Po škole jsem zamířila na intr. Hnedka u vchodu, mě zastavil starý dědek. „Vás neznam. " řekl místo pozdravu.
„Dobrý den. Já jsem se přišla zeptat, jestli máte nějaké volné pokoje."
„A vy si myslíte, že tu na vás čekáme s pokojem nebo co?!"
„Dobrá, děkuji. Nashle." a rychle jsem odešla.
Došla jsem k naší ulici. Furt byla zavřená. Bylo tu ticho. Nikde ani noha. Sedla jsem si na zem.
Co teďka budu dělat?
Po pár minutách, když už jsem začala pociťovat chlad, jsem se zvedla a šla k Benovi. Ten už byl naštěstí doma. Pozdravila jsem jeho mamku, která hnedka řekla, že nám udělala oběd.
„Mamka si užívá, že nám může vařit." řekl mi.
„Tak ať. Vaří dobře." líp než u nás.
U nás se totiž nevaří vůbec.
Sedli jsme si ke stolu a paní Stehen nám nandala velkou porci těstovinového salátu s kuřecím masem. S chutí jsme se do jídla pustili. Byla jsem vděčná za každé jídlo, teplo a možnost se umýt jelikož jsem mohla zůstat doma, tedy v bytě, s rodiči sice by tam teplo i možnost umýt se, ale čas tam s nimi opravdu trávit nechci.

Po výborném jídle jsem se šla věnovat vymýšlení choreografii. Seděla jsem na posteli s papírem v ruce a snažila se něco vymyslet. Následně se tam obejvil Ben jen v ručníku. „Jsem zapomněl že tu si." řekl.
„V pohodě, dělej jako že tu nejsem." odpověděla jsem mu. Vzal si trenýrky, tričko a zas zmizel. Po chvíli však zas přišel, tentokrát ale už převlečený. „Jestli si to už vymyslela, tak se můžeš jít vykoupat."
„Nemám."
„Stejně můžeš jít."
Svých pár řádků jsem položila vedle postele. Nemělo cenu říkat, že se nemá koukat. Stejně se podívá. „Na vem si tohle." a hodil po mně tričko.
„Dík." a odešla jsem do koupelny.
Na noc jsem se zas přestěhovala na gauč. Kupodivu mě z něj nebolely záda. Jenže mohl být pohodlnější sebevíc, ale já usnula stejně až ve dvě ráno.
Budík mě vzbudil v šest. V tu chvíli jsem ho chtěla vyhodit z okna, protože jsem chtěla ještě chvíli spát, propadat se říši snů. Chtě nechtě jsem vstala. Nikdo ještě nevstal. Do konvice jsem dala vodu na čaj. Našla jsem hrníčky a připravila do nich sáček ovocného čaje. Chtěla jsem udělat dobrý dojem i na paní Lindu, a tak jsem ji taky udělala čaj. Ke snídani jsem si dala jablko. Když už byl čas, došla jsem vzbudit Bena. K mému překvapení vstal okamžitě.
Po převlečení jsme vyšli směr škola. Věci jsem si nechala u něj. Netušil kam jdu, když se zeptal, řekla jsem mu, že si něco najdu a že nemusí mít starost. Ve škole jsme se rozloučili a každý šel svou vlastní cestou.
Až do čtvrté hodiny jsem Amelii nepotkala. Měla jsem strach, že je nemocná a já k ní nebudu moct. Na chodbě však odchytla paní profesorka němčiny. ,,Mám stále váš sešit." a co já s tím? ,,Ano vím o tom, paní porfesorce Nathaniel jsem to ještě nestihla říct." Výraz byl k nezaplacení. Odešla. ,,Taky mě těšilo s vámi mluvit." řekla jsem a vydala se za Amelii. Když jsem se však blížila ke kabinetu zaslechla část rozhovoru. Byla to moje němčinářka. Zas. ,,Máme to na sebe dnes, ale štěstí." řekla jsem profesorce na němčinu. ,, Lory, zrovna jsem s tebou chtěla mluvit."
,,Nápodobně, paní profesorko." a nemůžu jí říkat slečno Nathaniel?
Dohodly jsme se co a jak.

