Z pohledu Kate
Klepala jsem se zimou.
Pomalu jsem otevřela oči.
Nade mnou byla noční obloha plná hvězd.
Ležela jsem pořád v té uličce.

Chtěla jsem si přitáhnout mikinu víc k tělu, ale sáhla jsem pouze na svoji kůži.
Neměla jsem na sobě žádné oblečení.
Rozhlížela jsem se okolo, ale nikde nic.
Chtěla jsem vstát a podívat se, jestli ho nenajdu v nějakém kontejneru nebo popelnici, ale celé tělo mě bolelo.

Krev zakrývala modřiny, které někdy byly téměř černé a na pravé ruce jsem měla otevřenou zlomeninu. Levá holeň byla stejně zlomená. Pravý kotník byl vyvrácený v nepřirozeném úhlu. Na čele jsem ucítila lepkavou tekutinu a měla jsem roztržený ret i levé obočí.

Blížily se ke mně něčí kroky.
Zavřela jsem oči a nadechla se nosem.
Ne...
"Ale, ale..."
Ne.
"Kdopak to tu je?"
Ne!
"Není to náhodou někdo, kdo si až moc zahrával s ohněm?"
Ne! Ne! Ne!

Otevřela jsem oči a podívala se do těch jeho.
"Hmm... Neznáš náhodou tu kurvu?"
Zabiju ho!
"Myslím si, že... Jsi tak trochu nahraná."
Kretén!
"Ale..."
Debil!
"Jestli chceš... Pomůžu ti."
Pič- Počkat co?!
"Asi ti to není příjemné, co?" Položil mi ruce na obnaženou hruď.
Ach jo... Tak dobře. Ale hlavně na něj nezačni při první příležitosti vrčet a neroztrhej ho nakousíčky, Kate...
"Tak co?"

Chtěla jsem něco říct. Cokoliv, ale... Nic se ze mě nedostalo. Pořád jsem otevírala a zavírala pusu, ale nebyla jsem schopná promluvit. Možná jsem předtím řvala až příliš nahlas.
"Vypadáš, jako kapr, ale... Předpokládám, že bereš."
Ano... Ne... Nevím...
"Ano," dostala jsem ze sebe sotva šeptem. Rozbolelo mě z toho v krku.

Vytáhl deku, do které mě zabalil a zvedl mě do vzduchu.
Jeho chůze mě ukolébala a - i když jsem věděla, že bych vůbec neměla - po pár minutách jsem usnula.