Z pohledu Kate
Seděla jsem na lavičce u malého prázdného stolku a jedla rohlík s marmeládou, když se přede mnou objevila jeho tvář.

"Tak co? Ještě ti je zima?"
"N-Ne."
"Takže je..." Sedl si naproti mě a položil před sebe hrnek s kakaem. Pak mi přes ramena přehodil svoji mikinu.
Zrudla jsem a zvedla svůj hrnek, ze kterého jsem upila už téměř vychladlý čaj.
"A... Co se bude dít dneska?"
"No... Jako obvykle... Budou se hrát hry, mezitím bude nějaký jídlo a večer oddílový táborák. Aspoň myslím. Neslyšel jsem nic o nějakých změnách..."
"OK. Já jen tak..."

Chvíli jsme byli zticha a rozhlíželi se po jídelně.
Odkašlal si a já se na něj otočila.
"Já... Já se tě chtěl jenom na něco zeptat."
"No. Povídej."
"Proč sedíš tady a ne blíž k ostatním?"
"No... Ehm... Já... Víš... Protože..." Nervózně jsem si prohrábla vlasy, které zešedly, a pak zase zmodraly.
"Aha... Jo vlastně... Sorry, mě... Mě to nedošlo."
Usmála jsem se a sklopila pohled.

Dopila jsem čaj, dojedla rohlík a vstala.
"Počkej. Ty... Ty už jdeš?"
"Já... No... Víš, jenom se chci ještě převlíct do něčeho pohodlnějšího." Ukázala jsem na úplé triko a dlouhé legíny.
"Aha... Tak... Tak..."
"Tak co?"
"Za deset minut?"
Přikývla jsem a odběhla pryč.
. . .

Již převlečená jsem seděla na lavičce v malé jeskyni a nervózně podupávala nohou.
Co když nepřijde?! Co když se mu už nelíbím?! Co když už mě nemá rád?! Možná mi taky vrazí dýku do zad a se smíchem odejde!

Uslyšela jsem kroky.
Otočila jsem hlavu ke vchodu do jeskyně a usmála se.
Ale... Nebyl to on...