Po škole jsem si vzala u Bena věci. Rozloučili jsme se a já šla zpět do školy. Našla jsem způsob jak otevřít školní dveře. Co si budeme povídat, naše škola by nové dveře potřebovala jak sůl.
Spolu s dvěma taškami jsem došla na půdu za Amelii.,,Baroko?" zeptala jsem se při pohledu na haldu testů. Kývla. Posadila jsem se do starého křesla. Pozorovala jsem ji. Jak se její modré oči soustředí na výplody studentů.  Jak píše známky, její pohyby to jak si dává záležet. ,,Jak dlouho?" řekla z ničeho nic a její modré oči se zaměřily na mě. ,,Jak dlouho na mě koukáš?" zopakovala. ,,Ne. Já. Nechtěla jsem. Omlouvám se."  vypadlo ze mě nakonec. ,,V pořádku." Jak je možný že to vzala s takovým klidem? ,,Můžeme jít, už to mám hotové." Vstala jsem a vzala si tašky. ,,Nebude divné až půjdeme?" zeptala jsem se. ,,Myslím, že už tu nikdo zvědavý nebude." taky pravda. Vyšly jsme. Zamkla kabinet a došly jsme k autu. ,,Počkej otevřu ti kufr." řekla a já si dala do kufru věci. Poděkovala jsem. Sedla jsem si dopředu, nízkého černého auta. ,,Už se ví co se tam přesněji stalo?" zeptala se. ,,Stále ne." a tím naše konverzace začala a skončila. Byla jsem lehce nervózní. Proč jede směrem kde máme byt? Sakra. Vjela na stejně parkoviště. Jak je možný, že jsem si ji předtím nevšimla? Chtěla již vystoupit, ale všimla jsem si dvou lidí, co se až moc podobali rodičům. ,,Počkejte chvíli. Prosím." Zavřela dveře. ,,Proč?"
,,Támhle. Vidíte? Tak to jsou rodiče. Nepotřebují mě tu vidět a navíc ještě s vámi." A dodala jsem. „Mně to nevadí, ale mamina by pak měla kecy."
,,Tvá mamka, je docela děsivá." Docela.
Ještě chvíli jsme počkaly. Pak jsem si vzala tašky z kufru a následovala jí do bytu. Přišlo mi, že se ji klepou ruce. Odemkla a vešla jsem k ní do bytu. Byl útulný. Tašky jsem si položila v chodbě.
„Stavovala se za mnou ta, no, jak ji máš na němčinu. Dala mi tohle." a podala mi můj sešit z malůvkami. ,,Nechtěla jsem vám o tom říkat. Pardon." a vzala jsem si ho. Usadila jsem se na gauč a začala kreslit svůj návrh na tetování. Po chvíli jsem si šla udělat pití. Amelie byla zatim u sebe v ložnici. Četla si snad. Když jsem se se sklenkou vody otočila stála za mnou. Lekla jsem se ji. ,,Neslyšela jsem vás přijít." řekla jsem ji. ,,V pořádku." z poza zad vzala můj sešit. ,,To jsi kreslila?"
,,Eh,jo?"
,,O tetování jsem nikdy nepřemýšlela, ale tohle bych si klidně nechala."
,,Můžete."
,,Ne to ne. Ale děkuju." Tak jak chceš.

-skip-
,,Objednáme pizzu?" řekla Amelie.
,,Jasně." ,,Sýrovou!" řekly jsme obě ve stejnou chvíli. Zavolala do pizzerky.
K večeři jsme si pustily televizi. Zrovna běžel Sherlock. Můj oblíbený díl. Chvílemi jsem až zapomínala, že je Amelie je moje profesorka. Přišla jsem si u ní víc doma než u nás doma. Není to divný?
Dojedla jsem svuj kousek pizzy. Podívala jsem se do krabice a zbyl tam jen jeden poslední kousek. Koukla jsem na Amelii. „Vemte si to." Řekla jsem.

Ahoj jak se daří?
Věřím, že se máte skvěle. Nebo aspoň teď protože jsem vydala novou část a je důvod oslavovat, poněvadž vy víte kdo právě zveřejnil novou část. 💙

W/love kackaaaa