Z pohledu Kate
Hodil mě na zem. Kopal do mě, jako bych byla míč, sprostě mi nadával a celou tu dobu se smál. Stejně tak i ostatní okolo.

Po tvářích mi stékaly slzy.
"Nechej toho... prosím," zašeptala jsem téměř neslyšně.
Ale on si všiml, že pohybuji rty. Chytil mě za límec trika a zvedl do vzduchu. "Co jsi to říkala?" zavrčel na mě.
"Že... jsi hajzl... a nechutnej... sráč,"
Najednou tu bylo nějaké ticho.
"Tos posrala," řekl potichu, abych to slyšela jenom já.

Mrštil mnou o zeď, až mi zapraštělo v páteři. Dopadla jsem na ruku, ve které silně křupnulo a následně se mi v ní rozlila nesnesitelná bolest. Vykřikla jsem.

"Takže..." Přede mnou se objevila jeho nechutná tvář, na níž pohrával ještě víc nechutný úšklebek, kterým se mi měl nejspíš posmívat. "Co jsi to říkala?"
Zvedla jsem ruku a ukázala mu prostředníček.
V očích se mu zlostně zablýsklo.

Poslední, co si pamatuju, byla jeho pěst, která mě udeřila do nosu, ve kterém mi křuplo a kolem se rozstříkla krev. Má hlava narazila kvůli té ráně o zeď za mnou a před mýma očima se zatmělo.

Vítám vás u mého dalšího příběhu!

Upozornění!
Tohle se tam bude dít vlastně pořád.
Takže pokud to nemáte rádi, ani to dál nezkoušejte, věřte mi. Bude to pro vás lepší.😉😅
Tenhle příběh je hodně depresivní a pojednává o životech šikanátora a oběti a i tom, kam to vlastně může vést. A není to příjemné...

Také bych vás chtěla poprosit, abyste psali komentáře. (Kdo tu už nějaký ten pátek je, tak ho tohle asi ani nezarazí)
Sdílejte svůj názor a své myšlenky, já je ráda vyslechnu a dám vám na ně zpětnou vazbu.

A pokud jste si něčím takovým prošli, obraťte se na mě, pokusím se vám pomoct. Sama vím, jaké to je, nesnášet sama sebe... Ale dostala jsem se přes to - a vy to dokážete taky.🥰

A teď... Komu to nevadí...
Snad se bude líbit!😁

Paní noci