neposedný pramen vlasů za ucho.
Usmála se a upřela své modré oči na můj odraz v zrcadle. Přiměla jsem ruce aby se přemístily. A skutečně povedlo se mi obejmout ji zezadu. Otočila se na mě. Ty její oči. Zas mě pozorovaly. Kousla se do rtu. Na bocích jsem pocítila její ruce. Jedna se pomalu snažila dostat pod tričko. Povedlo se ji to. Přejel mi mráz po zádech. „Cmon. Neboj nekoušu. Teda někdy jo."
„To je dost uklidňující."
„Myslela jsem si, že tě to uklidní."
Ozvala se pro mě známá melodie. Byl to můj telefon. Proč zrovna teď?
„Zvedni to." řekla mi, zřejmě postřehla že to přijmout nechci.
„Ahoj broučku, zrovna nám volali, že se můžeme vrátit zpátky." ozvala se máma z telefonu. Amelie se otočila a stála u zrcadla zas s kartáčkem ,,To je dobře."
„A kde jsi? Mluvila jsem z Benem a říkal, že už u něj nejsi." už nezněla tak medově jak na začátku. Podívala jsem se na Amelii. Snažila jsem se představit jak se moje mamina ptá Bena, kde jsem. ,,Mám?" zeptala jsem se Amelie. Kývla. ,,Jsi tam? Haló mluvim s tebou."
„U Amelie."  řekla jsem. Hnědovláska byla stejně nervozní jako já. Snažila se mě i přesto uklidnit.  ,,Cos to řekla?!"
„Že jsem.." začala jsem ale mamin hlas mě překřičel. ,,Ty jsi u tý tvojí profesorky jo? To si děláš srandu ne ze mě?" ,,Ano jsem. Ne nedělám." snažila jsem se odpovídat v klidu, ale ve skutečnosti jediný co jsem teď chtěla udělat bylo ukončit hovor a zachumlat se do deky. ,,Okamžitě pro tebe jedu. Už jsme v autě." ale v pozadí byla slyšet televize. ,,My máme v autě televizi?" zeptala jsem se už to bylo jedno. ,,Hele mladá dámo takhle se mnou mluvit nebudeš. Dej mi tu učitelku."
Předala jsem telefon a slzy jsem měla dost na krajíčku. ,,Dobrý den, u telefonu Nathaniel." obdivovala jsem ji jak dokázala jednat v klidu. ,,Dobrý. Nebudu vás již dále obtěžovat s přítomností mojí dcery a moc se omlouvám za její chování. S manželem si pro ni přijedeme, jen jestli nám řeknete kam."
Mami prosím nehraj si na svatouška. Ví jaká dokážeš být.
„Přítomnost vaší dcery mě neobtěžuje. Za její chování se omlouvat nemusíte. Měla byste se spíše omluvit Chriss za to vaše."
Wait. Ty jsi právě odporovala mojí mámě?
„A jestli ji tak moc chcete doma velmi ráda ji tam dopravím osobně."
,,Já že bych se měla omlouvat za svoje chování? To ona mi neřekla, kde je."
,,Paní Terner, nedivím se vaší dceři, že si hledala jiné možnosti, kde zůstat než u vás."
Fajn. Tahle ženská je úžasná.
,,Okamžitě mi sem přivezte dceru nebo zavolám policii!"
,,Dobře. Nashle."
a podala mi zpět telefon. Koukala jsem na ni jak na bohyni. ,,Co je?" a smála se.
„Já jen, že tohle bylo docela..prostě skvělý. Děkuju že jste se mě zastala. Teda jsi."
,,Když už to neudělala rodina. A teďka se budeme muset bohužel obléknout. Pokud nechceš vysvětlovat něco policii."
„Hele lepší bude mamka."
Převlékla jsem se zpět do normáního oblečení a sbalila si svoje věci. Nechtělo se mi, ale musela jsem.
Chtěla jsem tu zůstat. Tak hezky jsme začaly se západem a takhle ošklivě skončíme.

She had magic in her eyes
Even the stars envied.

Dopsáno 14.12. kdy to však vyjde netuším.
Hah za 9 dní. Zajimavé. Co váš typ na klíčky? Čekali jste to? XD

Šťastné svátky