*-*
Zdravím všechny pozůstalé!
Popravdě si nyní připadám vesměs jako důchodce, protože nové uspořádání Wattpadu je pro mě jako paralelní vesmír, což jen odkazuje na fakt, jak dlouho jsem tyto stránky nenavštívila a jak dlouho jsem s tímto svým proslovem otálela. Předem se tedy raději omlouvám všem, kteří tuto mou zprávu budou číst, protože bude nejspíš stejně bezmyšlenkovitě napsaná a propletená všemi možnými pocity jako i veskrze mé příběhy + je momentálně po půlnoci a tedy není lepšího času než psát rozlučkové vzkazy.
Celý Wattpad na mě dýchá nyní hlavně nostalgií, protože je to místo, kde jsem strávila hezkých pár let tvořením někdy doopravdy děsivých příběhů, jejichž kvalitu raději nebudu úplně rozebírat, ale přesto jsem na ně svým způsobem i nyní pyšná. V každém příběhu je kousek ze mě samotné a vnímám tam i určitý posun skrz ubíhající čas, což pro mne bylo asi hlavním cílem. Psaní mi mnohdy pomohlo odpoutat se od reality a ponořit se do světů, kde jsem byla často až krutým Bohem, jak mi mnozí z vás často připomínali. Ale vesměs jsme všichni jen postavičkami v různých příbězích se svými strastmi i radostmi. Je vlastně fascinující, že hrajeme hlavní i vedlejší role a dohromady tak tvoříme směsici největší bizarní knihy vůbec, protože, a o tom nepochybuji, každý člověk, co kdy zavítal na Wattpad, vstoupil do bran určité zkaženosti. (Já jsem toho zářným příkladem) Dá se říci, že Wattpad je a byl pro mnohé z nás takovým mezníkem v dospívání, pořád si pamatuju, jaká móda to vlastně byla, i když netuším, jak je tomu teď. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem psala hlavně pro lidi, nebudu vám mazat med kolem pusy, protože to bych aktivně vydávala i nyní a neudělala si na... už pomalu dva roky pauzu? Psaní pro mě je něco velmi osobního, terapie zdarma, kterou mohu provést hezky doma ve svém pokoji, aniž by o tom někdo jiný pořádně věděl. Vaše pozitivní reakce ale byly něco, co to celé jen zlepšovalo a zanechávalo ve mně o to hezčí dojem. I nyní nemůžu pořádně uvěřit tomu, že jsem tolik z vás dokázala nějakým způsobem oslovit a zaujmout svými shluky myšlenek. A i když mnozí děkují mně, že jsem napsala, co jsem napsala, já bych měla děkovat vám, že jste si mou práci vůbec přečetli, protože vaše komentáře mi vždy zlepšily den a vykouzlily úsměv na tváři.
Sice to asi vyzní velmi divně a pochybuji, že mi někteří z vás uvěří, ale o hvězdičky nebo o komentáře mi nikdy pořádně nešlo. Jistě, těšilo mě to, koho taky ne, ale můj hlavní cíl byl vždy stejný, jednoduše pokračovat v psaní, protože mě to bavilo a i nadále baví, byť jsem z Wattpadu tak nějak vyrostla a přestala zde aktivně žít. Po tak dlouhé odmlce mi už ani nepřijde pomalu správné se na tento účet vracet, protože na mě vždy vykoukne tolik upozornění, na které nemám šanci zareagovat. Obvykle alespoň odpovím s omluvami na nějaké zprávy, které mne, protože jsou vážně moc milé, vždy donutí cítit se o to víc provinile a zase se pak na pár měsíců stáhnu stranou a celý proces následně zase po nějaké době zopakuju, když sem ze zvědavosti nakouknu. I aplikaci v telefonu mám pořád nainstalovanou, i když ji otevírám tak po třech měsících. Asi bych toho mohla psát ještě spoustu, vyjádřit se k úplným začátkům, kdy jsem nevěřícně zůstala hledět na to, jak se mi množí sledující a to hlavně kvůli zlomovému příběhu, který jsem napsala bez toho, abych nad ním vlastně pořádně přemýšlela. Ironií je, že jej sama nepovažuju za nijak dobrý, ale stalo se a prostě tu je, jako i s ním spojená nálepka, kterou se mi nepodařilo nejspíš nikdy setřást, ale nechci se vracet k jedněm z hořkosladkých chvil zde na Wattpadu, aneb když jako dítě náhodou zavítáte na Facebook a zjistíte, že se kvůli tomu, co jste napsali, strhla v jednu chvíli doslovná lavina, o kterou jste ani nikdy nestáli, protože vy jste si chtěli jen dál psát. Ale zpátky k hlavní myšlence, protože se zde jen potvrzuje, že i když řeknu, že o tom psát nechci, tak o tom píšu a vážně jsem nechtěla, aby tento můj vzkaz vyšel jako fňukání!
Řekněme, že chvíle na Wattpadu jsem si nevýslovně užila, užila jsem si tvoření příběhů zde, pročítání a odpovídání na vaše komentáře či zprávy, ale postupně se to tak nějak začalo vytrácet. Nejspíš za to mohl nedostatek času, příval nových povinností a ze psaní se postupně stávalo to, co jsem přesně nechtěla. Povinnost vydat kapitolu, protože se to čeká. (Rozhodně si vás za to čekání ale vážím, protože já bych na sebe vážně čekat nevydržela.) Šlo ale o to, že už to nebylo ani tak psaní pro mě, jako spíš o splnění povinnosti a tím pádem jsem si přišla i zcela bez nápadů a veškeré chuti psát. Nakonec jsem se z Wattpadu vytratila úplně, zaměřila jsem se na jiné věci rovněž spojené se psaním. Sen, že jednou vydám skutečnou knihu, mě stále neopustil a kdo ví, třeba se to jednou splní, i když tedy jméno Tiktakbum asi na přebalu stát nebude. Tímto vzkazem bych chtěla oficiálně tak nějak doplnit onu pomyslnou tečku za tímto vším a ještě jednou vám mnohokrát poděkovat a současně i poděkovat do budoucna možným čtenářům za to, že jste se rozhodli věnovat těch pár chvil k přečtení mých dílek, ať už ve vás vyvolali jakékoli pocity. Vím, že zde zanechávám i pár nedokončených příběhů, už příliš nevěřím tomu, že je někdy dokončím, byť jeden by si to rozhodně zasloužil, ale snad se jejich potencionální čtenáři nebudou příliš zlobit.
Mnohokrát vám tedy ještě jednou děkuji za vše, a pokud byste snad stáli ještě o nějakou konverzaci, na kterou vám neodpovím možná za tři měsíce po odeslání, budu vám k dispozici na [email protected]
Pokud jste se dostali až sem, tak vám zaprvé gratuluji! A pak hlavně přeji do budoucna jen to nejlepší a hlavně nikdy nezapomínejte na to, proč jste vlastně začali s psaním. A pokud snad váháte a nejste si jistí, jestli své dílo vydat či nevydat, prostě to zkuste. Wattpad je tu od toho, abyste se mohli se svými smyšlenými světy podělit s ostatními, protože není větší potěchy, než nechat reálný svět být a ponořit se do naprosto jiných světů a myslí cizích lidí, které jsou ve skutečnosti vlastně velmi podobné té vaší. Psaní je náhledem do duše daného člověka a mně bylo ctí, že jste na chvíli nahlédli do té mé.
Vaše Tiktakbum
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top