Ano, vím, že jsem říkala, ať si počkáte do večera a teď je 0:37, ale s rodinou jsme měli herní večer a ten nemíváme ve školním roce téměř nikdy, takže se omlouvám, jestli vám vadí, že si užívám volný čas s rodinou.

Jinak doufám, že se bude kapča líbit😉

A ano. Vím, že je divný psát nějaký ty kecy autora už na začátku, ale když jsem začala...

Paní noci

Z pohledu Kate
Do očí mi svítilo jasné slunce.
Opět mě probudil budíček, ale to bylo už před pěti minutami. A já byla prostě moc líná na to, vylézt ze spacáku a spáchat ranní hygienu.

Nakonec jsem se podívala na čas, zaklela a vystřelila ze spacáku, jako bych měla za zadkem smečku vlků.
. . .

Nevím, jak, ale o deset minut později jsem už byla nasnídaná a s Denisem jsem se procházela lesem.

Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale...
Kdo by řekl, že to bude tak těžké?

Kopala jsem do každé šišky a kamínku, jenom abych se rozptýlila.

"Víš... Ehm... Jak začít?" Se skloněnou hlavou jsem se ze sebe snažila vymáčknout aspoň jednu větu, která by dávala smysl, ale doteď se mi to tak nějak nepovedlo.
"Co začít třeba na začátku?"
Praštila jsem ho loktem do žeber a zároveň nakopla šišku, která jakoby říkala: "No tak... Když už tady jenom tak ležím, proč bys mi nemohla ublížit a nenakopnout mne? Protože přesně to chci!"

"To vím taky!"
Chvíli bylo ticho a vypadalo to, že se rozhodne vrátit do tábora, ale já si sedla pod nejbližší strom a položila si hlavu na kolena.
"Když jsem poprvé přišla do školky, byla jsem nervózní a bála jsem se ostatních. A oni se báli mě. Ale... Po pár dnech zjistili, že jim nic neudělám a... Začali se mi posmívat. Celou školku jsem poslouchala posměšky a od některých i urážky na moji adresu. Třeba od Lukase." Povzdechla jsem si. "Pořád se mi vysmíval, nadával mi a dělal, jakej není frajer, že se zvládne posmívat a dokáže před ostatními ztrapnit a ponížit o rok mladší holčičku, která se nezvládla ubránit a za nic nemohla. Já za nic nemohla!" vykřikla jsem. "Ale to mu bylo jedno," pokračovala jsem už zase klidně. "No... A v první třídě mě hned druhý školní den vzal před školou za vlasy a odtáhl mě do zapadlé uličky hned vedle. A tam to všechno začalo. Kopal mě, bil a nadával mi. A... Pak přišly nějaký patnáctiletý holky kouřit. Myslela jsem si, že se mě zastanou, ale jakmile uviděly, co jsem zač, přidaly se. A já se bála to doma říct. No... To místo nesnáším, protože se tam stalo všechno. Úplně všechno! Z malé skupinky se stala pomalu celá škola a já byla ráda, když jsem šla na střední. Ale on šel na stejnou školu, jako já. Oba nás to překvapilo, ale on se hned začal smát, když uviděl mé vlasy. Se skloněnou hlavou jsem vešla do třídy a sedla si do prázdné lavice vzadu u okna. Došel ke mně a zvedl mi hlavu. Rychle jsem vstala a chtěla utéct, ale on mě zadržel a začal mě bít a posmívat se mi. Ostatním bylo jasné, že bude lepší se přidat k němu, a tak se proti mě opět obrátila celá škola. A já se zase bála to říct. Nechtěla jsem, aby se to máma dozvěděla, protože by byla smutná a přidalo by jí to další práci a stres navíc. A to jsem nechtěla... Ale nečekala jsem, že se potkáme i tady. Nejspíš... Nejspíš to věděl, ale to je mi jedno. Já... Chci pryč. Chci od něj pryč. Musím... Musím mu uniknout, jinak... jinak..."

Objal mě a přitáhl si mě k sobě.
Zabořila jsem mu obličej do ramene a začala plakat.

A on mě nechal. Nechal mě, ať ze sebe všechen ten smutek a stres dostanu.
A já po chvíli usnula, stále opřená o jeho rameno.

Jinak... Už je 1:07.😊