Dveře se otevřely.
Málem jsem z toho okna spadla.
Stáhla jsem si sluchátka z uší a nechala je viset na krku.
Rychle jsem otočila hlavu, až mi křupnulo v krku a můj pohled se střetl s jasně modrýma očima.
"Promiň, sestřičko, jestli jsem tě probudil."

V tu chvíli jsem byla zcela při smyslech. Vycenila jsem zuby a zavrčela. "Neříkej mi tak."
Pozvedl ruce. "Dobrá, dobrá..."

Změřila jsem si ho pohledem. "Co tu vůbec děláš?!"
"Stěhuju se."
"To vím taky, debile. Co... Děláš... Tady?! V mém pokoji?!"

Ve dveřích se objevila máma. "Ach, Kate. Chtěla jsem ti to říct. Budete mít společný pokoj."
"Tak... To počkat. Děláš si reglaci, že? S ním mám bydlet nejenže v jednom domě, ale dokonce v jednom pokoji?!"
Přikývla.
"Tak to ne!" V tu chvíli jsem stála na nohou, drápky vytažené. "S ním už nehodlám být ani minutu! Jestli je to jenom další hloupej vtip, řekni to." Po chvíli ticha jsem zoufale špitla: "Děláš si srandu, že?"
Zavrtěla hlavou.
"Tak a dost! Tohle je spiknutí! Atentát! Vy mě tady už prostě nikdo nechcete! Stačí říct rovnou a já se odstěhuju! Klidně!" Zběsile jsem mávala rukama.
"Kate, uklidni se! Hlavně klid."
"Klid?! Klid říkáš?! Já mám být s ním a mám zachovat klid?!"
Lukas radši dělal, že tu není a pomalu se začal sunout ke dveřím.
"Kate... Uklidni se... Dýchej... Hlavně klid..."

Padla jsem na kolena. Objala jsem se rukama a drápky si zaryla až do masa. Houpala jsem se dopředu a dozadu. Nepřítomně jsem zírala před sebe a po tvářích mi stékaly hořké slzy.
Máma něco říkala, ale já ji nevnímala.

Vyskočila jsem oknem na strom, který se nacházel kousek vedle něj. Zavěsila jsem se na větvi a pustila se. Dopadla jsem do dřepu.
Neváhala jsem a vstala.
Běžela jsem. Běžela jsem a nevěděla kam. Prostě jsem utíkala před... Před... Před čím vlastně? Ach ano... Jistě... Před ním.
Nohy mě vedly a já je následovala.
Zastavila jsem se na kraji vysokého srázu a zírala dolů do prázdného prostoru.

Jak to dopadne?
Pokud chcete vědět, čtětě dál!

Paní noci