(Název je v překladu „uvidíme se později")

Ahoj, jsem Kája. Chodil jsem s jedním klukem. Jmenoval se Martin. Byl úžasný. Poznali jsme se na Karlově mostě v Praze. Byly to dva roky po smrti Ondry. Mého Ex. On my pomohl, ale já potom nedokázal pomoct jemu. Nikdy si to neodpustím. Nemůžu tu zůstat, ale nemůžu se zabít. On by mi to neodpustil. Tím jsem si jistý. Jednoho dne, se mu udělalo špatně. Jely jsme do nemocnice. Tam mu zjistili rakovinu. Stejně jako Ondra. Doktor řekl, že to má z toho kouření. Od té doby se mi cigarety hnusí ještě víc než předtím. Snažil jsem se mu pomoct, co nejvíc to šlo, ale on mě od sebe začal odhánět. Když pochopil, že je to zbytečný, přestal. Popravdě. Nevím, co bylo horší. Jestli když mě od sebe odháněl, nebo když jsem ho viděl umírat. Pamatuju si, jak mi v nemocnici poslední den říkal, že jsem mu nemohl pomoct, a že za to nemůžu a jestli si něco udělám, tak mi to neodpustí. Slíbil jsem mu, že to bude dobrý, že já budu zase v pořádku, ale je to těžší, než se zdá. Miloval jsem ho. A vždycky budu. Nikdy nepřestanu. Jeho poslední slova byla: „Miluju tě. Uvidíme se později.." Děkuji za vaši pozornost.

Pohled třetí osoby...

Chlapec odešel z podia se slzami v očích. Posadil se na své místo a poslouchal řeč ostatních.

To je pro dnešek vše. Děkuji za přečtení. Vaše Lucy